|
Vítězslav Nezval: Žena v množném čísle
Píseň písní Tvé oči dva výstřely naslepo Dva výstřely naslepo které se neminuly cíle Dva výstřely naslepo za rohem ulice kudy jsem šel Jak vězeň hledající konec dvora Tvé oči dvě pouťové frkačky Dva kolotoče v dáli Dva zvony Dvě pečetě Tvé oči dva náprstky bolehlavu Tvé oči dva roubíky aby se věčně mlčelo Dva proutěné koše Dvě zkumavky Dvě kolečka mosazných hodin Tvé oči dva blatouchy Tvé oči dva štěpné rýmy Tvé oči dva polní bubínky Dva smutné pohřby dva skoky s okna Tvé oči dvě noci beze sna Jak lékárnické vážky Jak dvojitá ručnice Jak dvojí sbohem Tvé oči jak dva květy kaktusu Jak jediná činka Jak dvojdílný román Jak přetržená růže Jak obratník raka s obratníkem kozoroha Jak falešný dukát vedle pravého dukátu Jako dvě brzdy Jak moře a země jak blíženci jak dvojí nesmělý povzdech Tvá ústa jsou rudý řád Před nímž se smeká a stojí ve špalíru Když se vzdaluješ doprovází tě vpravo hleď Všech kdož ti vzdali přísahu Tvá ústa jsou hebká sametka Která se ráda naklání k tabákovníku Výbuch kráteru sopky růží Moucha slunečních úpalů Tvá ústa dvě troucí se rybky Křesadlo s hubkou Mlýnek na koření Tvá ústa dvě čestné stužky Tvá ústa jsou řeřavé uhlí na němž pálím své vzpomínky A veliká masožravá květina Kohoutí hřeben Ranní ovocný chlebíček Tvá ústa jsou krvácející lanýž A letní úl Tvá ústa jsou záhadný monogram Tvá ústa jsou rudě natřený člunek Tvá ústa jsou cukřenka Ale také pole vlčích máků v němž rozestavili sochy Tvá ústa jsou zlatý kolovrat Mořské dno kráter na Měsíci Tvá ústa jsou schránka na perly Zapečetěná poslední vůle Hořící raketa Víčko od hodinek Tvá ústa jsou zatmění Měsíce Zatmění Slunce Zatmění Venuše a Země Tvé ruce jsou nůžky jimiž přestřihuješ můj sen Tvé ruce pavoučice Zatím co tvá ramena se chvějí jako páv Tvé ruce jsou ledové obklady Tvé ruce jsou poupata Tvé ruce jsou kapky deště Na ňadrech která tvoří vír Tvá ňadra jsou přeludy Jak pýchavka dýmná Tvá ňadra jsou jak cyklon pod nímž se skrývají dva rubínové plameny Tvá ňadra jsou vosí hnízdo Přesýpací hodiny dvě hromádky krupice Zmrzlý pták Tvá ňadra jsou dvě olejové lampičky Dvě rukojmí svázaná do kozelce Elektrické šipky Vroucí smetana Tvá ňadra jsou hadi vyhřívající se na výsluní Dva korky na vodě Dvě osamělé houby Tvá ňadra vztyčená jak dikobraz Tvá odlétající ňadra Tvá ňadra jsou dvě kamelie v rukou noci Dva holubi v prstech zloděje Dvě pampelišky Tvá ňadra jak dvojhlasná vánoční rolnička Jak opál Jak dvojí prásknutí bičem Jak mladý květák Jak dva uzly na šátku Jak východ a západ Slunce jak východ a západ Venuše a Jupitera Tvé břicho je kulový blesk S vůní připálené kadeře Tvé břicho je rákosový žebřík Mořská bouře a nejsmutnější úskalí Tvé břicho je havěť s hřebenem krocana Ohromná pijavice Smyk na náledí Tvé břicho je vodní kopřiva Křenový lupen anebo ohnivý jazyk Tvé břicho je mlýn Kolo na lámání údů A také mlýnské kolo drtící utopence Bílá veš s kusadly sepjatými k modlitbě Tvé břicho je plavená křída Hnětený chléb rozpálená vidlice Klokan přezimování Slepé zrcadlo a podmořský večer Tvé břicho mrak před bouří Rybník uprostřed měsíční noci Tvé břicho z organtinu politého černým inkoustem Tvé ženství je zázračný klam Bahenní plamen nebo šalvěj Tvé ženství je puklá vrbová píšťalka Vlhké milující oko Libelula Citlivka Tvé ženství je svatojánská muška v srdci stolistky Jsi jako z bezové duše Jak z bílých vláken asbestu rozpáleného v ohni Jak ze směsi magnoliového těsta a tmavé žitné mouky Jak z červotočiny růžového mahagonu Tvé nohy jsou utkáním dvou blýskavic Dvou zdlouhavých řek Dvou spleenů Tvé nohy jak vírníci Jak výbuchy magnesia Jak zimní noci Jak dlouhé rovnice Tvé nohy jak opilá vinobraní Jak tanec přístavu Tvé nohy jak válka Tvůj klín je plamen pájky Let motýla lodní šroub Tvé boky jsou kavalkáda Tvé boky jsou Geislerovy trubice Tvé boky jsou sama lenost Hluk vřetene stín violy Tvé čelo je