Kniha mrtvých Říkadlo zabraňující požívání výkalů a pití moči v říši duchů. N. praví: „Jsem dvourohý býk, ředitel nebe, pán nebeských korun, velký světlodárce, jenž vyšel z planoucího ohně, jenž podmanil Šva a Tefnetu, jemuž jest dáno putovati. Mám odpor k tomu, co se mi oškliví. Nejím výkalů, protože jsou odporny mému duchu. Nedostávají se do styku s mým tělem, nejsou zdvihány mýma rukama, nešlapu do nich svými chodidly. Nepiji moči a nechodím po hlavě v říši duchů. Mám chléb z Onu. Můj nebeský chléb jest od Rea; můj zemský chléb jest od Geba. Člun večerního slunce a člun ranního slunce mi je přivážejí z chrámu velkého boha v Onu; on má radost a já jsem spokojen. Spřátelil jsem se s nebeskými lodníky; jím to, co jedí oni, živím se tím, čím se živí oni. Jím chléb ze zásobárny pána obětí." Co má N. říkati při odchodu ze síně obou pravd, když byl prohlášen za spravedlivého. N. praví: „Buďte pozdraveni, bozi! Znám vás, znám vaše jména. Nepropadl jsem vašim nožům, protože jste nežalovali na mne tomuto bohu, v jehož družině jste. Vždyť ani jediný hřích se k vám nedostal a vy řekli jste o mně pravdu pánu vesmíru, protože choval jsem se spravedlivě v Egyptě, neurážel jsem boha a nebylo na mne žalob u vládnoucího krále. Bud'te velebeni, bozi, kteří jste v této síni obou pravd, beze lži v svých srdcích, živící se pravdou z Onu, pohlcujíce to, co vám jest nepříjemné před Horem sídlícím ve své slunečná kouli. Zachraňte mne před Bebojem, který se živí vnitřnostmi vznešených v den velkého zúčtování. Hled'te, přišel jsem k vám bez hříchu, bez zločinu, bez špatnosti, bez svědectví proti mně, neučiniv nic, co by bylo proti tomu. Živím se pravdou svého srdce. Činil jsem, co si přáli lidé a s čím byli bozi spokojeni. Zjednal jsem si přízeň bohů tím, co mají rádi. Dával jsem chléb hladovému, vodu žíznivému, oblek nahému, lod' tomu, kdo ji neměl. Dával jsem oběti bohům i zářícím duchům. Osvobod'te mě, ochraňujte mě, nežalujte na mne před velkým bohem! Jsem člověk, jehož ústa jsou čista, jehož ruce jsou čisty, jemuž říkají, kteří ho vidi: „Bud' vítán!" Vždyt' slyšel jsem to, co mluvili osel a kočka v domě hrocha. Byl jsem svědkem před jeho tváří, když vzdával chválu. Jsem obřadník bohů, znalý toho, čeho jest jim třeba. Přišel jsem sem, abych dosvědčil pravdu a přivedl váhy do jejich rovnováhy v říši duchů. Ó ty, jenž stojíš ve výši na svém podstavci a máš svou korunu, jehož jméno jest „Pán vzduchu"! Chraň mě před těmito svými posly, šířícími zhoubu a působícími zkázu, nemajícími ohledů, protože jsem se zastával pravdy, Pane pravdy! Jsem čist. Jest čista má hrud', jest čist můj zadek, byl očištěn i můj pupek. Nemám údu, který by postrádal spravedlnosti. Byl jsem očištěn v jižní studni, spočinul jsem v severní dílně v polích kobylek, kde se koupe Reovo mužstvo o čtvrté hodině noční, aby se potěšila srdce bohů. Když jdu kolem v noci nebo ve dne, volají na sebe: „Nechte ho jíti!" „Kdo jsi a jaké je tvé jméno?" – ptají se mne. „Jsem ten, jenž vyrostl z papyrového houští. Obyvatel Olivy jest mé jméno." „Proč chceš projíti?" – ptají se mne. „Chci jíti kolem města ležícího na sever od křoví." „Co tam spatříš?" „Nohu s kyčlí." „Co jim řekneš?" „Spatřil jsem jásot v zemi Fenechů." „Co ti dají?" „Ohnivé plameny a majolikovou desku," „Co s tím učiníš?" „Zahrabu to na břehu jezera