|
W. B. Yeats: Bílí ptáci
Kéž bychom byli, miláčku, bílými ptáky v moři pěn! Zář létavice omrzí, než prchne prostorem. Zář večernice modravé, na lemu nebe visící, probudí v srdci, miláčku, jen nekonečnou tesknici. Únavu známe od snílků – zrosené růže s lilií. Ach, nesni o nich, miláčku, zář létavice pomíjí, zář modré hvězdy nizoučko na ojíněném obzoru. Kéž jsme jen ptáky bílými v proudu pěn, my dva pospolu! Sním o nesčetných ostrovech a o dananském pobřeží, kde zapomene na nás čas a nebude žal přítěží. Zanech té růže s lilií a záře s rudým plápolem, jen když se stanem, miláčku, bílými ptáky v moři pěn! |