William Faulkner: Hluk a vřava

William Faulkner: Hluk a vřava

Sedmého dubna 1928
[…] Šli jsme podle plotu až k plotu zahrady, na kterém byly naše stíny. Můj byl na plotě vyšší než Lusterův. Došli jsme k místu, kde v něm byla díra, a prolízali.

„Počkal." řekl Luster. „Už zasik uváz na tom řebíku. Copa nedokáže prolízt krz, aby neuváz na řebíku."

Caddy mě vyprostila a prolezli jsme. Strejček Maury řekl, že nás tam nesmí nikdo vidět, a tak bychom se měli přikrčit, řekla Caddy. Přikrč se, Benjy. Takhle, vidíš. Přikrčili jsme se, přešli zahradu, kde o nás drhly a šustily kytky. Zem byla tvrdá. Přelezli jsme plůtek, za kterým chrochtali a funěli vepři. Nejspíš mají smutek, že dneska jednoho zabili, řekla Caddy. Zem byla tvrdá, umlácená a hrbolatá.

Nevyndávej ruce z kapes, řekla Caddy. Nebo ti omrznou. Přece nechceš mít na Ježíška omrzlý ruce.

„Je tam moc velká zima." řekl Versh. „Přecej by nešel ven."

„Copak zase chce." řekla maminka.

„Jít ven." řekl Versh.

„Tak ho nechte jít." řekl strejček Maury.

„Je moc velká zima." řekla maminka. „Ať zůstane radši doma. Benjamine. Už toho nech."

„Však mu to neublíží." řekl strejček Maury.

„Poslyš, Benjamine." řekla maminka. „Jestli nebudeš hodný, tak budeš muset do kuchyně."

„Nána povídala, abysme ho prej neskom do kuchyně nevodili." řekl Versh. „Že prej má moc vaření."

„Pusť ho ven, Karolíno." řekl strejček Maury. „Nebo se ještě ze samých starostí o něj roznemůžeš."

„Já vím." řekla maminka. „Je to kříž, který na mě seslal Bůh. Jak si někdy říkám."

„Já vím, já vím." řekl strejček Maury. „Musíš se šetřit. Udělám ti grog."

„Po tom je mi vždycky ještě hůř." řekla maminka. „Jako bys to nevěděl."

„Udělá se ti líp." řekl strejček Maury. „Pořádně ho zabal, chlapče, a vem ho na chvilku ven."

Strejček Maury odešel. Versh odešel.

„Prosím tě, buď zticha." řekla maminka. „Snažíme se tě vypravit ven, jak nejrychleji to jde. Nechci, aby ses rozstonal."

Versh mi navlíkl přezůvky a kabát, pak jsme vzali mou čepici a vyšli ven. Strejček Maury dával do příborníku v jídelně láhev.

„Buď s ním venku asi tak půl hodiny, chlapče." řekl strejček Maury. „Ale zůstaň s ním jen na dvoře."

„Ano, pane." řekl Versh. „My ho nikdá nepouštíme vod domu."

Vyšli jsme ven. Slunce bylo studené a svítivé.

„Kam si to namířil." řekl Versh. „Snad si nemyslí, že pude do města." Prošli jsme šustivým listím. Vrata byla studená. „Koukal nevyndávat ruce z kapec." řekl Versh. „Nebo mu k těm vratům přimrznou, a co si pak počne. Proč na ně nepočká doma." Strčil mi ruce do kapes. Slyšel jsem ho šustit v listí. V nose jsem cítil studeno. Vrata byla studená.

„Tady jsou pekanový vořechy. Hybaj. Ať už seš na stromě. Kouknul na tu veverku, Benjy."

Vrata jsem vůbec necítil, jenom v nose to svítivé studeno.

„Koukal ty ruce strčit zpátky do kapec."

Caddy šla, pak se rozběhla, taška s učením se za ní pohupovala a natřásala.

„Jé, Benjy." řekla Caddy. Otevřela vrata, vešla a sehnula se. Voněla jako listí. „Tys mi přišel naproti." řekla. „Tys přišel Caddy naproti. Proč mu necháváš tak vystydnout ruce, Vershi."

„Šak sem mu povídal, aby je nechal v kapcách." řekl Versh. „Držel se těch železnejch vrat."

„Tys přišel Caddy naproti." řekla. Třela mi ruce. „Copak je. Copak bys chtěl Caddy říct." Caddy voněla jako stromy a jako když řekne, že jsme spali.

Co fňuká, řekl Luster. Až dojdem k potoku, tak se na ně může zasik dívat. Tumal. Tajle má durman. Dal mi kytku. Prošli jsme plotem na pastvinu.

„Copak je." řekla Caddy. „Copak bys chtěl Caddy říct. To oni ho poslali ven, Vershi."

„Nebyl doma k udržení." řekl Versh. „Ne a ne přestat, dokavaď ho nepustili, a pak šel rovnou sem koukat krz vrata."

„Copak je." řekla Caddy. „Myslels, že budou Vánoce, až se vrátím ze školy. To sis myslel? Vánoce jsou pozítří. Ježíšek, Benjy. Ježíšek. Pojď, poběžíme domů, abychom se zahřáli." Vzala mě za ruku a běželi jsme v svítivém šustivém listí. Vyběhli jsme po schodech ze svítivého studena do tmavého studena. Strejček Maury dával zpátky do příborníku láhev. Zavolal na Caddy. Caddy řekla:

„Vem ho dovnitř k ohni, Vershi. Běž s Vershem." řekla. „Já za minutku přijdu."