jiskra Tvé zuby jsou lis Tvé uši jsou zbloudilé otazníky Tvůj krk je vodopád Jsi jako den přecházející v noc noc přecházející v den den přecházející v přelud Košile V jedné z parných nocí na sklonku června 1935 šel jsem kolem Luxemburské zahrady Odbíjela dvanáctá hodina A ulice byly prázdné Jak vozy speditérů a pusté jak Popeleční středa Na nic jsem nemyslil A nic jsem si nepřál Nic jsem si nepřál nikam jsem nespěchal a nic mě netížilo Sel jsem jak člověk bez paměti Člověk krabice šel jsem jak starci kteří už nepotřebují spánek Nevím co mě to náhle upoutalo vzpomínám si na svůj vlastní povzdech Stromy v Luxemburské zahradě byly plny bílých obvazů Hleděl jsem na ty papírové náplasti Přes železný plot A možná že jsem si také zpíval To je všecko A Paříž prodaná do otroctví Svíjela se jako šílená Ó Paříži tvé mosty jimiž tě spoutali Praha Paříž Leningrad a všecka ostatní města jimiž jsem prošel Vidím to stádo spoutaných žen Utonulé září ještě pod širým nebem Jak jejich braslety po kterých kráčí dav Ó bráno mostů Vidím jediné město Jímž protéká Seina Něva a Vltava Je tu také potůček v němž perou venkovanky prádlo Potůček u kterého bydlím Okna Jedním mi vstupuje do pokoje socha z náměstí Pantheonu Druhé hledí na Karlův most Třetím se dívám na Něvský prospekt Ale jsou ještě jiná okna Jak jsem miloval kupecké kornouty Jejichž tajemství dosud neznám Připomínají mně prázdnou komoru A hromady košil Šachtu kde je společný hrob bezejmenných žen Znám les kde pod širokým listem lopuchy se skrývá dívčí ňadro A plechový kříž s jejíma bílýma rukama Pohovku ve které je jodoformem páchnoucí cupanina Kdo jsi ty kterou vidím vždycky jako šicí stroj Toho večera o němž mluvím podobal se ti montparnasský bulvár Seděl jsem před Café du Dôme Díval jsem se na ornamenty jednoho domu ve výši pátého poschodí Zdálo se mi že sněží Byl jsem v duchu účastníkem poslední silvestrovské noci devatenáctého století Pod stromem plným písní stál landaur Marně jsem se snažil nalézt dům ve kterém je šicí stroj z jehož člunku bych si byl přál nit Pak jsem se dal na cestu směrem k Luxemburské zahradě Jak je krásný zvyk zahradníků chránit ovoce na stromech v malých sáčcích Jako vy přikrýváte nahá ňadra košilí Krásná jak džber vody převržený v smutečním domě Krásná jak jehla v březové kůře na níž je vyryt letopočet Krásná jak makovice jíž se dotkl zvon Krásná jak střevíc plující za povodně podél okna s petrolejovou lampou Krásná jak hranice dříví na niž usedl motýl Krásná jak pečené jablko ve sněhu Krásná jak pelest zasažená kulovým bleskem Krásná jak mokrý hadr v plameni Krásná jak pecen chleba o půlnoci na chodníku Krásná jak knoflík na zdi kláštera Krásná jak poklad v květináči Krásná jak spiritistický stoleček jenž píše na vrata Krásná jak věnec v střelnici Krásná jak nůžky stříhající knot svíce Krásná jak slza v oku Krásná jak vlásečnice hodinek v uchu koně Krásná jak diamant v pušce kondotiera Krásná jak chrup vtisknutý do jablka Krásná jak stromy v Luxemburské zahradě ovázané škrobeným plátnem Výkladní skříně Když se mi zdá že jsem ti nejvěrnější Když odvracím oči od jiných žen Měj se na pozoru Není to lest A není to pravda Je to sebeklam Dlouho jsem nechápal čím jsou mně výkladní skříně Dlouho jsem nechápal jejich půvab A přece jim vděčím za kouzlo svých procházek Obzvláště mne dojímají malá papírnictví Kupuji zelený inkoust Nevěda že stíhám ženu se zelenýma očima Hedvábné dopisní papíry Jak jejich prádlo Nic z toho všeho nepotřebuji Právě tak jako nepotřebuji koženou schránku na doutníky Která mne okouzluje Ó ženy tvaru dýmek Stihlé robustní mírně prohnuté v kříži Ženy s mechanismem nejjemnějších přístrojů S brebentivým jazykem hodinek S ňadry zvětšovacích skel V posici skřipců S očima jejichž účinek je temný jak měsíční kameny S jazykem ssacích lahví S boky čiré křivule S rukama spojitých nádob S objetím magnetu Je večer Jejich fantomy vystupují