Sportovní kurz žáků A2A a A2B

Zobrazeno: 3378


8.9.2008

Nastal den, na který jsme se dlouho těšili a na než jsme již o prázdninách pilně trénovali. Den, který nás donutil donutit naše oblíbené dopravní prostředky posledními kousky povinné silniční výbavy. Den, kdy začínal všem již známý „cyklisťák“.

Blížila se devátá hodina ranní, ono pondělí osmého září, a naše třídy ( 2.A. a 2.B) se úspěšně shlukly před vchodem do školy. Mezi námi všemi budoucími ekonomy panovala do jisté míry nervozita. Krosny, batohy a spací pytle byly již na cestě, pohodlně v automobilu, zatímco nás čekal poněkud náročnější způsob přepravy. S úderem deváté jsme nasedli na kola a za lehce chladného počasí náš přibližně padesátičlenný peloton vyrazil za dobrodružstvím a bolavýma nohama.. Někteří marně doufali, že každý další kopec bude poslední.

Kolem poledního se nám, po vysilujícím boji, podařilo zdolat nekonečné kopce okolo Lipnice. Ve stínu gotické zříceniny jsme si odpočinuli a posilnili se před další cestou. Není čas ztrácet čas! Jedeme dál.

Nejdříve jsme se ale rozdělili na dvě skupiny. Ti méně zdatní se vydali po kratší trase.

My, co jsme jeli s panem učitelem Drinkou a Fialou, jsme si dali pěkně do těla. Bohužel, jen co jsme se dostali z Lipnice, byla první havárka. Naštěstí bez zranění, pouze to odnesla jedna propíchnutá duše. Zbytek dne probíhal bez úrazů. Po ujetí asi 88 km jsme se konečně dostali do našeho kempu nedaleko vesničky Chřenovice. Asi každý z nás se těšil na teplé jídlo, sprchu a postel.

9.9.2008

Probuzení do následujícího dne nebylo zrovna nejpříjemnější. Noc byla chladnější, než jsme očekávali, a tak, když jsme se dotrmáceli na snídani, byly naše obličeje značně zamračené a kyselé. Ovšem nejen láska prochází žaludkem, nýbrž i dobrá nálada. S nasycenými břichy jsme si s nadšením vyslechli plán dne. Výlet do nedaleké Zruče nad Sázavou a prohlídka zámku. Cesta byla o to zajímavější, že jsme kola museli přepravovat přes řeku přívozem a následně je vynést do kopce, což se pro slabší členky skupiny stalo nepřekonatelnou překážkou. Ještě že máme ve třídě takové gentlemany, kteří nám pomohli.

Zručský zámek byl vskutku zajímavý. Slečna, která nás provázela, nám řekla mnoho o jeho historii i současnosti. V některých pokojích byly vystaveny dobové kostýmy. Nikdo z nás ovšem asi nezapomene na pokoje, které byly plné panenek nejrůznějších tvarů a velikostí. Na vrcholu nejvyšší věže nám slečna průvodkyně položila zajímavou otázku: „Proč se Zruči říká právě Zruč?“

Aby to nebylo tak těžké, dostali jsme tři možnosti:
  • A) Protože tu žijí zruční lidé.
  • B) Protože vojsko Žižky vyplenilo nedaleký hrad, ale na tento nedošlo, protože to bylo z ruky.
  • C) Protože tu zurčí řeka Sázava.

Lámali jsme si hlavu, tipovali jsme, ale správnou odpověď C) nikdo neuhodl.

Odpol桥dne jsem se vydali na procházku na druhou stranu řeky do nedaleké vesnice, kde byla na programu prohlídka tamního mlýna, který byl bohužel v rekonstrukci, takže jsme se dovnitř nedostali. Místo toho jsme se projeli loďkami po řece.


10.9.2008

A konečně je tu třetí den, na který se těšil asi každý. Ihned ráno po snídani se jedna skupina odebrala lokálkou do Ledče nad Sázavou, kde na nás u řeky čekaly připravené kánoe. Začátky byly na pohled celkem vtipné, avšak všem se bez úhony podařilo dopádlovat do tábora. Druhá skupina mezitím jezdila po okolí na kolech.

Po obědě si šla vyzkoušet teplotu vody druhá skupina a my jsme vyrazili na odpolední projížďku na kole, která se za drobného mrholení zdála delší, nežli jsem očekávala. Nikdo však nepřišel k újmě fyzické - psychické se nepočítají . Za několik hodin jsme s plnými žaludky leželi v postelích a opět velmi utahaní usínali.


11.9.2008

Čtvrtý den byl ve znamení dalekých cest. Ta menší, ale aktivnější a zdatnější část výpravy, jela na kolech na Blaník. My ostatní jsme vycestovali na hrad Český Šternberk. Cesta vlakem se nekonečně táhla, a tak jsme s radostí uvítali cíl naší cesty. Průvodkyně nás provedla řadou pokojů, odkud na nás ze stěn z obrazů pyšně shlíželi majitelé zámku, Šternberkové.

Zpáteční cesta byla poněkud komplikovanější. Protože jsme přeci jen byli na sportovním kurzu a ne na obyčejném výletě, rozhodly se paní profesorky cestu trochu okořenit tím, že zpět budeme odjíždět z vlakové zastávky vzdálené asi pět nebo šest kilometrů. Což o to, nápad to byl docela přijatelný – je to kousek, všude kolem krásná příroda… Problém nastal v okamžiku, kdy nám do odjezdu vlaku zbývaly poslední minuty a zastávka byla v nedohlednu. Ale protože jsme od přírody šikovná a sportovně nadaná dítka a protože se na české dráhy nedá zas tak spoléhat, zvládli jsme vše včas.

Jen pár „opravdových sportovců“ se vydalo s pány učiteli Drinkou a Fialou na kola směrem na Blaník. Byla ta poměrně náročná trasa, ale velmi zábavná. Když jsme se dostali na Blaník, navštívili jsme rozhlednu, ze které byl opravdu nádherný výhled. Najednou na všechny padnul velký hlad a páni učitelé nám řekli, že ví o jedné vyhlášené restauraci ve vesničce roku 2007. Tam ale některé z nás čekal velký šok. K jídlu nabízeli pouze tzv. hotovky, což, jak jistě uznáte, není nic, po čem by prahly jemné dívčí žaludky. Šly jsme se tedy najíst řízků s chlebem, které nám na cestu připravila naše paní kuchařka. Na závěr naší cesty jsme se ještě zastavili ve Zruči nad Sázavou. Během dne jsme ujeli asi 80 km.


12.9.2008

Poslední den!

Vstávalo se v sedm hodin a o půl osmé byla snídaně. Po vyklizení chatek jsme nasedli na kola a pomalu vyrazili na cestu.

Sportovní kurz je za námi, což je pro někoho smutná a pro někoho dobrá zprava. Hlavní ale je, že jsme se všichni vrátili v pořádku a přivezli si spoustu zážitků a nových zkušeností. Byl to opravdu vydařený týden, počasí nám přálo, nikomu se nic nestalo a vzájemně jsme se lépe poznali.

Pro naše těla to byl vcelku námaha, ale o to více můžeme být pyšní na to, co jsme zvládli.

 

(Bára Dvořáková, Alena Zwetzová, M. Karlíková a Bára Zahradníčková)

O škole

Studium

Projekty

Zřizovatel:  

Nová maturita

       
 
     
Francouzsky

Nabízíme vzdělání,
které jde s dobou...

chev