|
James Joyce: Odysseus
Bronzová vedle zlaté zaslechly železné podkovy zvonící. Nestydt dtdtdt. Štipce, štípe štipce zrohovatělého nehtu, štipce. Děsné. A zlatá se ještě víc zarděla. Brumlavě to písklo. Brumlavě. Bledavá blumka na zlatém chocholu vlasů. Růže poskakující na atlasu atlasových ňader, růže kastilská. Trylky, trylky: Jádolores. Kuk! Kdopak je v tom... zlatém kukuči? Cink zaúpělo k bronzové slitovnici. A úpění čisté, táhlé a pronikavé. Skomíravé úpění. Vábení. Něžné slovo. Jen se podívej. Jasné hvězdy blednou. Ach, růže! Místo odpovědi šveholení. Kastilská. Už se šeří. Brnčí, brnčí brnčivá bryčka. Cvakl peníz. Hrkly hodiny. Vyznání. Sonnez. To můžu. Brnk podvazku. Kterak bych tě opustil. Mlask. La cloche! Mlasknutí do stehna. Vyznání. Horko. Sbohem, lásko má! Brnčení. Bloo. Hřmotně dunivé akordy. Když láska uchvátí. Vojna! Vojna! Tympán. Plachetnice! Závoj plave po vodní pláni. Veta. Zašvihotal drozd. Po všem veta. Roh. Raroh. Když spatřil. Běda! Trt. Buch. Švihot. Ach, vábení! Vábné. Marto! Pojď! Klapklap. Klipklap. Klapyklap. Božínku! Ontojak živne slyšel. Hluchý plešatý Pat přinesl podložku nůž odnesl. Úpění za měsíční noci: do dáli: do dáli. Je mi tak smutno. Douška: Teskně bloumám. Slyš! Špičatý zkroucený chladný mořský roh. Jestlipak jsi už? Každý a jiný zas šum a tlumený řev. Perleť, když ona. Lisztovy rapsódie. Syk. Vy ne? Neslyšel: ne: ne: věřte mi. Lidlyd. Kukuruhú. Tma. Z hloubi znějící. Do toho, Bene, do toho. Ceká, zatímco číháš. Hí hí. Čekej, zatímco on hí. Jen čekej! V temném země klínu. Uložená ruda. Naminedamine. Po všem veta. Všechno padlo. Drobounké, chvějivé kapradí jejího chmýří. Amen! Zuřivě zaskřípal. Tam. Sem a tam. Studený kolek trčí. Bronzlydie vedle Minozlatá. Vedle bronzové, vedle zlaté, v mořsky zeleném šeru. Bloom. Starý Bloom. Někdo zaťukal, někdo zaklepal kukuruhú. Modlete se za něho! Modlete se, dobří lidé. Podagrové prsty mu zachrastily. Bimabam. Bimbam. Poslední kastilská letní růže, která ještě kvete, je mi smutno a teskno. Hví. Větérek mi hvízdl. Poctiví chlapi. Lid Ker Cow De a Doll. Tak, tak. Chlapi jako vy. Cink conk zdvíháme číše. Fff. Ú. Kde bronzová zblízka? Kde zlatá zdáli? Kde kopyta? Rrpr. Krá. Krándl. Tehdy a teprve tehdy. Na hrobpr. Ať mi napr. Hotovo. Začnem! […] Po jakých souběžných drahách se Bloom a Štěpán při návratu ubírali? Normálním chodeckým krokem společně vyrazili z Beresford pláce a v zmíněném pořadí se ubírali po dolní a střední Gardiner street na západní stranu Mountjoy square: volným krokem pak oba mířili vlevo a nedopatřením zabočili až na roh severní strany Temple street; volným krokem, přerušovaným zastávkami, mířili pak po severní straně Temple street na Hardwicke place. Zpomaleným chodeckým krokem každý zvlášť pak dorazili na okrouhlé prostranství před Jiřího kostelem a prošli je napříč, neboť tětiva je v každé kružnici menší než protilehlý oblouk. Copak ti duumvirové cestou produmali? Hudbu, literaturu, Irsko, Dublin, Paříž, přátelství, ženu, prostituci, životosprávu, působení plynového nebo obloukového světla nebo žárovek na vzrůst okolních paraheliotropických stromů, volně přístupné obecní nádoby na smetí, katolickou církev, kněžský celibát, irský národ, jezuitskou výchovu, svobodná povolání, lékařské studium, včerejší den, neblahý vliv předsobotí, Štěpánovo zhroucení. Zjistil Bloom společné podobnosti mezi tím, jak kdo z nich reaguje či nereaguje na zkušenost? Oba jsou vnímaví na umělecké dojmy, spíše hudební než sošné nebo malířské. Oba mají raději pevninský než ostrovní životní styl, spíš předoceánské než zaoceánské bydliště. Oba od malička cepovaní domáckou výchovou a zděděným sklonem k jinověrecké zarputilosti prohlašovali, že nevěří v mnohé pravověrné nauky náboženské, národní, společenské i mravní. Oba uznávali střídavě podnětné a útlumné působení heterosexuálního magnetismu. Rozcházely se v některých bodech jejich názory? Štěpán otevřeně nesouhlasil s Bloomovým názorem na nutnost životosprávné a občanské svépomoci, Bloom zase mlčky nesouhlasil se Štěpánovými názory