z přítmí Nabízejí chtivé ruce svou rukavici Usmívají se ze tmy zrcadel Chodím celé hodiny Nevyslovitelně vzrušen A ještě v noci je vidím vystupovat z lázně květinových zátiší Jejich touha se podobá orchideím Jak má touha se podobá mečíku Má touha jak pružné hodinové péro Jak skok víčka jímž je přikryt patentní kalamář Jak pohyb housenky v růži Jak cvaknutí kohoutku ručnice Jak rotační pohyb kávového mlýnku Jak zmítající se oko světelné reklamy Jak barometr Má touha pro niž se mi nedostává jmen Má touha po sešitech jež nikdy nepopíši Má touha po knihách které nebudu nikdy číst Má touha jež procítá bez důvodu a mizí Jak jehla v prstech obratné švadlenky Má touha zakletá jak šaty v oříšku Jak hvězda v ohni Jak potok v dřevu Jak štěstí v slze Jak život v smrti Má touha která ze mne dělá náměsíčníka Ó luny mých procházek Když se mi zdá že jsem ti nejvěrnější Nejvíc tě klamu Nejvíc mě klameš Ty která bys chtěla skoupiti celý svět Ty nejněžnější ty nejvěrnější Ty která jsi ženou a dítětem Ženou a čímkoliv ze skutečnosti Ženou a čímkoliv Ženou a součtem všech výkladních skříní a divů přírody Litanie Kolemjdoucí ženo Paprsku jehly a bouřlivých orchestrů Gumový strome Plástvi přibitá na strop večera Jazýčku sirky a vah Strašidelný dome v podobě rukavice Měsíční napajedlo Hranice paruk a květů jasmínu Polibku pramene a letek divoké husy Démanty posypané náledí Úsměve děcka nad astronomickou mapou Struno vyluzující flažolet Strome z ovčí vlny Plachetnice poháněná obláčkem z doutníku Hvězdná noční salvo Kornoute růžového listí a batavských slz Měsíci v oku kočky Upanišádo upanišád Bleskem ožehnutý keři z krajek Organtinová škraboško Hudbo citery a samovaru Povříslem opásaná vichřice Útočiště mlh a přezimujícího ptactva Lampo signálů na počest uvítání Tristana Hromádko sněhových vloček Pochodni vlasů na hlavě slunečnic Mramorový moste nad tichým pláčem Duho již obráží periskop Spící flétno tvaru nůžek Lovecký popěvku a mýtino kam přichází v noci laň Klubko motýlů a jehel Ozvěno snu a kukačky Věži z májového deště Spánek mužů požírající kudlanko nábožná Včelo přezimující na rtech svícnu Třpyte solné komory a zrcadel Ostranko jaderská na niž hraji své písně jak na hřebínek Ženo plamene Ženo jež se mi vracíš v kartách Ženo mých Tantalových muk Ženo s očima kolovrátku Ženo s větrným mlýnem perletí Ženo ukrutná jak malarie Ženo s vlečkou rozvodněných potoků Ženo s kostnatými prsty jež zatlačíš naposled má víčka Automatický text Halapartna měkkého šťavele přikloní se raději k mouše než k patronovi celty. Hrabě vypudil slavíka z olivové šerpy a klaní se ručnicím. Tři bídné bílé koroptve jsou řidším zjevem zde na kopřivové mázdře zimního údolí pelikánů než čertík v slavnostní bečce. Hůl praskla, jakmile se přiblížil tygr na dostřel. Nevím, jaké jméno si vybral ťuhýk, avšak hromobití se neslo po celou hodinu mravenčím rajónem. Kletba se vyplňuje. Šťastný hafan bdí nad Lízou a koktavé dítě zaběhlo do lesů. Mám rád vanilku stejně tak jako koriandr. Obé mě vzrušuje. Čím větší zima, tím kouzelnější povijány jsou na pestrých lukách. Živme se gilotinováním ptáků, jak se živí jisté stařeny ptakopravectvím. Šílený most nedoběhne housle lkající v puklé vrbě. Maštal je připravena pro krále krocanů a zvony zvoní. Jak daleko lze dohlédnout, všude se pálí jalovec. Nikdy už nevyjdu bez rukavic v tom černém dubnu, který má připálený strojek na knot. Kdyby bitva pokračovala ještě hodinu, vlídná kadeř nezůstane již majetkem snivého Paracelsa, který dostal jméno po nástroji na odhadování vlhka. Užovky ve svých doupatech se potýkají s mlíčím, které je výmyslem jednoho zbojníka. Šest karet a sedmý mnich. Konečně se dáme na pochod proti hlavám v deštičkách plných elektřiny. Sůl zachránila náš šťastný příchod na onu zázračnou kouli. Hněvám se. Již třikrát jsem marně volal bábu kořenářku, která mizí i se svou pelerínou. Šťastný a veselý nový rok. |