|
Epos o Gilgamešovi
Sotva se ukázal první třpyt jitra, Gilgameš na svého přítele zvolal: „Enkidu, příteli můj, tvá matka, gazela, otec tvůj, divoký osel, zplodili tebe. Čtyři divoké oslice svým mlékem tě vychovaly a dobytek se všemi pastvinami seznámil tebe. Ať Enkiduovy cesty až k cedrovému lesu oplakávají tě a neutiší se v noci ani ve dne, ať oplakávají tě starší rozlehlého města Uruku hrazeného, kteří nám žehnali zvednutou rukou. Ať oplakávají tebe muži z pohoří a hor, po nichž jsme kdysi oba chodili spolu. Ať oplakávají tě nivy a naříkají jako tvá matka, ať oplakávají tě cedry a přinášejí ti olej, cedry, které jsme káceli v našem hněvu. Ať pláče nad tebou medvěd, hyena, pardál, tygr i gepard, lev, divoký býk, srna i kozorožec a všechna zvěř polní! Ať pláče nad tebou bystřina Ulai, po jejíchž březích jsme se procházeli, ať pláče nad tebou svatý Eufrat, u něhož jsme čerpali do měchu vodu. Ať oplakávají tě muži Uruku širokého, hrazeného, ti, kteří spatřili, jak jsme skolili nebeského býka, ať oplakává tě oráč a dobré město pozvedne tvé jméno, ať oplakává tě ten, jenž obilí připravil pro ústa tvá, ať oplakává tě ten, jenž položil máslo na tvé údy, ať oplakává tě ten, jenž napojil vínem tvá ústa. Nevěstka ať tě oplakává..., olejem ses pomazal a příjemné ti to bylo. Ať oplakávají tě..., v domě příbuzenstva ti prstenec dali. Ať oplakávají tě..., ať bratří jak pro sestry nad tebou pláčí, ať si pro tebe rvou svůj vlas! ...Enkidu, tvá matka i otec tvůj jsou v jeho stepi." |