Fráňa Šrámek: Listy z fronty

Dne 11. února 1916.

Drahá Miličko,

nemysli si však, že si ta má dvojčata (řekněme Franta I. předválečný a Franta II. válečný! pro nás to mělo ještě barevnější nuancí) leží stále ve vlasech; čas od času pokoušejí se o jakousi harmonii mezi sebou, a tu pak počínám doufat, že Ti je přece jen oba přivezu domů. Tak před dvěma dny, jeden opřen o druhého, vyloudili z jednoho ruského obličeje nejkrásnější úsměv, jaký jsem kdy viděl. To bylo tak. Jeden Rus měl velmi ošklivou ruku, muselo se to řezat. A doktor tedy řezal. Držím Rusa, velmi hezký hoch to byl, objímá mne druhou rukou, křečovitě, hrozně, ale dokud ho má doktor v prádle, ovládá se, nevykřikne. Pak ho převezmu já, obvazují; teď teprve cítí Rus, že si může ulevit své bolesti, slzy jako hrachy koulí se po jeho obličeji. Franta I. by za té situace řekl asi jen nějaké konejšivé slovíčko lámanou ruštinou – ale je tu ještě Franta II. Ten ani muk, obličej jak z ledu, obvazuje a obvazuje. Pak je Rus obvázán, Franta II. odstřihne zbytek obvazu – a počne s ním utírati Rusovy slzy. S jakou grimasou to dělal, to Ti nepovím – ale Rusovi trhne obličejem a už se směje mezi koulejícími se slzami celou tváří. Tu si ovšem zavolá Franta II. na pomoc Frantu L, ten také rozsvítí se všecek do úsměvu a tak tu stojíme proti sobě, Rus a já, záříme, je po bolesti, situace je zachráněna. A to prosím, abys věděla, neudělal Tvůj mazlíček, ale ten druhý patron, jemuž nemůžeš přijít na chuť. To on si takhle chodí groteskními oklikami, ale přece jen rovně na cíl, a vždycky z toho pojde něco dobrého na konec. A počíná Ti svítat, že, bude-li mít Franta I. chuť psát ještě komedie, nebude moci získat lepšího spolupracovníka, než je právě Franta II.? A že pro Tebe situace složitá stává se vlastně velice jednoduchou a budeš jednou moci, davši košem Frantovi I., obratem ruky vrhnouti se v náruč Frantovi II.? Je o někoho lépe postaráno než o Tebe?

Tvůj Franta

  • Buriánek, František: Fráňa Šrámek, Melantrich, Praha 1981