|
Josef Kainar: Tulák spí na louce Klarinet můj starý černý klarinet tvrdými prsty jej dusím když líbám jeho rákosový ret jeho rozechvělý ret štíhlá šíje černošky když zpívá rezavou kadenci končící měkkým as otírám sluch do jazzové rohožky hledám co ztratilas svou duši to malé černé zrno proseté z tropických plev klarinet černá pijavice vysává z tebe zpěv vysává z tebe zpěv Josef Kainar: Nové mýty Stříhali dohola malého chlapečka Stříhali dohola malého chlapečka kadeře padaly k zemi a zmíraly kadeře padaly jak růže do hrobu Železná židle se otáčela Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn Jenom se dívali Jenom se dívali Že už je chlapeček chycen a obelstěn V té bílé zástěře kolem krku Jeden z nich Kulhavý učitel na cello Zasmál se nahlas A všichni se pohnuli Zasmál se nahlas A ono to zaznělo Jako kus masa když pleskne o zem Francouzská výprava v osmnáctsettřicetpět Vešla do katakomb křesťanské sektičky Smích ze tmy do tmy a pod mrtvý jazyk zpět Je vždy kus masa jež pleskne o zem Učeň se dívá na malého chlapečka jak malé zvíře se dívává na jiné Ještě ne chytit a rváti si z cizího A už přece Ráno si staví svou růžovou bandasku Na malá kamínka Na vincka chcípáčka A proto učňovy všelijaké myšlenky jsou vždycky stranou A trochu vlažné Toužení svědící jak uhry pod mýdlem Toužení svědící po malé šatnářce Sedává v kavárně pod svými kabáty Jako pod mladými oběšenci Stříhali dohola malého chlapečka Dívat se na sebe Nesmět se pohnouti nesmět se pohnouti na židli z železa Už mu to začlo Konec cesty Vezmi mne s sebou Dolů Někam Nemohu Slyšíš? S tebou Čekám Sem Hrůza Tvář i kamení Točím se v tmách A v plameni Vezmi mne s sebou Dolů Zpět A pršet Zticha Zabíjet Tak cizí v ústech V domě Chladno Co zbývá S tebou Dolů Na dno Má strašná Znovu Odejít Co není kam A spát a klid Zuřit i spát Ne po únavě A klika Cvaká Cvaká v hlavě Jediná pryčna A z té pryč Přikryj mne Dveře Pláč a klíč Jediná dlažba Po ní šels ty A už jen ty A konec cesty Hudba Odcizuje se nám Kup mu ty housle a smyčec S ušima plnýma růžového vosku A jak se vyvíjejí všechny druhy Aby líp čelily osudům horku a hlubinám Počínajíc Odysseem Rodíme se se svým voskem v uších Pějí marně Když je míjíme Kup mu ty housle a smyčec Ale celá příští léta Budou mít na skříni malinkou mumii Královského novorozeněte Hudba se mstí! Mrtvá hudba se msti! A hluší slýchají mnohohlasy smrti Jen jako praskot Svých vlastních Ucpaných Lebek |