na věčné uplatňování lidského ducha v literatuře. Bloom skrytě souhlasil se Štěpánovou opravou anachronismu, podle níž datum obrácení irského národa od druidství ke křesťanství Patrikem, synem Calpurna, syna Potitova, syna Odyssova, poslaným od papeže Celestina I. r. 432 za panování Learyho, se překládá někdy do r. 260 za panování Cormace MacArta (+ 266 po Kr.), který se v Sletty udávil nedokonale spolknutým pokrmem a byl pochován v Rossnaree. Zhroucení, které Bloom přisuzoval prázdnému žaludku a některým nestejnoměrným chemickým sloučeninám břečky a silných lihovin, urychleným duševním vypětím a prudkým vířivým pohybem ve vysilujícím prostředí, Štěpán zase připisoval znovuvynoření jitřního obláčku (který předtím oba zpozorovali z dvojího stanoviště, ze Sandycove a z Dublina), zprvu velikého jako ženská ruka. Byly jejich názory v jednom bodě shodné a záporné? O působení plynového nebo elektrického světla na vzrůst okolních paraheliotropických stromů. Přetřásal Bloom už dříve na toulkách podobné náměty ? R. 1884 v noci s Owenem Goldbergem a Cecilem Turnbullem venku na ulicích mezi Longwood avenue a Leonardovým nárožím a mezi Leonardovým nárožím a Synge street a mezi Synge street a Bloomfield avenue. R. 1885 po večerech s Percym Apjohnem, opřen zády o zeď mezi Gibraltarskou vilou a Bloomfieldovým domem v Crumlinu, v uppercrosské baronii. R. 1886 občas s náhodnými známými a slibnými kupci na prahu, v předsíni, ve voze třetí třídy předměstských tratí. R. 1888 často s majorem Brianem Tweedym a jeho dcerou slečnou Marion Tweedyovou, bud společně nebo jednotlivě na pohovce u Matthewa Dillona v Roundtownu. Jednou r. 1892 a jednou r. 1893 s Juliem Mastianskym, pokaždé v salóně svého domu na západní straně Lombard street. Jakou úvahu o nepravidelném sledu dat 1884, 1885, 1886, 1888, 1892, 1893, 1904 pronesl Bloom, než došli k cíli? Uvažoval, že postupné rozšiřování pole jednotlivcova vývoje i zkušenosti je zpětně doprovázeno zmenšováním opačné oblasti vztahů mezi jednotlivci. Jak například? Od nebytí k bytí přechází k mnohým a jakožto jeden je přijímán: bytí mezi bytím je on s každým jako každý s každým: když pak z bytí odejde do nebytí, všemi bude jakoby nevnímán. Jaký posunek učinil Bloom, když došli k cíli? Na schůdkách čtvrtého ze stejněrůzných lichých čísel, v Eccles street č. 7, maně hmátl do zadní kapsy u kalhot po klíči od domu. A byl tam? Byl v příslušné kapse u kalhot, které měl na sobě předevčírem. Proč se nad tím dvojnásob rozhořčil? Protože zapomněl a protože si vzpomněl, že si dvakrát připomněl, ať nezapomene. Jakou dvojí možnost měli před sebou ti dva, z nichž jeden byl bez klíče ze schválnosti, druhý ze zapomnětlivosti? Vstoupit, nebo nevstoupit. Zaklepat, nebo nezaklepat. Pro co se Bloom rozhodl? [...] […] květen ano byl květen kdy se narodil španělský infant zjara bývám vždycky taková rok co rok bych chtěla nějakého nového na samém vršku pod skalní baterií vedle O'Harovy věže vyprávěla jsem mu že do ní uhodilo a o berberských opicích bez ocasu co je posílají do Claphamu jedna druhé na hřbetě se tam po okolí prohánějí paní Rubiová jim říkala skalní štíři co kradou z Incesova statku kuřata a kdo se k nim přiblíží po tom házejí kamením díval se na mě bílou blůzku jsem měla vpředu otevřenou abych ho osmělila jak to jen šlo ale aby to zas nekřičelo zrovna se mi zakulacovaly řekla jsem mu že jsem unavená za borovým hájkem jsme se natáhli je tam pusto snad nejvyšší skála na světě ochozy a kasematy a strašlivé útesy a svatomichalská jeskyně s převislými rampouchy či jak se jim říká a žebříky boty jsem měla celé zablácené podle mě tamtudy se pod mořem vracejí opice do Afriky když mají umřít v dáli na moři lodi jako třísky tamhle odjížděl parník na Maltu ano moře a obloha člověk si mohl dělat co chtěl navěky tam ležet on se s nimi přes šaty mazlil dělají to rádi protože jsou tak oblé nakláněla jsem se nad ním na hlavě zatím neobnošený klobouček z rýžové slámy levou lící tou lepší na jeho poslední den blůzku rozepjatou na sobě měl jakousi průsvitnou košili