Mastičkář muzejní

MASTICKÁŘ:
Sěmo blíže přistúpite
a u mne masti kúpite!
(K Rubínoví):
Vstaň, Rubíne, volaj na ně!
Viz umirlcě bez pomeškánie,
těmto paniem na pokušenie
a mým mastem na pochválenie.
(Přichází Abraham a nese s Rubínem svého syna.)
ABRAHAM:
Bych mohl vzvěděti od mistra Severina,
by mi mohl uléčiti mého syna,
chtěl bych jemu [dáti] tři hřiby a pól sýra.
(Jde k mastičkáři):
Vítaj, mistře cný a slovutný!
Jáz sem přišel k tobě smutný,
hořem sám nečujiu sebe!
Protož snažně prošiu tebe,
by ráčil mému synu z mirtvých kázati vstáti.
Chtělť bych mnoho zlata dáti.
Pohynulo nebožátko!
Předivné bieše děťátko!
...bielý chléb jedieše,
a o ržěném nerodieše.
A když na kampna* vsedieše, *(kamna)
tehdy vidieše,
co se prostřed jistby dějieše.
Také dobru vášniu jmějieše:
když pivo uzřieše,
na vodu oka neprodřieše.
MASTIČKÁŘ:
Abrahame, to já tobě chcu řeči,
že já tvého syna uléčiu,
ač mi dáš tři hřivny zlata
a k tomu svú dceř Mečů.
ABRAHAM:
Mistře, to ti vše rád dám,
cos potřeboval sám.
MASTIČKÁŘ:
Pomáhaj mi, Boží synu,
ať jáz u méj pravdě nehynu!
Ve jme božie jáz tě mažiu,
jiužť chytrostí vstáti kážiu!
I co ty ležíš, Izáku,
čině otců žalost takú?
Vstaň, daj chválu Hospodinu,
svaté Marie, jejie synu!
(Po těchto slovech mu lijí kvasnice na zadnici.)
IZÁK (vstávaje):
Avech, auvech, avech, ach!
Kak to, mistře, dosti spach,
avšak jako z mirtvých vstach,
k tomu se bezmál neosrach.
Děkujiu tobě, mistře, z toho,
ež mi učinil cti přieliš
Jiní mistři po svém právu
maží svými mastmi hlavu,
ale tys mi, mistře, dobře zhodil*, *(vyhověl)
ež mi všichnu rit mastiú oblil. – Silete!
MASTIČKÁŘ (k Mariím):
Milé panie, šém vítajte,
co vem třeba, toho ptajte!
Slyšal sem, ež dobrých mastí ptáte.
Teď jich u mne pln krám jmáte!
(Pokračuje):
Letos, den svaté Marie,
přinesl sem tuto mast z zámořie.
Nynie, u Veliký pátek,
přinesl sem tuto mast z Benátek.
Tať má mast velikú moc,
zeť usdravuje všelikú nemoc.
Jest-li v uonomno kůtě která stará baba
a jest na jejie břiše kóžě slabá,
jakž se tuto mastí pomaže,
tak sobě třetí den zvoniti káže.
Líčíte-li se, panie, rády,
tuto mastiú pomažete líčka i brady,
tať se mast k tomu dobře hodí,
ale dušiť velmi škodí.
TŘI MARIE:
Milý mistře, my se mladým liudem slúbiti nežádámy,
proto také masti nehledámy,
kromě náš smutek veliký zjěvujem tobě,
že náš Jesus Kristus pohřeben v hrobě.
Proto bychom chtěly umazati jeho tělo,
aby se tiem šlechetnějie jmělo.
Máš-li mast s myrrú a s tymiánem,
s kadidlem a s balšánem, dobrý druže, tu prodaj něm!
MASTIČKÁŘ:
Zajisté, panie, když u mne té masti ptáte,
teď jie u mne velikú pušku jmáte.
Letos, den svatého Jana,
činil sem tuto mast z myrry a z tymiána.
Přičinil sem k tomu rozličného kořenic,
v němž jest silné božie stvořenie.
Jest-li které mirtvé tělo,
že je dlúho v hrobě hřbělo,
bude-li tu mastiú mazáno,
tiem bude šlechetnějie zachováno.

Mastičkář drkolenský

MASTIČKÁŘ:
Rubiene, sem mi postav masti,
jednak přídú kupci z daleké vlasti.
RUBÍN:
Jednak, mistře, budu,
až jich z této krosně dobudu.
(Dále vykládá):
Prav to každý druh druhu,
že k rozličnému neduhu,
k rúpóm, k nehtu, k rozličnéj pakosti* *(neduhu)
mohu spomoci tuto masti! (Vykládá:)
Totoť jest mast prvá, drahá,
nemať jie Viedeň ani Praha.
Kteráž muže žena jma,
ješto v noci nevstává,
kup u nás masti této,
budeš mieti lepší dvé to!
Když svému muži málo pomažeš,
kdy chceš, kokrhati jmu kážeš.
Totoť jest mast druhá,
v téjto masti stará vstuhá.
Mělť sem s tu mastí mnoho práce
a vtlúkl sem v ni staré háce.
Přičinich v ni kobylého mozku
a také přílozích prašivú kóžku.
Totě mast velmi čistá!
Neníť lživá, ale jistá.
Přilil sem k niej myšieho tuka,
Pustrpalek v ni prdel tluka.
A tať mast tu moc má:
kteráž ji baba právě zná,
když jie sobě k zubóm dobude,
hned i s mastí u všech črtóv bude.
Totoť jest mast z Míšně!
Kupil sem ji za tři bielé višně.
Dělánať je z sčinomat*, *(slovní hříčka, složenina ze slov ščina-moč a aroma)
Pustrpalek ji dělal chodě srát.
Téjť masti nemóž nic býti rovno,
takť je drahá, nestojíť za psie hovno.
Totoť jest mast čtvrtá,
ješto ženy mezi nohy vrtá.
A roť jest mast té moci:
kteráť se jí pomaže ve dne neb v noci,
dřiev než spadne prvá rosa,
zroste jiej břich výše nosa.
Tatoť jest mast z Náchoda,
vóniť má jako z mnichového záchoda.
K zimnici a k rúpóm velmi mocna,
k hluchotě a k slepotě velmi zpomocna.
Jakž by jie kto prvý u nás kupil,
hned by jej črt do pekla i s mastí zlúpil.
Tato jest mast z Dobrušky!
Kupil sem ji za tři plané hrušky.
Kteráž panna pomaže své pušky*. *(prsa)

  • Černý, Václav: Staročeská milostná lyrika, Mladá fronta, Praha 1999