Portugalská kuchyně

Zobrazeno: 3815

- Portugalská kuchyně patří ve střední Evropě k těm méně známým – to se dá docela dobře pochopit. Od naší země leží Portugalsko přece jen příliš daleko na to, aby se někdy v minulosti mohly prosadit obvyklé formy kulturní výměny, běžné po celém světě – jídla a způsoby jejich úpravy, byť třeba v trochu pozměněné podobě. Zkrátka a dobře, nemohlo se odehrát to, co potkalo třeba českou, bavorskou a rakouskou kuchyni, nebo na druhé straně kontinentu kuchyně skandinávských národů. Kontakty českých zemích s atlantickým Portugalskem nebyly téměř žádné a proslulé poselstvo krále Jiřího, které došlo „ až na konec světa“ , také nepřivezlo nic kulinářsky převratného. V pozdějších staletích se Portugalci rozjeli doslova po celém světě , ale mělo to jednu podmínku – muselo tam být moře. Svou kuchyni obohatili o nesčetné pochoutky z asijské nabídky, sami také ledacos předali svým orientálním hostitelům (dodnes se v malajštině užívá pro pojmenování másla portugalské slovo a s Japonci se přou o to, kdo je autorem názvu „tempura“  - smažené krevety, plody moře, ryby, zelenina – jestli slovo přejali Japonci od Portugalců nebo naopak). 

- Přes schopnost tvůrčím způsobem přejímat nápady od jiných zůstala portugalská kuchyně pozoruhodně prostá, jednoduchá a ve své jednoduchosti zcela jedinečně skvělá. Jako přímořský národ jedí hodně ryb a mořských živočichů. Základní potravinou je bacalhau neboli treska. Prodává se sušená a nasolená, tvrdá jako prkno – však vám ji také v obchodě naporcují pásovou pilou – a ne zrovna vábně vonící. Ale co všechno se z toho dá udělat? Kvůli novým lovištím tresek se Portugalci vydali do severního Atlantiku, objevili Azory a tam se z nich pak stali velrybáři. Snědí tolik tresek, že jich sami nedokáží dost nalovit a dovážejí neskutečná množství z Norska a Ruska. Jenom receptů na úpravu tresky by byly doslova stovky..Nejen treskou a sardinkami je živ Portugalec a tak hned v těsném závěsu následuje vepřové maso. Možná to není zrovna nejzdravější, ale Portugalci jsou také milovníci zabijaček, vyrábějí mnoho druhů klobás z různých směsí mas, s přidáním mouky nebo bez ní, s vínem, chlebem, dokonce s rozinkami.Koho obchází mráz při takovém pomyšlení, měl by ochutnat vinnou klobásu s rozinkami pečenou na dřevěném uhlí, k tomu čerstvý chléb, zeleninu a popíjet červené víno. Hned by zapomněl na předsudky!

- Vedle tresky a vepřového se konzumuje hodně drůbežího masa: kuřata, kachny, ale pozor – husa je okrasný pták jako u nás labuť! Snědí také hodně křepelek, oblíbený je králík. To všechno se různě koření a zpravidla peče na dřevěném uhlí. To je nejoblíbenější úprava, která některé lidi nutí k zavírání oken v době jídla, protože často jsou vidět malé nádoby s dřevěným uhlím na ulici, u nich sedí žena a klábosí se sousedkami, které také zrovna pečou rybu. Ulici se valí páchnoucí namodralý kouř, který naparfemuje prádlo vyvěšené z oken a vy si říkáte, jak v tom někdo může žít. Když ochutnáte tak hned pochopíte.

- Základem pro přípravu určitých pokrmů je použité kuchyňské nádobí – moderní tlakové hrnce, nejrůznější pečící pánve, mísy a formy z pálené hlíny. Základem pro přípravu určitých pokrmů je použití vhodné pánve, nebo hrnce.Portugalské kuchařky používají jednu pánev pro ryby a jiné pro přípravu masa. Nesmaltované hliněné hrnce musí před prvním použitím být speciálně vydrhnuty a umyty bez použití saponátů, a spláchnuty studenou vodou. Po osušení jsou potřeny olivovým olejem a stroužky česneku. Potom po dvou hodinách se vloží do trouby zahřát. Až se dostane vše do pórů pálené hlíny, pak se umyjí ve vlažné vodě. Později přenášejí svojí osobitou chuť do připravených pokrmů.

 - Vyvrcholením portugalského stolování  je sobremesa - čili dezert. Lidé v Portugalsku se tak zkazili, že bez sobremesy nemohou odejít od stolu, mají pocit, že bez sladkého konce se nenajedí. Sladkosti jsou opravdu sladké a je v nich poznat maurské dědictví. Obyčejně to jsou žloutky, cukr a pak už skoro nic. Ovšem takový „tarte  de natas“ (smetanový dort), dobře vychlazený, to je něco, čemu by odolal jenom závislý puritán a suchar. 

- Když si v Portugalsku objednáte po jídle kávu a dort, přinesou vám dort. Takový je pořádek věci – nejdříve se sní sobremesa  a pak se teprve objednává káva. Maličká, velice silná a dobrá. A pak ještě může přijít něco na vytrávení, třeba koňak nebo pálenka z vína, které se tu říká agurdente . To je ale napováženou, protože jste během jídla nejspíš pili víno (tradičně hlavně červené, ale vynikající jsou bílá vína, vína zelená a růžová). Skoro se nemůžete hýbat, protože jako předkrm – abyste v restauraci nemarnili čas – jste měli olivy , sýr, pečivo, presunto (sušená šunka), rybí pěnu a možná ještě nějakou drobnost. A tak si po obědě říkáte, že už nikdy více, že něco takového se snad ani nedá ve zdraví přežít a začnete bědovat nad svou ztracenou linií. Chabou útěchou je všudypřítomná zelenina a fakt, že skoro všechno se dělá na olivovém oleji. Jenže to  bylo  tak  dobré,  že  příště  dopadnete  úplně  stejně. A to jste ještě nezkusili „feijoadu, cozido á portuguesa“, vepřové po alentejánsku.

Portská vína - dolihovávaná - dezertní likérová vína.

- Vyrábějí se z domácích modrých odrůd a muškátů. Po  částečné  fermentaci se přidává  vinný destilát v takovém  množství, aby víno obsahovalo 18-22% alkoholu. Patří k nejtěžším dezertním vínům,  zrajícím až 15 let. K největším odběratelům patří Velká Británie.







 

Marie Hrubá N1.B / 2006


 

O škole

Studium

Projekty

Zřizovatel:  

Nová maturita