Třída A2. na exkurzi v Praze

Zobrazeno: 3769

Kola zaskřípala a vlak se pomalu rozjel. Vozem se takřka okamžitě rozezněl hlasitý smích. Třída A2. se vydala na exkurzi do Prahy. Normální poslední květnový pátek. Myslím, že nebudu lhát, když řeknu za všechny, že nejvíce jsme se těšili na rozchod. Napomínání obou kantorek (Mgr. Zrnová, Mgr. Plíhalová), ať nehlučíme a neděláme zbytečnou ostudu, jsme sice brali s rezervou, ale po příjezdu do hlavního města se z nás, alespoň na chvíli, stali civilizovaní lidé. Když jsme šli „chytit“ metro, všichni pevně doufali, že nikdo nepozná, že jsme „jen Broďáci“. Před Parlament České republiky jsme dorazili s dostatečným náskokem, a tak jsme se porozhlédli po Malostranském náměstí, ale hlavně – nafotili „selfie“ před chrámem sv. Mikuláše a došli jsme si do Starbucks coffee a někteří do „mekáče“.

S úderem jedenácté hodiny jsme byli připraveni navštívit Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR. Když jsme po hodině a patnácti minutách vyšli z budovy, byli jsme fascinováni nejen zlatým zdobením stropu, ale i informacemi o práci naší vlády a poslanců. Hlavně jsme ale „byli opravdu překvapeni“, že v budově žádní zákonodárci nebyli. Exkurze jsou totiž možné jen tehdy, když sněmovna nezasedá, a tak jsme se dověděli, že momentálně „pracují ve svých kancelářích a připravují se na jednání“.

 

 

 

 

 

 

 

 

Přesunuli jsme se přes přelidněný Karlův most na Staroměstské náměstí do Staroměstské radnice. Možná některé spolužáky, stejně jako mě, trochu zklamal pohled na „orloj zezadu“, který jsem si představovala tak nějak důstojnější. Naopak se nám velmi líbil Brožíkův reprezentační sál a ostatní historické místnosti budovy Staré radnice. Vším nás provedla skvělá průvodkyně, která dokázala čelit i otravným dotazům pánského osazenstva třídy tak dobře, že sami od sebe zmlkli a dále už se neztrapňovali.

Po prohlídce radnice na Starém Městě jsme se konečně dočkali vytouženého rozchodu. K našemu zklamání jsme měli opravdu málo času, ale i přesto se většina spolužaček vydala do obchodů s oblečením na „Václaváku“ a i krátký časový limit jim nezabránil koupit si něco na sebe. Třídní učitelka dala naší smečce pokyn, v kolik máme stát „pod koněm“. A tak jsme přesně ve 14:32 vyrazili na vlak a někteří byli možná i rádi, že už jedeme domů. Cesta zpátky byla (z mého pohledu) docela klidná. Všichni odpočívali nebo si povídali. Snad jsme si to všichni alespoň trochu užili a kdo ne, tak měl smůlu.
 

Za třídu A2. Kristýna Kovaříková
 

O škole

Studium

Projekty

Zřizovatel:  

Nová maturita

 
     
Francouzsky

Nabízíme vzdělání,
které jde s dobou...

chev