Josef Kopta: Třetí rota Kniha třetí Chvíle nejsmutnější „Tak hned začni," vyzval ho Jeřábek, jemuž seděl Švec po pravici a kterého právě byl polohlasem ubezpečil, že se v názorech úplně shodují. Hašek pokládal za nutné povstati. Napadlo ho, že by bylo ještě lépe, kdyby si vylezl na stůl, ale potom od toho upustil. Svou zašlou, začerněnou lulku posunul zvláštním pohybem rtů do levého koutku, lístky popsaného papíru vzal do obou rukou a zvýšeným hlasem začal číst. „0rganisace a řád teroristických skupin československých." Rozhlédl se, zdali tento titul náležitě působil, načež pokračoval: „Vemte si každý do ruky tužku. Tak. A dělejte si poznámky." „§ 1. Jestliže nebudou splněny požadavky československé revoluce a Rakousko bude proti její vůli a přesto, že se snažila ze všech svých sil je povaliti a nad jeho troskami proklamovati věčnou svobodu a nezávislost lidu československého, zachováno..." „To zachováno přehoďte dopředu," vpadl jeden z civilistů. „Počkat, o tom se bude mluvit až potom," tišil ho Jeřábek. „...tedy jestliže bude to svinský Rakousko zachováno, okamžitě se mění způsob a ráz dosavadního boje, v němž československý voják zamění otevřenost lstí, frontální útok – podkopem, boj tváří v tvář – zákeřným přepadáním, a při němž bude vše dovoleno, co jakýmkoliv způsobem poškodí Rakousko a přiblíží jeho krach." Švec si rychle znamenal: místo krach napsat zkázu nebo pád!! „To platí i pro ten případ, bude-li chtít císař rakouský odbýti národ československý autonomií v rámci své říše, která je staletým výsměchem veškeré pravdě, spravedlnosti, výsměchem všemu lidskému i božskému." Hašek se zase rozhlédl a několikrát marně zatáhl. „§ 2. Za tím účelem se československé revoluční oddíly, ať meškají kdekoliv, a tedy všecky československé revoluční oddíly v Rusku, Francii, Itálii, Srbsku, Americe, Kanadě a Anglii formálně rozejdou a zlikvidují. Jejich příslušníci za pomoci oficielní iredenty, kterou bude představovati Československá Národní rada v čele s Masarykem, budou hledět získati občanství těch států, jichž armád byly jejich oddíly součástkou. A vytvoří ze sebe tajnou organisaci, která bude míti v každé zemi samostatné vedení, podřízené Národní radě. Tomuto vedení složí každý člen slib, jehož tekst jest k tomuto projektu přiložen. Mám ho. přečíst hned?" „Až potom, viďte?" dotázal se ostatních Jeřábek. Zakývali hlavami. „Tak dál. Každý se bude hledět nějak uchytit, aby finančními podporami bylo vedení co nejméně zatíženo. Ti, kdož najdou práci, budou odvádět vedení povinnou daň, což jest také v tekstu slibu uvedeno, a jejíž výše, odstupňovaná progresivně, jest určena ve zvláštní příloze." Malá přestávka, několikeré zatáhnutí naplano. „§ 3. Organisaci bude spravovati v každé zemi trojčlenné direktorium. Jmenuje se Národní rada podle vlastního uznání a výběru. Toto direktorium bude vybaveno všemi právy diktátorskými. Proti jeho rozhodnutí není odvolání. Neuposlechnutí jeho rozkazů trestá se smrtí. Způsob styků s členstvem určí si samo podle lokálních podmínek země, v níž působí. Podpisuje své rozkazy zvláštní šifrou. Jména direktorů jsou členstvu neznáma." Přítomní horlivě psali a šustot papíru a tužek vyplňoval přestávky. Haškův hlas od paragrafu k paragrafu přibýval na síle. Občasný projev souhlasu některého z přítomných plnil jeho hruď pýchou. „§ 4.," zvolal zvučně, a bylo vidět, že se dostává k jádru. „Každý člen, jenž byl přijat, dostane seznam všech členů ostatních s označením místa jejich pobytu. Tak bude umožněn vzájemný styk. Oslovení „bratře" zůstává, taktéž pozdrav „Nazdar". K němu se přidává rčení: „Nezapomeň!" Oslovený odpoví: „Nazdar, přisahal jsem!" Jediným a nejvyšším cílem života každého člena jest zkáza Rakouska. Direktorium přiděluje k provedení jen úkoly zvláště významné. Každý člen musí kromě toho pracovat na vlastní pěst s využitím veškeré osobní iniciativy. To se týká hlavně styku s domovem, který bude sloužiti k rozněcování revolučního ducha v národě, k organisaci občasných buntů a k rozmnožení přímé účasti lidu československého na protidynastických a protistátních akcích. Aby bylo docíleno největšího využití revolučních sil, aby byly všude využity do poslední kapky, musí každý člen teroristických skupin československých zůstati volným a neodvislým. Dovedli-li se ženatí zříci v zájmu společného cíle svých manželek, dětí a rodin, musí i svobodní obětovati vše Členu teroristických skupin není dovoleno se ženiti, (Viz tekst slibu.) Kdokoliv by tak učinil, bude potrestán pro porušení slibu, které se rovná zradě." Poslední věta zněla jako rány kladivem. „Správně," nemohl se opanovati Švec. „Sekta mstitelů," pronášel kdosi rozvláčným hlasem a vychutnával si s patrnou rozkoší příjemnou šťávu tohoto názvu. „Ano, úplná sekta," potvrdil mu Hašek a stáhl obličej v grimasu jakési urputnosti a mstivosti. „Jinak to nejde," pokrčil rameny Jeřábek, odpovídaje na skeptický úsměv vyčouhlého civilisty, který si byl udělal vedle jakéhosi záznamu nápadný otazník. „Tak, a teď § 5. Podrobnější vyznačení teroristické práce a její typy. Členové skupiny, kterým nebyl určen speciální úkol, zavazují se dojížděti občas do Rakouska a tam buď aranžovati nebo sami prováděti přímé akce na všemožné poškozování nepřátelské říše. To jest: 1. ničiti železnice, vyhazovati důležité mosty a tunely, strhávati telegrafní a telefonní vedení. 