Šli jsme k ohni. Maminka řekla:

„Není mu zima, Vershi."

„Depá." řekl Versh.

„Svlékni mu kabát a přezůvky." řekla maminka. „Kolikrát ti mám říkat, abys ho nevodil do domu v přezůvkách."

„Ano, prosím." řekl Versh. „Tak přecej držel." Sundal mi přezůvky a rozepnul kabát. Caddy řekla:

„Počkej, Vershi. Nemohl by jít ještě ven, mami. Chtěla bych, aby šel se mnou."

„Radši ho nech tady." řekl strejček Maury. „Dneska už byl venku dost."

„Myslím, že byste měli zůstat doma oba." řekla maminka. „Dilsey povídala, že je tam čím dál větší zima."

„Ale mami." řekla Caddy.

„Nesmysl." řekl strejček Maury. „Byla celý den ve škole. Potřebuje na vzduch. Jen běž, Candace."

„Pust ho, mami." řekla Caddy. „Prosím tě. Víš, že bude brečet."

„Tak proč jsi o tom před ním mluvila." řekla maminka. „Proč jsi sem chodila. Aby měl proč mě zase soužit. Už jsi byla dneska venku dost. Podle mě by sis radši měla sednout a hrát si s ním tady."

„Pusť je, Karolíno." řekl strejček Maury. „Trošku zimy jim neublíží. Nezapomínej, že se musíš šetřit."

„Já vím." řekla maminka. „Nikdo nemá zdání, jak se děsím Vánoc. Nikdo nemá zdání. Já nejsem z těch žen, které vydrží všecko. Přála bych si, abych byla silnější, kvůli Jasonovi a dětem."

„Musíš se co nejvíc snažit nedělat si s nima starosti." řekl strejček Maury. „Tak běžte, vy dva. Ale nebuďte tam dlouho. Maminka by měla starost."

„Ano, strejčku." řekla Caddy. „Tak pojď, Benjy. Jdem zase ven." Zapnula mi kabát a šli jsme ke dveřím.

„To chceš to dítě vzít ven bez přezůvek." řekla maminka. „To chceš, aby se rozstonal, když máme plný dům hostů."

„Já zapomněla." řekla Caddy. „Já myslela, že je má na nohách."

Vrátili jsme se. „Musíš myslet." řekla maminka. Tak přecej stál řekl Versh. Navlíkl mi přezůvky. „Jednoho krásného dne už tady nebudu a budeš za něj muset myslet ty." Dupnul řekl Versh. „Pojď dát mamince pusu, Benjamine."

Caddy mě odvedla k maminčině křeslu, maminka vzala můj obličej do dlaní a pak mě k sobě přitiskla.

„Děťátko moje ubohé." řekla. A pustila mě. „Dávejte na něj s Vershem dobrý pozor, děvenko."

„Ano, maminko." řekla Caddy. Vyšli jsme ven. Caddy řekla:

„Ty nemusíš chodit, Vershi. Já s ním chvilku budu."

„Tak jo." řekl Versh. „Lízt do tý zimy pro mě nejni žádná slast." Šel dál a my jsme se na chodbě zastavili, Caddy si klekla, obejmula mě a přitiskla studený svítivý obličej k mému. Voněla jako stromy.

„Ty nejsi žádný ubohý děťátko. Viď. Viď. Máš svou Caddy. Copak nemáš svou Caddy."

Nemůže nechal toho fňukání a žbleptání, řekl Luster. Nestydí se, dělat takovej cambus. Přešli jsme kočárovnu, kde stál kočár. Měl nivé kolo.

„Vlezl si tam a seděl klidně, dokavaď nepříde máma." řekla Dilsey. Strčila mě do kočáru. T. P. držel opratě. „Na mou duchu, že nechápu, proč Jason nekoupí novej kočár." řekla Dilsey. „Tajlencten krám se s várna jednou rozsype. Dívej na ty kola."

Maminka vyšla ven a stáhla si závoj. Měla kytky.

„Kde je Roskus." řekla.

„Roskus neskom vůbec nezvedne ruce." řekla Dilsey. „T. P. umí taky kučírovat."

„Když já se bojím." řekla maminka. „Připadá mi, že jednou týdně byste se mi mohli postarat o kočího ke kočáru. Sám Pánbůh ví, že toho tak moc nežádám."

„Šakvědí, madam Karolín, zrovínka tak dobře jako já, že Roskus má takový regma, že může dělat akorát to, co musí." řekla Dilsey. „Jen nasednou. T. P. jich tam doveze stejné dobře jako Roskus."

„Když já se bojím." řekla maminka. „S tím dítětem."

Dilsey vyšla po schůdcích. „Tomudlenc říkaj dítě." řekla. Vzala maminku za ruku. „Dyť už je to stejně velkej chlap jako T. P. Tak dělaj, esi chtěj ject."

Faulkner, William: Hluk a vřava, přel. Pellarovi, Odeon, Praha 1997