viděla jsem jaká má růžová prsa chtěl si je chvilku přitisknout na moje ale já ho nenechala nejprve byl hrozně dotčený jenže já jsem se bála člověk nikdy neví souchotin nebo že mě zbouchne embarazada stará služka Ines mi povídala jediná kapka jak se do tebe zkoušela jsem to banánem ale pořád jsem trnula že se zláme a někam se mi zatoulá jednou prý nějaké ženské tam zdola něco vyndali léta to v ní bylo celé potažené vápennou solí jak diví se derou tam odkud vyšli pořád jako by se nemohli dostat dost daleko a najednou s tebou skoncuje až zas příště ano vždyť je to tam báječný pocit pořád tak lahodný jakpak jsme to skoncovali ano ach ano pustila jsem mu ho do kapesníku zahrála jsem si na nevzrušenou ale nohy jsem roztáhla aby mi sahal pod spodničku jsem nechtěla sukni jsem měla s bočním zapínáním pekelně jsem ho potýrala šimráním tak jsem v hotelu dráždila psa vrrr hafhafhaf oči měl zavřeny pod námi prolétl pták trochu se styděl přesto se mi to dopoledne líbil že je takový celý se zapýřil když jsem ho tak osedlala rozepjala vyndala mu ho a přetáhla kůžičku měl na něm jakési očko od pasu jsou mužští samý knoflík jakoby zapjatí naruby říkal mi miloučká Molly jakpak se on jmenoval Jack Joe Harry Mulvey ano tak ano myslím poručík dost plavý a hlas měl takový smavý a tak jsem to obešla až k tomu tentononc všude samý tentononc knírek prý se vrátí Bože připadá mi to jak včera být vdaná tak mi to udělá svatosvatě jsem mu to přislíbila ano že ho tam bezevšeho pustím třeba už umřel nebo padl nebo je z něho kapitán nebo admirál bude to dvacet let říct mu borový hájek hned by byl doma kdyby tak zezadu přišel a rukama mi zakryl oči ať hádám snad bych ho poznala je dosud mladý kolem čtyřicítky třeba si vzal nějaké děvče z black waters a jak už to bývá celý se změnil nejsou zdaleka tak stálí jako žena ona nemá tušení co jsem s jejím milovaným chotěm tropila to o něm ještě ani nesnila za bílého dne takřka před celým světem že by se o tom do novin dalo napsat z rozjívenosti jsem nafoukla starý sáček co v něm byly suchary od bratří Benadyů a bouchla Bože to to prásklo tetřívci a holubi se s vřískotem rozlétli vraceli jsme se stejnou cestou po prostředním hřebenu kolem strážnice k židovskému krchovu že si jako přečteni hebrejské nápisy zachtělo se mi vystřelit z jeho pistole prý žádnou nemá nevěděl co si má o mně myslit jen jsem mu čepici se štítkem PJV Calypso narovnala hned si ji posunul nakřivo a pohupoval mi kloboučkem ten starý biskup od oltáře kázal dlouhý sermon o vyšších úkolech ženy a dívky že se teď projíždějí na kole a nosí čepici se štítkem a nové ženské kalhotky bloomerky Pámbu mu dej rozum a mně peníze snad se jim tak říká po mně to mě nenapadlo že se jednou budu jmenovat Bloomová když jsem si to tiskacím písmem psala jak by to vypadalo na navštívence nebo to zkoušela pro řezníka s úctou M. Bloomová ty jsi jak blumka říkala mi Josie jak jsem si ho vzala pořád lepší než Breenová nebo Briggs nedělej brigule nebo nějaké strašné jméno co končí na del jako prdel bordel nebo Kundel jmenovat se Mulveyová o to bych taky dvakrát nestála po rozvodu bych pak byla Boylanová máma ať byla nevím jaká taky mi pámbuví mohla dát hezčí jméno sama se rozkošně jmenovala Lunita Laredová co jsme se až na Evropský výběžek nalítaly na Willis road jak se klikatil a kroutil za Jersey v blůzičce mi poskakovaly a rejdily jako teď poskakují a rejdí Milly její drobounké když běhá do schodů ráda jsem po nich pokukovala na pepřovníky a bílé topoly jsem lezla trhala listí a házela po něm odjížděl do Anglie prý mi napíše těch cest co ti chlapi urazí na kraj světa a zpátky není divu že pokud to jde před odjezdem aspoň pomuchlají ženskou než někde utonou nebo vylítnou do povětří po mlýnském kopci jsem si tu neděli dopoledne vyšla na planinu s dalekohledem nebožtíka kapitána Rubia jaký míval na hlídce pár prý si jich z lodi přinesl vzala jsem si ty šaty z B Marché Paříž a korálový náhrdelník úžina zářila naproti v Maroku bylo vidět skoro do zátoky bílého Tangeru a zasněžené pohoří Atlas a úžinu […] |