Exkurze do Památníku Terezín

Zobrazeno: 4700

Vyjeli jsme brzy ráno, protože náročná cesta trvala téměř 3 hodiny. Po příjezdu jsme se zvědavostí a ještě plni optimismu vyrazili k Malé pevnosti. Náš optimismus dostal ale povážlivé trhliny, když se nám před očima objevil Národní hřbitov s červenými růžemi, velkým dřevěným křížem a židovskou hvězdou. Začala na nás dýchat ponurá a zlověstná atmosféra tehdejší doby a to jsme ještě nevěděli, co nás čeká uvnitř, v Malé pevnosti.
   

Průvodkyně nás nejprve zavedla do části, kde se nacházely kanceláře dozorců a také se tu vězňům vydávaly uniformy. Pak jsme prošli branou se známým nápisem „Arbeit macht frei“, což v překladu to znamená „práce osvobozuje“. Tato věta je známá především díky svému umístění u vchodů do koncentračních táborů. Touto branou jsme se dostali k vězeňským celám, kamenným studeným holým místnostem, v nichž jsme si uvědomili, v jak otřesných podmínkách zde žili vězni za války.

Viděli jsme i „koupelnu“, kde se mohli jednou za měsíc umýt, a také zcela jinou, která měla sloužit pouze „na oko“, jako důkaz pro zástupce Červeného kříže, že se s vězni dobře zachází. Vězni do ní nikdy nevstoupili. V místnostech je vše většinou v původním stavu, a tak jsme si snadněji mohli tyto nelidské podmínky představit. Na vlastní kůži jsme si díky naší průvodkyni vyzkoušeli, jaké to je být v maličké místnosti pro jednoho v 15 lidech, jak tenkrát bývalo běžné. Nacházela se zde jediná postel a okno, které se nedalo otevřít. Pouhá minuta pobytu v nás vyvolávala děs. Do prostoru, kde bylo vězněno 100 lidí, nás vstoupilo necelých 30. I to byla neuvěřitelná představa!

Pak jsme pokračovali pět set metrů dlouhým tunelem, kde jsme se na chvilku schovali před horkem a sluníčkem a pokoušeli ze sebe střást pochmurné dojmy, které na nás doléhaly. Na konci tunelu jsme se však znovu ocitli v hrůzné době. Vstoupili jsme na popraviště, kde se nacházela také střelnice a šibenice. Mlčky a raději rychle jsme prošli a dozvěděli jsme se, že během války na popravišti zemřelo na 250 lidí. Pak jsme se tzv. Branou smrti vrátili do Malé pevnosti. Jako výsměch všemu na nás působil bazén, který byl využívám k radovánkám strážníků, členů gestapa a jejich rodin. Mnoho židovských vězňů bylo při jeho stavbě umučeno. O podmínkách v Malé pevnosti svědčí i fakt, že za celou dobu války se podařilo uprchnout pouhým dvěma vězňům.
Po skončení prohlídky Malé pevnosti jsme ještě zhlédli asi desetiminutový dokumentární film a pak už jsme se autobusem přemístili do města, kde jsme navštívili Muzeum ghetta. Muzeum sídlí v budově bývalé školy a jeho stálá expozice je věnována tématu tzv. „konečného řešení židovské otázky“. Viděli jsme originály prací terezínských dětí, historické fotografie, nekonečnou řadu jmen lidí, kteří prošli terezínským ghettem a nejčastěji skončili v plynových komorách v Osvětimi.

Zde naše exkurze skončila. Zbývalo nám ještě trochu času, a tak jsme se trochu porozhlédli po městě a pokusili se občerstvit před zpáteční cestou.


S exkurzí do Památníku Terezín jsme velice spokojeni. Pomohla nám k přesnějším představám o tom, co všechno se dělo v období 2. světové války. Vnímáme to teď jinak. Viděli jsme to na vlastní oči a z jiného úhlu, než jak to známe ze školních lavic v hodinách dějepisu. Za tuto exkurzi bychom proto chtěli poděkovat našim vyučujícím Mgr. Ivě Bělouškové, Mgr. Jarmile Zrnové a PaedDr. Iloně Štirské.
 
Text: Petra Viktorová, třída E3.
Foto: Šárka Vencová, třída E3.
 

O škole

Studium

Projekty

Zřizovatel:  

Nová maturita

 
     
Francouzsky

Nabízíme vzdělání,
které jde s dobou...

chev