Jan Zahradníček: Návrat

Osamění

Kdybych neměl své bolesti a Boha
kam bych se poděl se svým životem
má zranění jsou hluboká a mnohá
a na svou bolest často hřešil jsem

Teď přítel oheň bdí a ohřívá mé chvíle
když od večera k večeru jsem sám
když svého Boha jen jak dítě zabloudilé
svým teplem zahřeji a v krvi kolébám

Co bych si počal v tomto osiřelém světě
kdyby můj Bůh se nepřeléval do mé bolesti
co by si počal Bůh beze mne bez dítěte
zde na světě kde žít je žíti bez štěstí

  • Zahradníček, Jan: Dílo I, ČSS, Praha 1991


    Jan Zahradníček: Rouška Veroničina

    Báseň k prvnímu květnu

    Nesmírný plakát
    přelepil oblohu zachmuřenou
    Nebyla to korouhev Křížových dnů
    Neprosilo se

    Místo deště přišlo jen ochlazení s kotouči prachu
    Trávníky se hned zašpinily a listí zestárlo
    v tom jaru, nad kterým se zavíraly oči básníků
    odsouzených
    už jenom obcovat s přízračnostmi
    a lhát

    Konečně sami
    mohli se teď obrátit zády k vesmíru
    vytýkajíce mu spoustu nepřesností
    Troufali si
    aby dokázali, jak se má jít na to
    když se chce stvořit kus pořádného světa
    kde by to klapalo
    kde jeden jako druhý
    neměl by už komu závidět
    ani koho napodobovat

    Bylo jim k zlosti
    to piplání s každým zvlášť
    aby nebylo dvou tváří ani dvou listů navlas stejných
    ty okolky s nalomeným stéblem, pro něž schválně
    míchaly se přeháňky a roztápělo slunce
    zvláště když se všude hemžilo nepodařenci
    a také bídy neubývalo. Ale Bůh
    nechtěje jim překážet se děsivě vzdaloval
    nebesa se vyprazdňovala až k poslední hvězdě
    suchý chechtot Mefistův
    pronikal kostmi

    Měla to být slavnost
    ale když jsem poslouchal zdálky
    jejich pochodování a jejich hudby
    slyšel jsem jen ten chechtot a dutý lomoz bubnů
    podtrhoval strašlivou osamělost zástupů
    nad nimiž se smrákalo
    Neviděli a neslyšeli
    šílený podvod se tu dokonával
    plechovým hlasem předříkávačů katastrof
    Tak šli a ztráceli se
    v zatáčce dějin
    které se o ně už nestaraly –

    Bože zástupů
    drtivý lis tvé rozhorlenosti
    na ně nepřivolávám
    neboť kdybych šel a zeptal se kohokoli
    dověděl bych se věci ještě hroznější
    než vím
    Svět, který jest
    Suknice nesešívaná tvé slávy
    té se zběsile chytám
    v uhýbavém křepčení mátoh

    Za ně se modlím

  • Zahradníček, Jan: Dílo II, ČSS, Praha 1992