|
Pierre Corneille: Cid
První dějství, 6. výstup DON RODRIGO (sám) Do hloubi svého srdce ťat, já. mstitel ubohý ve spravedlivém sporu, nejpostiženější z všech postižených tvorů, pln zmatku zůstávám se ztuhlou krví stát. Mé srdce nemá sil a klesá pod tou ranou, v té chvíli nečekanou. Když už mé lásce svítal šťastný den, ó, jaká sudba stinná! Můj otec je dnes v hádce zneuctěn – zlovolnou rukou otce Ximenina. Ó, jaký boj mám podstoupit! Mé cti se zpěčuje má láska vší svou vahou: mám pomstít rodiče – a ztratit nad vše drahou. Můj otec má můj meč, má milenka můj cit. Mám buď žít beze cti, buď zradit svoji lásku. Co vydat volbou v sázku? Jsi, běda, bez východu z obou stran, ty moje sudbo stinná! Mám potupný čin nechat neztrestán? Mám za něj ztrestat otce Ximenina? Milenko, otče, lásko, cti, ty pyšné tvrdé jho, ty tyranie drahá! Buď potemní mi štít, buď skončí mi dni blaha. Tím nejsem hoden dnů – a tím mám po štěstí. Ty krutá naději mne, muže, s hrdou lící, žel, s duší milující, můj nepříteli, chci-li šťastně žít, ty, meči, sudbo stinná, mám tebou pomstít poskvrněný štít? Mám tebou pozbýt srdce Ximenina? Je líp dát život na pospas. Jsem dlužen milence i otci stejně díků. Mstou vzbudím její hněv a záští v okamžiku. Nemstěním jeho zlost a pohrdání zas. Tím budu nevěren své naději a spáse (uhodí na svůj meč) – tím nehoden jí zase. Mé bědy rostou napravováním, ó, jaká sudba stinná! Když, třeba zemřu, šťasten aspoň tím, že neurazím citu Ximenina. A zemřít bez vyrovnání? Chtít smrti, která je mé slávě na úhonu? Snést, aby Španělsko mi vytklo po mém skonu, že zle jsem obhájil čest rodu se zbraní? Dbát lásky, ztracené již stejně pro mou duši, jak sama v zmatku tuší? Nuž, nedávejme se již ničím svést! Má sudba je vždy stinná. Vpřed, meči, zachraňme si aspoň čest, když nám již mizí láska Ximenina. Můj slabý duch se zklamal, žel! Víc nežli milence jsem vázán otci díkem. Ať zemřu žalostí, ať v boji s protivníkem, odevzdám čistou krev, jak jsem ji obdržel. Mám věru výčitky pro tolik nedbalosti. Vpřed, k pomstě bez milosti! Ach, rdím se hanbou nad svým váháním. Byť jsi, má sudbo, stinná, když byl dnes otec zraněn na cti jím, pak ztrestám jeho – otce Ximenina. |