|
Písně Voskovce a Wericha
Šaty dělaj člověka Je to tak třeba je to k nevíře Že z biskupa putna dělá uhlíře Je to tak třeba je to k nevíře Že mnicha dělá kutna krunýř rytíře Je to pravda odvěká Šaty dělaj člověka Kdo je nemá ať od lidí pranic nečeká Dokavad jsme nahatý Od hlavy až do paty Nikdo neví kdo je chudý a kdo bohatý Podle kabátu se svět měří Lháři ve fraku každý věří Protože Je to pravda odvěká Šaty dělaj člověka Kdo v hadrech čeká na štěstí Ten se načeká Potopa Byli kdysi dnové kdy i praotec Noe se bál: Už se sem nic nevejde – tohleto přece nejde dál! Jestli tahle potopa nepřestane Ani medák naživu nezůstane! Jak vyhlížel holuby plnovous mu z paluby vlál – Táhne mu myslí Že se mu zkřížili sysli Že jsou to prachšpatné časy Že se mu asi smíchaj rasy – Minulý čtvrtek Navštívil žirafu krtek A toho velkého hada Má velice slepice ráda – Rozčileně chodí po palubě lodi Nepřestává světu lát Až racek chechtavý klovne ho do hlavy Pustě se mu začne smát: Hej starý pane Každá potopa přestane Ono to tak nezůstane A pak se teprv budeme smát! Dnes už není Noe – však zato špatní dnové jdou dál Zas aby se potopy obyvatel Evropy bál Jestliže tahle potopa nastane Ani noha v Evropě nezůstane Holubice z Ženevy zdá se cestu že neví dál – Táhne nám myslí Kdybychom v tom takhle zkysli Chraňme se těch špatných časů Aby nám chtěli čistit rasu Bylo by mukou Zdravit se jen pravou rukou A na pouhý pokyn shůry Pálit plný fůry kultury My se ještě přeci takovýchle věcí Nemusíme tolik bát Aťsi kdo chce brousí zuby nebo fousy Můžeme mu zazpívat: Hej mladý pane Vždyť ta potopa přestane Ono to tak nezůstane A potom my se budeme smát – David a Goliáš Lidi na lidi jsou jako saně Člověk na člověka jako kat Podívejte se na ně Musíte naříkat Obr do pidimužíka mydlí Domnívaje se že vyhraje Klidně seďme na židli Čtěme bibli tam to všechno je Samuelova kniha nám povídá Jak na Žida přišla veliká bída Jak ti bídní Filištíni Válku vést nebyli líní Až potkali Davida David šel do války volky nevolky Z velké dálky nesl bratrům homolky V pochodu se cvičil v hodu Dal si pro strýčka Příhodu Tři šutry do tobolky Hej hej kam se valej? Dyť jsou malej! Takhle Goliáš ho provokuje, David slušně salutuje Když mu ale obr plivnul do očí, David se otočí, prakem zatočí Když začínáš no tak tumáš Byl jsi velkej – já měl kuráž A jakej byl Goliáš? Nebe na zemi Na Nirvánu na Olymp na nebe nevěřím když někdo svět pomlouvá vždycky láteřím Nestojím o nekonečno s hvězdami všemi stačí mi pár krásných let někde na zemi Když já vám povídám že je nebe na zemi pravdu mám věřte mi Za život život dám i když nerad umírám nejsem sám věřte mi Pro toho kdo chce žít je na světě plno krás a z těch krás nebe mít záleží jenom na vás Jen na vás věřte mi záleží kdy přijde čas /: kdy pro nás začne nebe na zemi :/ Život je jen náhoda Proč že se mi každou noc O tom jen zdá o tom jen zdá Jak v mém životě vychází Tak tak šťastná a krásná hvězda Proč že se mi každou noc O tom jen zdá že ta hvězda Vám dá to štěstí o němž se Vám ve dne nezdá Zdání klame mimoto každý sen Který v noci míváme Zažene příští den Život je jen náhoda Jednou jsi dole jednou nahoře Život plyne jak voda Každý k moři dopluje Někdo dříve a někdo později Kdo v životě miluje Ať neztrácí naději Až uvidíš v životě zázraky Které jenom láska umí Zlaté rybky vyletí nad mraky Pak porozumíš Že je život jak voda Kterou láska ve víno promění Láska že je náhoda A bez ní štěstí není Tmavomodrý svět Netoliko že je tma ale nevidím Vím že je tu všude tma já ji nevidím Vidím jenom to že nevidím nic Když připustím že vidím měl bych vidět víc Svou hlavu trup dvě ruce nohy nevidím Tak kam se poděl můj doposud