2. Ponoukati dělnictvo k stávkám, všemožně živiti sociální nepokoje, využívati kdejakou nespokojenost lidu pro zostření nálady protivládní, protistátní a protidynastické, 3. Neustále utvrzovati národ ve víře, že za hranicemi žije veliká armáda, která v okamžiku revolučního výbuchu vtrhne do zemí československých a proklamuje samostatnou československou republiku. Vyprávěti a šířiti v lidu zprávy o hrdinstvích, bitvách a osudech československých revolučních vojsk v cizině za světové války. Navazovati styk s lidem, zejména prostřednictvím rodin, jichž příslušníci jsou členy skupin. Z nich učiniti hlavní ohniska všech revolučních činů. Vlastnoruční dopisy, které člen do Rakouska odjíždějící od některých členů jiných pro jejich rodiny získá, budou nejspolehlivějším klíčem k otevření nedůvěřivých srdcí. 4. Zjišťovati spolehlivě osoby, které se za světové války jakkoliv na československém lidu provinili, a postupně je odstřelovali. Lid uvidí, že tu skutečně žijí spravedliví mstitelé, kteří nezapomínají, a tak bude možno zabrániti, aby byl trvale zastrašen a uspán a na odvěkou touhu svého srdce zapomněl. 5. Zabíjeti ministry, pronásledovati najmě místodržitele v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, a vládní plnomocníky v Uhrách, odstřelovati členy panovnického rodu habsburského a pokud možno i hohenzollernského, nešetřiti jejich světské i církevní pomahače – a neustati (zde Hašek vypjal hlas a začal skandovat), a neustati, dokud nebude říše rakousko-uherská roztřískána a rozmetána, a neustati a neustati, dokud vláda lidu československého se nevrátí do jeho svobodných rukou, podle mistrova proroctví blahé a slavné paměti, dokud... Tady se to ještě musí nějak krásně zakončit. Já jsem to zkecnul. To udělá Jeřábek, on je básník a má takový vznosný sloh, viď, že to přiděláš?" Hašek skončil a rukou si otíral čelo i tváře a několikrát polkl sliny, neboť měl hrdlo zcela vysušené. Polykal však také z jakýchsi, neurčitých rozpaků, které se zračily v jeho očích, splašeně pobíhajících s jednoho na druhého, a úžasné bezvýrazných. „Tohle jsem od tebe, ty kluku srandystycká, nečekal," rozkřikl se na něho Švec, když si byl nejdříve důkladně oddychl a rukou udeřil do stolu. Při tom," několikráte zavrtěl hlavou v nekonečném obdivu, „Co?" obrátil se ihned k Jeřábkovi, chtěje rozmnožiti svou pochvalu. „Tak teďko už mužů říct, „my vojáci"? Jo? Teď už bys mě vzal do roty? A teď už nemám ulejváckou čili spolupracovnickou mentalitu?" Hašek si při tom zažíhal svou dýmku, z níž vycházel odporně páchnoucí kouř. Koukl občas šilhavě na Švece. „Abychom tě nepřechválili. Co je pravda, to je pravda. Složil jsi to znamenitě. Jen jestli bys to dovedl také plnit?" Hašek chtěl odpovědět, ale kdosi se vzadu hlasité hlásil o slovo. „Prosím, bratře," vyzval ho okamžitě Jeřábek. „Bratři, je to krásně napsáno, Každý s tím musíme souhlasit, ale něco tam, myslím, ještě schází." Byl to drobnější člověk, prostý voják z druhého pluku, a jeho hlas zněl takřka něžně. „Myslím, že by měly být v tomto řádě přesně vyjádřeny určité mravní zásady, podle kterých jsou povinni členové žít. Snad by bylo dobře na příklad uzákonit, že každý člen se zavazuje býti bezvýhradným abstinentem. Tím bychom zabezpečili důmyslnou výchovu vnitřní kázně a pěstění silné vůle. Jinak přece budou všichni žít jen samé negaci a boření." Zarazil se, když na sobě ucítil několik úsměvů. „Já bych mu hnedka odpověděl, Rudlo, jo?" A nečekaje na Jeřábkův souhlas, Hašek pokračoval: „Něco takovýho tam bejt může, to souhlasím. Na příklad ve slibu se může člen zavázat, že bude žít životem bezúhonným, příkladným a čestným, že nikdy dobré jméno svého národa nezvostudí, že..." „Dovol, dovolte," pomáhal mu měkký hlas, když Hašek učinil malou pausu, jako by nevěděl, co říci dále. „Dovol, dovolte, bratři. Ať se tam přímo zaváže, že bude žít tak, jak si přeje, aby žil národ, až se nám podaří ho osvobodit. Víte? Tím by měl také každý terorista na mysli, že jeho úkolem není jen rozbořit Rakousko, nýbrž že se jedná v první radě o osvobození národa a jeho nový, bratrský a spravedlivý život. To by tam mělo být, protože vedle toho pekelného ničení musí člen žíti také něčím kladným, radostným, světlým." Kopta, Josef: Třetí rota, Čin, Praha 1927