pravdy jako večerní oběť." „Co najdeš tam na břehu jezera pravdy?" „Pazourkové žezlo, jehož jméno jest Dávající dech." „Co učiníš s ohnivými plameny a majolikovou deskou, až je zahrabeš?" „Budu naříkati pro ně, vyhrabu je, uhasím oheň, rozbiji desku a hodím je do jezera." „Jdi si a projdi touto branou síně obou pravd, ty nás znáš." „Nedopustím, abys mě překročil," – volá práh dveří – „dokud mí neřekneš mého jména!" „Jazýček váh spravedlnosti jest tvé jméno." „Nedopustím, abys mnou vešel." – praví pravá veřej dveří – „dokud mi neřekneš mého jména!" „Miska váh nesoucí pravdu je tvé jméno." „Nedopustím, abys mnou vešel," – volá levá veřej dveří – „dokud mi neřekneš mého jména." „Miska nesoucí účet srdce je tvé jméno." „Nedopustím, abys mě překročil," – volá práh dveří – „dokud mi neřekneš mého jména." „Býk Gebův je tvé jméno." „Neotevru ti" – volá závora dveří – „dokud mi neřekneš mého jména." „Palec nohy jeho matky je tvé jméno." „Neotevru ti" – praví skoba dveří – „dokud mi neřekneš mého jména." „Živé oko Sobka, pána východního pohoří je tvé jméno." „Neotevru ti, nepustím tě dovnitř" – volá strážce dveří – „dokud mi neřekneš mého jména." „Prsní bradavka Šva, kterou dal na ochranu Usira, je tvé jméno." „Nedopustíme, abys námi prošel" – volají sloupy dveří – „dokud nám neřekneš našeho jména." „Dítky Renenutiny jest vaše jméno." „Znáš nás, nuže projdi námi!" „Nevstupuj na mne" – volá podlaha síně. „Proč? Vždyt' jsem přece čist!" „Protože neznám jména tvých nohou, jimiž chceš na mne vstoupiti. Pověz mi je!" „Vstupující před Mina jest jméno mé pravé nohy, ………. Nebthety jest jméno mé levé nohy." „Vstup tedy na mne, když mě znáš!" „Neohlásím tě" – volá vrátný této síně – „dokud mi neřekneš mého jména." „Ten jenž prozkoumává srdce a prohlíží těla je tvé jméno." „Nuže ohlásím tě. Který bůh je ted' právě uvnitř? Pověz mi to!" „Tlumočník obou zemí." „Kdo je tlumočníkem obou zemí?" „Thovt je to." „Nuže vstup!" – volá Thovt – „Proč jsi přišel?" „Přišel jsem, abych byl přijat." „Jaký jsi?" „Jsem očištěn od všeho hříchu, jsem zbaven všeho zla, páchaného těmi, kteří nyní žijí; nemám s nimi styku." „Přijmu tě. Kdo je to, jehož střechou jest oheň, jehož stěnami jsou živí brejlovci, jehož podlahou jest vodstvo?" „Usirev je to." „Nuže vstup, jsi přijat. Tvým chlebem jest božské oko, tvým pivem jest božské oko, oběti tobě dávané na zemi jsou božské oko." Má se provésti tak, jak se to děje v síni obou pravd. N. ať říká toto říkadlo, jsa čist, jsa oblečen v oděv z jemného plátna a v bílé sandály, jsa nalíčen černým líčidlem a natřen nejjemnějším myrhovým olejem, když obětoval mladého býka, husy, kadidlo, chléb, pivo a zeleninu. Obraz vymaluješ na čistou plochu barvou, utřenou z hlíny, na níž nevstoupila noha vepře. Nad kým se vykonávají obřady této knihy, tomu se bude dobře dařiti i jeho dítkám se bude dobře dařiti. Bude miláčkem krále i jeho dvořanstva a dostane se mu chleba, piva, koláčů a velkého kusu masa z jídelního stolu velkého boha. Nebude mu bráněno, aby vstoupil do kterýchkoli dveří západní říše, bude uveden do společnosti králů Horního a Dolního Egypta, bude členem družiny Usirovy a bude moci vycházeti v každé podobě, jaké si bude přáti, jsa živá duše na věky věkův. Je to pravda zjištěná nekonečněkráte. Lexa, František: Náboženská literatura staroegyptská, Praha 1997