O hloupém Honzovi Byl jeden slouha a ten měl tři syny. Starší synové pásli ovce a nejmladší, Honza, nosíval jim na pastvu oběd. Jednou šel zas za bratřími a nesl jim kaši, hrách a chléb. Když přišel na most, začnou žáby jako o překot kvákat: rach, rach, rach... Honza myslil, že ho prosí o hrách, a házel a házel, až nezbylo v hrnku nic. Jde dál a tu vidí, že je na mostě plno štěrbin. I pomyslil si: „Lehko by si tu některá ovečka mohla zlámat nohu." Vzal tedy milou kaši a vymazal s ní všechny díry na mostě. Když přišel na pastvu, ptají se ho bratři: „Kde máš oběd?" „Inu," povídá Honza, „když jsem šel po mostě, prosily mě žáby, abych jim dal hrách. Dal jsem jim ho tedy. A tou kaší jsem vymazal díry na mostě, aby si tam ovečky nohy nepolámaly." O chlebě se ani nezmínil. „Když jsi nám nepřinesl oběd, tedy si pas sám!" rozhněvali se na něho bratři a odešli do lesa. Honza si sedl pod keř a žvýkal pomalu chléb. Ovce se postavily proti němu a žvýkaly taky. Tu myslil Honza, že se mu posmívají, vzal kámen a jednu zabil. Ale když nepřestávaly žvýkat, zabil druhou, třetí i čtvrtou. Vtom přijdou bratři a ustrnou, co Honza vyvedl. „I propánakrále, cos to udělal! Co si jenom počnem?" Radili se, radili, až se uradili, že je odnesou domů a ráno to svedou na vlka, že v noci vběhl do ohrady a ovce zakousl. Každý si dal po jedné ovci za krk, ale Honzovi naložili dvě. K večeři měli bosáky. Honza bral na lžíci po jednom, ale bratři po dvou. Honzu to mrzelo, že ho bratři šidí, a povídá: „Neberte po dvou, nesli jste jen po jedné ovci!" Táta to zaslechl a ptá se, co a jak. Milí bratři dostali strach a horempádem utíkali z chalupy. Honza, aby nic nezmeškal, za nimi. Ale protože bratři zavřeli za sebou dveře na řetěz, vysadil je a běžel i s dveřmi za nimi do lesa. Když už byla noc, radili se, kam půjdou spát, ale nikde žádné chaloupky neviděli a pod stromem se báli zůstat, aby je nepřepadla dravá zvěř. Vylezli tedy na strom a Honza i s dveřmi zase za nimi. Ale jen se na stromě uvelebili, přižene se dvanáct loupežníků, rozdělají si oheň a usadí se zrovna pod tím stromem, co na něj bratři vylezli. Potom vyndali velký pytel peněz a začali je počítat. Bratři strachem na stromě ani nedýchali, jen aby je loupežníci nezpozorovali. Za chvíli šeptá Honza bratřím: „Už ty dveře neudržím!" „Pročs je nenechal dole!" „Já je pustím!" „Jen se opovaž!" hrozili mu bratři. A vtom bác, dveře spadnou zrovna doprostřed mezi loupežníky. Loupežníci se tak lekli, že všeho nechali a rozutíkali se na všechny strany. Bratři časně ráno slezli dolů, sebrali milé peníze, Honza vzal zas dveře a šli domů. Táta se už zdaleka na ně strojil. Ale když přinesli tolik peněz, odpustil jim a měli se potom i s Honzou dobře až do smrti. Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách, Jaro, Odeon, Praha 1978