|
Báseň, kterou napsal Kakinomoto no Hitomaro, když se dozvěděl o smrti dívky Cu no Kibi
Žínka krásná jak pestré stráně jeseně, dívka svižná jak proutek mladého bambusu, co as mohla mít na mysli? Proč neměla život dlouhý Jak lano z lýčí moruše? Být jako rosa, řekl bych, Že zrána orosí květen a s večerem se rozplyne, být jako mlha, řekl bych, že s večerem ulehne a příští ráno zas odvane. Jak je mi líto, že si stěží vzpomínám na její jméno, jež drnčelo jako luk z katalpy, a že jsem ji jen tak letmo zahlédl. Její muž, mladý jak jarní travička, usínal na hebké podušce jejích paží, oděných v jemných rukávech, a měl ji po boku jak čepel vlastního meče. Je to snad samota, jež mu nedá spát, když si na ni vzpomene? Je to snad z lítosti, že na ni musí myslet a mučit se touhou po dívce, jež odešla, než se naplnil její čas jak po ránu rosa, jak z večera mlha. |