|
Curuja Nanboku IV.: Podivný příběh z Jocuji
Čtvrté dějství Jeviště se vrací do původní scény domku u bran chrámu. Uprostřed je postaven paraván. Za zvuků hudby se točna zastaví. Zpoza párovánu vyjde Osode, v jedné ruce stojací lampión, ve druhé papírový svitek se závětí. Umístí lampu a zaujme pózu. OSODE Plynutí vody i lidský život jsou vskutku příkladem nestálosti světa. Když tak pomyslím na svůj osudem poznamenaný život – můj skutečný otec Mitomija Sandajú a k tomu i starší bratr jsou mi známi jen z vyprávění, ale nikdy jsem je neviděla, můj nevlastní otec i sestra zahynuli násilnou rukou, a z čiré touhy je pomstít pošpinila jsem svou ženskou ctnost – co teď ještě s takovým životem... Zamyslí se a z amuletního váčku vyjme pupeční šňůru s připojeným záznamem – doklad o rodinném původu. Ozve se drsná melodie. Z brány chrámu vyjde Naosuke, drží v ruce kuchyňský nůž obalený šátkem, připlíží se a nakoukne dovnitř. Osode ho nevidí, ale reaguje pózou. Zde je doklad o mém zrození a památka na rodného otce. Přála bych si, aby obojí po mé smrti bylo dodáno mému bratrovi. A teď už s tímto světem... (Naznačí gestem, sfoukne plamen v lampě.) Zazní silné údery na zvon, které dávají časové znamení. Naosuke kradmými kroky přejde na hanamiči, vezme nůž do zubů, přikrčí se a zůstane stát v póze „mie". Mezitím na jevišti vpravo Jomošiči rozhrne živý plot a vykoukne ven. Osode se skryje za paravánem. Oba muži jdou k domu, rozhlížejí se na obě strany, vejdou a přes paraván prudce bodnou, Jomošiči mečem a Naosuke nožem. Za paravánem se ozve výkřik, oba muži s gestem uspokojení paraván odstraní. Je vidět Osode, v jedné ruce závěť s pupeční šňůrou, druhou si tiskne k tělu s výrazem bolesti. Oba muži se chopí Osode a chystají se ji probodnout. V tu chvíli s průvodním akordem na Samisenu vyjde měsíc. Muži jeden druhého uvidí, poznají Osode, překvapeně vykřiknou. NAOSUKE Myslel jsem, že je to jistý muž... JOMOŠIČI ...leč za paravánem byla moje žena. OBA Co to znamená? Strnou. Ozve se hudba na šamisen, Osode mluví s výrazem bolesti. OSODE Na jedno znamení sem přivedlo dva muže mé odhodlání co nejrychleji se zbavit života. Jen za to se hanbím, pane Jomošiči, že jsem porušila věrnost manželskou. Ale příčina byla v tom, že jsem si tolik přála pomstít vrahy svého pěstouna a nevlastní sestry. Neměla jsem nejmenší zdání, že jste ještě naživu, myslela jsem, že jste tenkrát ve stejnou noc jako otec zahynul v zahradě za chrámem v Asakuse zákeřnou rukou. Chtěla jsem rozptýlit i vaši posmrtnou zlobu, požádala jsem tedy pana Naosukea, aby mi byl pomocníkem ve mstě, a jen proto jsem pošpinila svou ženskou ctnost. Vím, že se nemohu odvážit ani vám pohlédnout do tváře, ale snad to, že přijímám smrt z vašich rukou, může být aspoň omluvou. A vám, pane Naosuke, předávám zde tyto písemnosti. Až podle svého slibu vykonáte pomstu na nepříteli mého otce a vrahu mé sestry, vyhledejte, prosím, mého jediného bratra a všechno mu vypovězte. A ještě něco, pane Jomošiči, ač náš vztah na tomto světě nebyl naplněn, na onom světě mě učiňte svou manželkou, ať spolu setrváme na témž květu lotosu. O to vás vroucně prosím. JOMOŠIČI