Jan Weiss: Dům o tisíci patrech Příšerný nález * Ruce * Tvář? * Co bylo napsáno v notýsku * Možnost býti detektivem * Princezna Tamara Po druhé v bláznivém letu do výše se člověk zarazil. – Běda! – Hrůza! – V bílém koutě jednoho patra kupí se hromádka bílých, drolících se kostí. Křečovitě zkroucená páteř se v nich plazí jako kus hadice. – A v rohu se válí troska puklé lidské lebky. Nad smutnou hromádkou kostí, ve výšce klečícího člověka, je ve stěně monogram. „S. M." Pod ním pět vodorovných čárek. Co to znamená? – Kdosi neznámý přede mnou řítil se tu do výše... „S. M." dosel až sem a padl vysílen. Umíral kleče, a ještě vyryl si nehtem nápis na svůj hrob! – Pět čárek... pět dní tu bloudil? – Pět hodin umíral? Ledová hrůza zalomcovala běžícím člověkem. Pryč! Pryč odtud! Ale kam? Jsou jen dvě cesty: Vzhůru, anebo dolů! – Nuže – vzhůru!... Schody a schody. Rudý koberec probíhá mozkem jako ohnivý drát. – Kdy to všechno skončí? – Oh, kdybych věděl, kdo jsem! Přes všechnu tu bolest, jež drtí spánky, nutno přece si vzpomenout! –Paměť! Co se stalo s mou pamětí? – Minulost! Vzpomínky! Strašlivá bolest! – Kdo jsem? A najednou – ruce! – Ano, toto jsou moje ruce... a snad si vzpomenu, až uvidím svoji tvář. – Bílé ruce s dlouhými, úzkými prsty a dlaň, růžově kropenatá. Bílé rukávy kabátu, hedvábné košile, bílé kalhoty, polobotky z bílého plátna... a obličej? Kterak se poznám? Člověk, si přikryl tvář oběma dlaněmi. Jemným hmatem nervů chtěl uchopit svoji podobu, tvar, krásu či ošklivost, stáří či mládí... Nos, ústa, vlasy – jsou černé či rovněž bílé? A najednou jeho tápající pravice uchopila cosi tvrdého v náprsní kapse kabátu. Malý notýsek! Hned na prvních stránkách neznámou rukou bylo napsáno: 1. Projít Mullerdómem a prozkoumat všechna jeho patra. Proniknout jeho zazděné oblasti. 2. Exportní a importní společnost „Vesmír", doprava na hvězdy. – Není to podvod? 3. Zázračný kov solium, z něhož se staví letadla na hvězdy. Co je na tom pravdy? 4. Kdo je Ohisver Muller? Dobrodinec lidstva či upír? Proč se skrývá před světem? 5. Nevysvětlitelné únosy krásných žen. – Princezna Tamara. Kam se poděly?... - Copak jsem detektivem? – podivil se člověk. – Jsou to snad úkoly, které se mi svěřují? – Hlavní body problému? – Ale kterak mohu pracovat bez paměti?! Jal se dále listovati v notýsku. A hle! Najednou z něho vypadly tři malinké lístečky, vystřižené z novin. Na prvém z nich byla tato zpráva: Útěk či únos? Dnes v noci zmizela ze své ložnice princezna Tamara se svou družkou Elií. Je domněnka, že byla unesena letadlem na „Ostrov Pýchy", kde stojí proslulý Mullerdóm. Není však vyloučeno, že utekla sama; neboť i princezna byla zachvácena v poslední době horečkou po hvězdách. Současně zmizely i všechny její šperky v ceně pěti miliónů. Druhý ústřižek obsahoval toto: Detektivní exkurze vrátila se právě z Mullerdómu s nepořízenou. Podle informací v sekretariátě Vesmíru odletěla princezna se svou družkou na hvězdu L 4 v souhvězdí Labutě. Jest zajímavo zaznamenati: Doprava jedné osoby na tuto šťastnou hvězdu stojí 250 mulldorů, což jest 796 000 našich korun. A ještě jeden lísteček se zprávou docela kratičkou: Slavný detektiv Petr Brok byl právě pověřen úkolem vypátrat princeznu. A na posledních stránkách černého notýsku byl tužkou naškrábán tento seznam: 1. Anna Martonová, první balerína Národní opery, 24. III. 2. Eva Saratová, modelka, zmizela na plese umělců o půlnoci po svém zvolení za královnu plesu, 7. IV. 3. Luna Koriová, dcera bankéře, ztratila se v paláci Moria v Benátkách, 30. VII. 4. Sula Májová, filmová hvězda, unesena ze své vily, 8. IX. 5. Dora O'Brien, nejkrásnější žena Paříže, zmizela i s autem v Boulognském lesíku, 24. X. 6. Kaja Barardová, členka Královské činohry, zmizela po prvém jednání opery „Konec světa", 3. XII. Weiss, Jan: Dům o tisíci patrech, Naše vojsko, Praha 1964