Eduard Bass: Cirkus Humberto

Berwitz se ostře podíval na hocha. Zdálo se mu, že na něm pozoruje únavu. Rozhodně Vašek nejevil onu štičí mrštnost, která se mu tak onehdy v manéži líbila. A také jeho úsměv byl trochu nucený. Petr si dovedl představit jeho stav podle zkušeností svého mládí a věděl, jak je hochu třeba povzbuzení. Popošel k němu a položil mu přátelsky levici na rameno.
„Tak co, Vašku, – jak ti je? Celé tělo tě bolí, že?"
„Bolí, pane řediteli," pousmál se Vašek.
„Já to vím, co to dělá. Je to svinská dřina, krucityrkn, viď?"
„Hernajs, to je," přikývl Vašek.
„Mordsetsakra dřina," řekl s důrazem Berwitz.
„Krajcelement!" přitakal Vašek.
„Himllaudondonrvetr," trumfoval Berwizt.
„Setsakra mordyje," přebíjel Vašek.
„A nepovolíme, viď?"
„Nepovolíme."
„Tak je to, chlapče, správné. Drž a nepusť! Ono se to zlomí, najednou se to zlomí, a pak už to všecko půjde jak na drátkách. Chodit můžeš, to vidím. Mám tedy pro tebe úkol. Na příští štaci se oblékneš do šatů, které ti připraví Harwey, a v přestávce budeš chodit mezi obecenstvem s jedním z našich lvíčat."
„Ach, lvíčata, co dělají? Já na ně zapomněl."
„Mají se k světu a už musejí na sebe vydělávat. Vezmeš si jedno do náruče, ukážeš je lidem, necháš je pohladit a za to budeš vybírat do talíře na mlíko pro ně a na maso. Rozuměls?"
„Rozuměl, pane řediteli."
„Peníze i lvíče odevzdáš po přestávce v jedničce."
„Ano."
„Tedy se drž. Servus."
Ředitel popleskal lehce Vaška po rameni a obrátil se k Achmedovi.
„Myslete na to, Romeo," řekl mu francouzsky, „že toho hocha potřebujeme na jezdectví. Nedělejte z něho kontorzistu, ale skokana. Batoude, fricassé, saut périlleux a tyhle kejkle."
„Rozumím, patrone," uklonil se Achmed, „flip, flic-flac, rondadu a tak dále a tak dále. Dám mu celou arabskou školu, abyste byl uspokojen a viděl, co dovede Achmed Romeo."
„Madam Felicia, bylo mi neobyčejným potěšením...," obrátil se ředitel k paní Romeové, potřásl jí rukou stejně jako manželu, a odmítnuv gestem její křiky, že by měl zavítat do vozu, rychle se vracel zpátky.
Achmedovi kluci se shrnuli kolem Vaška, plni obdivu, že on byl vyvolen mocným ředitelem, aby chodil po šapitó s mladými lvy. Pro Vaška to bylo jako rosa, že mezi těmito kluky, kteří zatím ve skocích a obratech uměli daleko více než on, mohl se vypnout a vytáhnout jako hotový krotitel. Pan Romeo a paní Romeova stáli v pozadí, a když jim ředitel zmizel z obzoru, obrátili se k sobě, zvedli obočí, ukázali si očima po Vaškovi a pokývali navzájem hlavami. Na celém světě, nejen v Tunisu, to znamenalo: „Hele, na tom klukovi jim nějak záleží – s tím musíme opatrně!"
Druhého dne odpoledne vešel Vašek během představení do stanu, na sobě měl červenomodré „marokánské" šaty, levou rukou nesl na hrudi lví kotě, pravou talíř. Jak byla ohlášena přestávka, dal se na cestu podél lóží a pak mezi sedadly. Všude byli lidé nadšeni, že vidí lvi mládě, že si mohou na ně sáhnout, že je mohou vzít do náruče. A hezký kluk, který je nesl, sklízel nemenší úspěch. Ze všech stran cvrnkala do talíře mince černá a bílá. Když to pak ve voze počítali, vydala první tržba za lvice 7 marek 68 feniků. Ředitel Berwitz, převlečen již v perskou uniformu, s čerkeskou šavlí po boku, s řády na prsou, kývl uznale hlavou, hrábl do minci, a vyňav dvacetifenik, podal jej Vaškovi: „Zde vezmi!"
Bylo to větší a suverénnější gesto, než když kdysi sultán podal Petrovi ten královský safír.
Vašek blažen odběhl za Harweyem, aby mu odvedl kostým. A když táta přišel k osmičce k večeři, Vašek stál na schůdkách s nataženou dlaní, kde svítil dvacetník.
„Hele, táto! To jsem si vydělal!"
Antonín Karas vzal peníz, poplival jej, vytáhl modrý kapesník a minci opatrně zavázal do jeho cípu.
Vašek byl zklamán – měl tolik plánů, co si za ten dvacetník v městě koupí, ale táta prohlásil, že bude potřebovat nové boty. Vašek se tedy s tím smířil, ale aspoň se pyšně chlubil Kerholcovi, Burešovi a těm druhým, že odpoledne vydělal v cirkusu dvacet feniků.

  • Bass, Eduard: Cirkus Humberto, ČSS, Praha 1978