Česká kuchyně

Zobrazeno: 3860

ČESKÁ KUCHYNĚ

Česká kuchyně je pojmem nejen pro nás, kteří hovoříme česky, ale i pro cizince, kteří v poslední době stále více naši zemi navštěvují. Je vzácnou směsicí tradic a kultur, které se na našem území dotvářely. Českou kuchyni v dávné minulosti ovlivnil náš keltský a slovanský původ. V době vlády Karla IV. a Rudolfa II. byla Praha a Čechy centrem evropské politiky a kultury - to také nutně ovlivnilo naši kuchyni.  Díky své pozici na křižovatce Evropy, díky věrnosti tradici spojené s uměleckou a technickou invencí a řemeslnou dovedností se stala i česká kuchyně věcí poctivou a gruntovní. Všechny vlivy ze severu a jihu, východu a západu byly našimi lidmi tvořivě přejímány. Nejinak tomu bylo s kuchyní. Využívala dostupných surovin a rychle se otevírala všemu novému.

              Vydejme se tedy na chvíli do historie české kuchyně. Její počátky sahají do dob utváření českého národa. Tehdejší člověk již dokázal plně využít všech domácích surovinných zdrojů, které mu poskytovala rostlinná i živočišná výroba, lov a sběr a s použitím domácího, možná i cizího koření nejen k utišení hladu, ale i uspokojení individuální chuti a záliby.  Důležitou složkou stravy byly obiloviny a luskoviny, ceněnou potravinou se stalo mléko a sýry a samozřejmě vejce, lidé jedli některé houby a lesní plody. Běžným sladidlem byl včelí med. Pilo se pivo, víno a medovina. K výraznému zpestření potravy přispěl rozvoj řemesel a řeholních řádů. Již od počátku 11. století  nabízejí řezníci vedle běžného výseku také uzené maso a šunky. Svébytnou českou úpravou masa je vaření, vedle toho se však maso peče v pekáči, na rožni nebo na roštu a nadívá se. Počátkem 15. století se již v našich zemích těší oblibě některé uzenářské výrobky, věhlas získává jemné a sváteční pečivo. Celé 16. století jako by rázem popustilo uzdu rozmařilosti. Existují recepty na úpravu exotické zvěřiny a vzácných cizích ryb, doporučují se dosud ztěží známá koření. Do svébytné české kuchyně tak vstupují jídla italská, španělská, francouzská i anglická. Prvé  plody vydává i objevení Ameriky - z brambor za krátkou dobu po jejich zdomácnění vzniklo v Čechách nás takové množství původních jídel, že to snad nemá ve světě obdoby. 18. století se vyznačuje značnými rozdíly mezi kuchyněmi “zámku a podzámčí”. Vedle rafinovaných lahůdek zámeckých bohatě zásobovaných kuchyní tu stojí jednoduchá většinou rostlinná strava, která je jen vzácně při slavnostních příležitostech vylepšena masem. Průmyslová výroba řepného cukru, vejce a nadmíra tuků poznamenávají kuchyni 19. století. V této době se knedlík, převzatý patrně od tyrolských horalů, stává národním českým pokrmem. Městská kuchyně se v mnoha ohledech inspiruje gastronomií francouzskou, prostší venkovská kuchyně s vynalézavostí a umem zpracovává především brambory a různé druhy zeleniny.  Za doby I. světové války se česká kuchyně sjednocuje a zjednodušuje, začínají se již prosazovat  zásady novodobé racionální výživy, sledující zájem dietetický i zdravotní. Po II. světové válce vedl zájem o kuchařské speciality jiných národů k tomu, že v Čechách zdomácněla mnohá jídla italská, balkánská a asijská.

 GulášPoložíme-li si závěrem otázku, co je česká národní kuchyně, můžeme odpovědět, že je to kuchyně středoevropská, vyznačující se specificky českými prvky, jako jsou houskové a ovocné knedlíky, některé polévky a omáčky, mnohá bramborová jídla, koláče a buchty a poměrně široký repertoár svátečních jídel. S českou kuchyní jsou všeobecně spojována jídla jako vepřové s knedlíkem a zelím, svíčková s knedlíkem, bramboráky, švestkové knedlíky, borůvkové koláče ......, existuje však ještě mnoho velice chutných jídel, na která se jaksi postupem času pozapomnělo, jejichž znovuobjevení může být malou gastronomickou slavností. K české kuchyni patří i nápoje, v první řadě pivo, kvalitní jsou i vína zejména jihomoravská, můžeme se pochlubit slivovicí či karlovarskou bylinnou BECHEROVKOU.

 
Štěpánka Polívková          N1.B

O škole

Studium

Projekty

Zřizovatel:  

Nová maturita