|
Šúdraka: Hliněný vozíček
První jednání A dále: ŘEDITEL Dosti již této úmorné činnosti, která jen napíná zvědavost diváků! Skláním se proto v úctě před váženým obecenstvem a na vědomost mu dávám, že jsme se rozhodli předvésti hru zvanou Hliněný vozíček. Její básník věru A dále: A dále: A v tomto díle vypráví o Čárudattovi: (Obejde scénu a rozhlédne se) Jakže? Naše hudební síň jest prázdná! Kam se jen poděli herci? (Zamyslí se) Ach ano, již rozumím: A ukončil jsem své zpěvní vystoupení. Pěl jsem tak dlouho, až mi zorničky v očích tančí hladem a oči mi pukají jako v parném létě semeno lotosu vysušeného prudkým žárem slunečních paprsků. Zavolám nyní paní domu a otáži se, zda jest připraveno snídaní. Hola! Zde jsem! – Mé postavení a vžitý obyčej mne však nutí hovořiti obyčejnějším jazykem: Ouvej, ouvej, koncertýroval jsem takovou dobu, až mi únavou splihly všechny čtyři, jako když lotosu zvadnou stonky. Teď jdu zkrátka domů a uvidím, jestli mi paní domu připravila něco na zub, nebo ne. (Obejde scénu a rozhlédne se) Tuhle je náš dům! Půjdu dovnitř. (Vejde a rozhlédne se) Co to má znamenat? Máme doma najednou všecko naruby? Po ulici se valí do dálky proud rýžové vody, podlaha je učerněná, jak po ní šmejkali železné pánve, a svítí jak mladá holka, když se nalíčí po čele barevnýma šmouhama, a mně z té vůně k pomilování trápí čím dál tím větší hlad. Našli tu zakopaný poklad? Anebo už od hladu vidím celý svět, jako kdyby byl jen ze samého jídla? Kde se v našem domě nabrala snídaně? Mě ten hlad utrápí k smrti! Tady jako by to všecko chodilo nohama vzhůru: Jedna ženská roztírá barvu, druhá splítá věnce... (Přemýšlí) Co to má znamenat? Dobře, zavolám paní domu a hned se dovím, co se děje. (Obrátí se k šatně) Paní, pojď sem! HEREČKA Tady jsem, pane. ŘEDITEL Vítám tě, paní. HEREČKA Poroučej, co ode mě chceš, pane. ŘEDITEL Paní, (opakuje slova: „Koncertýroval jsem takovou dobu" atd.) Je něco k jídlu, nebo ne? HEREČKA Všecko, nač si vzpomeneš. ŘEDITEL Co všecko? HEREČKA Například vařená rýže s cukrem, přepuštěné máslo, kyselé mléko, loupaná rýže – to je všecko k jídlu a je to hotový elixír života. Aby ti pánibozi vždycky tak požehnali! ŘEDITEL A to všecko je u nás doma, anebo si ze mě děláš dobrý den? HEREČKA (k sobě) Udělám si z něj dobrý den. (Nahlas) To všecko je na trhu, pane. i ŘEDITEL (rozzlobeně) Ženská bohaprázdná, tobě taky jednou sklapne a vezme to s tebou špatný konec, za to, že jsi mě napřed vyhodila jako udici hezky nahoru a pak zase šup se mnou dolů! HEREČKA Odpusť, odpusť, pane – to byl jen žert. ŘEDITEL Ale načpak, prosímtě, tyhlety nevídané přípravy? Jedna ženská roztírá barvu, druhá splítá věnce, po podlaze je nasypaná samá oběť, pětibarevné kvítí... HEREČKA Držíme dneska půst. ŘEDITEL A jaký je to půst? HEREČKA Půst za hezkého manžela. ŘEDITEL Za hezkého manžela v tomhle anebo v příštím životě, paní? HEREČKA V příštím životě, pane. ŘEDITEL (rozzlobeně) Tak se na to koukněte, koukněte se na to, panstvo: ona si za moje jídlo, na můj účet hledá manžela pro svůj příští život! HEREČKA Jen klid, pane, jen klid! Držím půst, abych dostala ve všech příštích převtěleních za manžela zas tebe. ŘEDITEL Kdo ti to poradil, abys držela tenhle půst, co? HEREČKA Tvůj rozmilý přítel Džúrnavrddha. ŘEDITEL (rozzlobeně) Ty otroku Džúrnavrddho! Už kdybych viděl, jak tě dopálený král Pálaka dává rozčtvrtit, jako když si mladá manželka rozčísne navoněnou čupřinu! HEREČKA Uklidni se, pane! Držím tenhle půst opravdu jen proto, abych dostala v příštím životě za manžela zas tebe. (Padne mu k nohám.) ŘEDITEL Vstaň! A řekni mi, kdo při tom půstu bude provádět obřady? HEREČKA Musíme pozvat nějakého bráhmana, aby se hodil k lidem, jako jsme my. ŘEDITEL Tak si běž, paní! A já jdu pozvat nějakého bráhmana, aby se hodil k lidem, jako jsme my. HEREČKA Jak poroučíš. (Odejde.) ŘEDITEL (obchází scénu) Safra, jak v takovém bohatém městě jako Udždžajiní hnedka najdu bráhmana, aby se hodil k lidem, jako jsme my? (Rozhlédne se) A, tadyhle zrovna jde Čárudattův přítel Maitréja. Dobře, hned se ho zeptám. Hej, urozený Maitréjo, pojď k nám domů zahájit jídlo! Hlas za scénou: Pozvi si jiného bráhmana, pane! Já teď nemám čas! ŘEDITEL Už je, pane, prostřeno, všecko jídlo čeká jen na tebe a navrch ještě dostaneš dárek! Opět za scénou: Už jsem ti jednou řek ne, tak co mě k sobě taháš na každém kroku? ŘEDITEL Odmít mi. Dobře, tak si pozvu jiného bráhmana. |