dokonalý zrak Na všem leží neproniknutelně modrý mrak Tmavomodrý mrak Sám nevím ani kudy jíti mám a kam A to že na hlavě tmavomodrý klobouk mám To je právě klam Nemám hlad tak co mi naplat že mi chutná Co naplat že ač nemám hlad duše smutná Pět neděl sedm hodin tři měsíce a šest let Melancholicky jsem pozoroval svět Tmavomodrý svět Klobouk ve křoví Vítr vane pouští Po písku žene klobouk Zahnal ho do houští Starý a černý klobouk Kdepak je ta hlava Která klobouk nosila? Byla černá či plavá? Komu asi patřila? Kdo to v poušti zmizel? Odkud šel a kam? Jakou to měl svízel Že byl v poušti sám? Jen zaváté stopy Starý klobouk ve křoví Nikdo nic nepochopí Nikdo se nic nedoví Hej pane králi... Bereme na potaz učené bakaláře Et item doktory – et item rektory Proč jenom chudák trhan patří do žaláře? Vždyť mezi boháči jsou také potvory! Kdyby nás chudáky lépe znal Pan král Snad by nám odpověď dal Hej pane králi nebuď líný Vem hadry a jdi mezi lid – Poznáš co je živořit z dřiny Uvidíš za den tolik špíny Do smrti nebudeš mít klid A vůbec velkomožní páni Přijďte se na nás podívat – Vy páni kteří jste tím vinni Že bída z lidí vlky činí Že vlky z lesů žene hlad Myslete si že jsme jen lůza Že se nás nemusíte bát Jednou však popadne vás hrůza Až pod okny vám budem řvát: Hej křečkové a bařtipáni! Je čas – budeme účtovat Pánové sami jste tím vinni Že bída z lidí vlky činí Že nás proti vám žene hlad Ezop a brabenec Jednou z lesa domů se nesa moudrý Ezop Potká brabce který brabence málem sezob Brabenec se chechtá Ezop se ho hned ptá Čemu že se na trávě v lese Právě řehtá – Já – povídá brabenec – se taky rád hlasitě chechtám Chechtám když pupenec kyselinou leptám Vím – totiž ten brabenec – mravenečník že se mě neptá Neptá – pozře mne ať se chechtám nechechtám Kampak by to došlo třeba s pouhou ponravou Kdyby měla plakat že je ptačí potravou! Ty – ač nejsi brabenec – se taky rád hlasitě chechtej Chechtej a na svou bídu si nezareptej – Babička Mary Štěchovická laguna když dřímá v zadumaném stínu Kordiler Pirát zkrvavenou šerpu ždímá – kapitán pucuje revolver Pikovická rýžoviště zlata čeří se v příboji Sázavy ale za to krčmářova chata křepčí rykem chlapské zábavy Když tu náhle co se děje? Divný šelest houštím spěje plch – skunk – vše utíká po stráni od Medníka Krčmář zhasne – kovbojové ztichnou pirát zděšen tvář si zakryje Rudé squaw se chvějí a pak vzdychnou: Blíží se k nám postrach prérie! Mary – babička Mary Dva kolťáky za pasem Nad hlavou točí lasem Stoletá Mary – babička Mary Ta zkrotí křepce hřebce Ať chce či nechce Žádné zuby – z jelenice sukně ale za to tvrdé bicepsy Mary má vždy slivovici v putně Toma Mixe strčí do kapsy Klika cvakla – v krčmě dveře letí a babička vchází do dveří Pintu ginu lumpové prokletí – bezzubou dásní zaláteří Vypiju to jen ve stoje jdu do volebního boje Zřím zas město drahý jedu volit do Prahy Dopije a aby se neřeklo putykáře změní v mrtvolu Za zády má štěchovické peklo s šlajsnou svatojánských atolů Mary – babička Mary Pádluje bez námahy Po proudu až do Prahy Stoletá Mary – babička Mary Jde do volebního boje Za kovboje Ledva v Praze kotvu vyhodila pro babičku nastal hrozný čas neboť hned každá strana tvrdila že jí náleží babiččin hlas Malá stejně jako velká strana psala že bude mít o hlas víc – Že ta druhá strana je nahraná – Oni že maj hlas ze Štěchovic Stoletý věk prý nevadí Na předáka je to mládí – Ze všech nejvíce volala ji Polnice Tak babičku pro kterou vždy byla válka s lidojedy legrace Tu babičku za pár dni zabila volební agitace – Mary – bojovná Mary Už nesedává v sedle Ve volbách byla vedle Stoletou Mary – babičku Mary Volbama zabitou vzal k sobě Manitou |