Jsi skvělá žena. Jak jsem tě tenkrát v Asakuse hledal a našel, dostala se ti do ruky ta tajná listina, kterou jsem měl u sebe, a tys ji viděla, což se nemělo stát. Vzhledem k okolnostem jsem se nicméně rozhodl, že ušetřím tvého života, ale přesto to dopadlo takhle. Jedno však pořád nechápu. Podle čeho jsi usoudila, že jsem byl zabit v té zahradě za chrámem? OSODE Prohlížela jsem tvář toho mrtvého, byla však posekána k nepoznání. Ale oděv mi byl povědomý a byl na něm tvůj rodový znak, tak proto. JOMOŠIČI Už tomu začínám rozumět. Tehdy jsem si totiž z určitých důvodů vyměnil oděv v Šózaburóem, synem pana Okudy Šógena. A tak tedy ten, kdo ke mně choval záští, zaměnil mne s ním a zákeřně ho zavraždil. NAOSUKE (překvapeně) Běda, to jsem tedy v té zahradě zabil pana Šózaburóa, syna Okudova, ach, ach, ach. JOMOŠIČI Tak ty jsi Sózaburóa... Chce se na něj vrhnout. OSODE Počkej. (Zadrží ho.) Tyhle věci dej mému bratrovi, potkáš-li ho. Podává mu písemnosti. Naosuke je vezme a podívá se na záznam připojený k pupeční šňůře. NAOSUKE Dcera Motomiji Sandajúa, Sode. (Opět je velmi překvapen.) Tvým otcem byl tedy Motomija? OSODE Ano. Naosuke bleskurychle popadne Jomošičiho meč, srazí Osode hlavu a ztěžka dosedne na zem. JOMOŠIČI Jakže, ženě hlavu... NAOSUKE ...bylo nutno utnout, a to proto, že to bylo nutno. (Vrazí si do břicha nůž. Udělá gesto bolesti.) JOMOŠIČI Teď už ti není pomoci, Gonbei. Řekni, proč jsi to udělal? NAOSUKE Pane Jomošiči, vyslechněte doznání na pokraji smrti,které vám učiní hovado v lidské kůži. JOMOŠIČI A co obnáší? Od této chvíle zaznívá v hudbě truchlivá bambusová flétna. NAOSUKE Původně jsem sloužil v družině pana Okudy, ale pro své špatné skutky jsem o tu službu přišel. Pak jsem osudně ztratil hlavu pro Osode. Sváděl jsem ji, přemlouval, ale nedala se získat, že má muže. Rozhodl jsem se tedy, že snad naplním svou touhu, když zabiju Jomošičiho. V temnotě chrámové zahrady jsem však zákeřně zavraždil Šózaburóa, syna svého bývalého pána, jak jsem se právě dověděl. A ještě k tomu ta, kterou jsem získal za ženu podvodným předstíráním, že pomstím jejího otce, sestru a manžela, jaká bída, je moje pokrevní sestra, jak se dovídám z těchto písemností. Můj otec byl samuraj bez poskvrny, jeho syn je zvíře, a do skonání světa jako vrah svého pána zůstane znám Naosuke Gonbei. JOMOŠIČI Proto tedy volíš smrt. Nicméně tvé pokání zaslouží uznání. NAOSUKE Dám ti ještě dárek před spěšnou cestou do pekel, tu listinu, kterou bys jinak nenašel. (Vyndá ze záňadří listinu, Jomošiči si ji vezme.) JOMOŠIČI V mých rukou je v bezpečí. Nechť dosáhneš v příštím životě buddhovství. V tu chvíli vpadne dovnitř Čózó, který nakukoval zvenčí. ČÓZÓ Tak to je seznam samurajů pana Enji! Natáhne ruku po listině, Jomošiči však bleskurychle uchopí odhozený meč a srazí Čózóa k zemi. JOMOŠIČI Sama vlétla můra do ohně! Vytáhne z něho meč, Čózó přitom udělá přemet, Jomošiči ho v téže chvíli přeskočí. Ozvou se první zvuky dřevěné klapačky oznamující konec dějství. NAOSUKE Namu Amida bucu. Dokončí proříznutí břicha – seppuku. Jomošiči vezme listinu do zubů, s mečem za zády zaujme pózu „mie" za zvuků klapačky. Opona. |