Vladimir Majakovskij: O tom Telefon se vrhá na všechno Vsoukal se telefon do tenkého drátu. Roztáhl na mušli sluchátka obruby, kropil krupobitím zvonky v aparátu, vychrlil třaslavou lávou útroby. Řinčení kvičelo, zvonilo, znělo, vybuchlo o stěny drobounkou rozbuškou, tisíci     rolniček se od zdí odráželo, s rachotem koulelo se pod židle, pod lůžko. Se stropu na zem zvuk zvonivé vhozen a zas,     jako když o skla tříská míč, ke stropu vzlétal, udeřiv o zem, a rázem sesypal se na zem třískami. Chvěl každým smítkem, každým sklem, všemu se chtělo znít v tónu telefonu. Domem potřásaje jako chrastítkem, telefon v povodni tónů tonul. [...] Byla bolest Z oblaku vyzrál meloun měsíce. Postupné na stěnu stínování padlo. Petrovský park. Běžím. Chumelenice za mnou. Přede mnou – Tverská jak prostěradlo. O – u – u – u! Až k Sadové doletělo „u"! Snad autem sražen, snad ojí od fiakru, jak dlouhý tak široký letím do sněhu. Fičí metelice sakrů: „Snad z Nepu jsi nevoslep? Copak si šlapeš na paty?! Ech, ty! Mámu ti omámil Nep? Ty chlupatý!" Ach!     Běda! Mají mne za medvěda. Omyl! Je třeba jasně kolemjdoucím podat, že nejsem medvěd, že jen v podobě je shoda. Majakovskij, Vladimir: Výbor díla ve dvou svazcích II, přel. J.Taufer, SNKLHU, Praha 1953 Vladimir Majakovskij: Kdysi a nyní Kdysi Říkali jsme: – My zvítězíme! – – Utopie! – říkali měšťáci. – Uvidíme! Naděláme z vás pilin, jen se opovažte ustat v píli! Ale za nějaký čas se v utopii utopili. Nyní Na elektrifikaci očka poulí z tváří. – Utopie! – povídají. – To se nepodaří! – Jen ať se buržuji takhle utěšují! Bude jak v New Yorku v Těťuších i v Šuji. Majakovskij, Vladimir: Výbor díla ve dvou svazcích I, přel. J.Taufer, SNKLHU, Praha 1953