Jan Hus: Knížky o svatokupectví Ohledajme, muož-li papež býti svatokupcem? A zdá se, že nemuož, protože on jest pán všeho světa, jemuž sluší bráti jakž chce a činiti jakž chce; a také že jest otec najsvětější, jehož se hřích nemóž chopiti. Tu věz, že mnozí papežové byli sú kacieři a jinak zlí, a jsú s papežství ssazeni; a ty bylo by dlúho psáti. Protož neměj v tom pochybení, byť papež nemohl svatokupcem býti. A ktož by to držel řka, že papež nemóž svatokupčiti neb jinak smrtedlně hřešiti, ten by ho mínil nad Petra i nad jiné apoštoly vznésti. A k duovodu, jenž die, že on jest pán všeho světa, jemuž sluší bráti jakž chce a činiti jakž chce, odpověd jest, že jediný jest pán všeho světa, jenž nemuož hřešiti a jemuž sluší po světě vlasti a činiti jakž chce, a ten pán jest Buoh mocný. A dále když die dóvod, že papež jest otec najsvětější, jehož nemuož se hřích chopiti, přím toho, neb jediný jest otec náš najsvětější, Pán Buoh, jehož se hřiech nemuož chopiti. Ale snad díš: „Zde na světě papež jest otec najsvětější!" Tu diem, že když dovedeš, že on najsvětěji jest živ, následuje Krista v chudobě, v pokoře, v tichosti, v nesmilství a v práci, tehda tobě puojčím, že jest najsvětější; ale očitě lakomství, pýcha a jiní hříchové činí lidem domnění, že on není otec najsvětější! Ale dieš: „Vešken svět nazývá ho otcem najsvětějším, a ty sám nic; kterak má tobě viece věřeno býti?" Tu diem, že příliš tu saháš řka: „Vešken svět," a jedva snad stý díl lidu má ho za římského biskupa. Avšak buď to, že by všickni lidé svatým neb najsvětějším ho nazývali; když by v skutcích Kristu se protivil, tehda pro jich nazývaní nic by svat nebyl. Hus, Jan: Knížky o svatokupectví, Praha 1954