|
Konstantin Biebl: Zlatými řetězy
Škála Tyčinky v tichých i bílých liliích ve světlezeleném světle zeleně Lolo Lolo tma padá na jantar jak zlatá harfa v barvách sálá žluť smutku purpur strun Jdou loukou tmou Akord Spí myrty s mírnými lístky i mírnými stíny spala stará zahrada jas jasan v snách rybíz vybízí sny Filipíny a tráva vstávala zrána na hradbách Varieté O zvoň o zvoň opono svou dlouhou rouškou s loutnou pouhou hrou faun klaun V půlkruhu trubců zvuk trub v úlu u trůnu a zázrak v barvách král kravat arara V zeleném lese hle lehké větve veverek z tmy vyšly nymfy Ruská U krbu rus v Rusku u Rusů Balalajka Baj – kaj – laj rum kus cukru z ubrusu Hraj a vař čaj! Věnování Uklízet, prát a ždímat mokré prádlo, holka, máš jen samou dřinu. Ty umíš všecko. Vařit i líbat. Smaží se řízek na margarinu. Až do duše raníš, zveš-li mě básníkem, minul se student, minul povoláním. Co říkáš, beruško? Tys bodla se do ruky špendlíkem Pofoukám a zavážu. Svěř se mým dlaním. Tam za oknem stojí vyschlá lahvička jodu, jenom nehty mám zažloutlé – ten nikotin proklatý! Na zem spadla mi vata. Nic nedovedu. Snad psáti své básně? Ba, ani ty. Měl jsem být raději vozkou. Ale neumím šach. Co bych si počal s párem černých koní? Snad tesař? Zahradník? Mám z růží strach, víc z růží nežli z trní. Dovedu jenom hvízdat a krmit ptáky v parku. Na ruku slétnou dolů z černého javoru kosi a sýkory. I vrána přiletěla z dálky. Ale to bylo v lednu neb v únoru. |