|
Maurice Maeterlinck: Modrý pták
Třetí obraz, Země vzpomínek Hustá mlha, z níž se vpravo v popředí vynoří kmen statného dubu s nápisem. Mléčný, rozptýlený, neproniknutelný jas. Tyltyl a Mytyl stojí u paty dubu TYLTYL Tady je strom! MYTYL Je na něm nápis! TYLTYL Nemohu to přečíst... Počkej, stoupnu si na tenhle pařez... Teď je to dobré... Je tam napsáno: Země vzpomínek. MYTYL Začíná tady? TYLTYL Ano, je tu šipka... MYTYL Tak kdepak je dědeček a babička? TYLTYL Za mlhou... Uvidíme... MYTYL Já vůbec nic nevidím!... Už nevidím ani své nohy a ruce...(Plačtivě) Je mi zima! Já už nechci cestovat... Já se chci vrátit domů... TYLTYL No tak, neplač pořád jako Voda... Nestydíš se?... Taková velká holčička!... Podívej se, mlha už se zvedá... Uvidíme, co je tam... (Mlha se dala skutečně do pohybu; slábne, vyjasňuje se, rozptyluje se, mizí. V stále průzračnějším světle je pod zelenou klenbou brzy vidět usměvavou venkovskou chaloupku porostlou popínavými rostlinami. Okna a dveře jsou otevřeny. Pod přístřeškem jsou vidět včelí úly, kořenáče s květinami na římsách, klec se spícím kosem atd. U dveří stojí lavice, na které sedí starý venkovan pohroužený v hluboký spánek a jeho žena, to je Tyltylův dědeček a babička) TYLTYL (je náhle poznává) To je dědeček a babička! MYTYL (tleská rukama) Ano! ano!... To jsou oni!... To jsou oni! TYLTYL (ještě trochu nedůvěřivě) Pozor!... Ještě nevíme, jestli se znovu pohnou... Zůstaňme za stromem... (Babička Tylová otevře oči, zvedne hlavu, protáhne se, vzdychne, pohlédne na dědečka Tyla, který se také zvolna probírá ze spánku) BABIČKA TYLOVÁ Myslím, že nás dnes přijdou navštívit naši vnuci, kteří ještě žijí... DĚDEČEK TYL Jistě si na nás vzpomínají, protože je mi nějak divně a mám v nohách mravence... BABIČKA TYLOVÁ Myslím, že jsou blizoučko, protože mi před očima tancují slzy radosti... DĚDEČEK TYL Ne, ne; jsou velmi daleko... ještě se cítím slabý... BABIČKA TYLOVÁ Říkám ti, že jsou tady; mám již sílu... TYLTYL a MYTYL (se vyřítí z pozadí dubu) Tady jsme!... Dědečku! babičko!...To jsme my!... To jsme my! DĚDEČEK TYL Tady jsou!... Vidíš?... Co jsem říkal?... Věděl jsem, že dnes přijdou... BABIČKA TYLOVÁ Tyltyle!... Mytylo!... To jsi ty!.. To je ona!... To jsou oni!... (Snaží se jim běžet vstříc) Nemohu běhat!... Mám pořád to své revma! DĚDEČEK TYL (také běží kulhaje naproti) Já také ne... Kvůli dřevěné noze, která stále nahrazuje tu, co jsem si přerazil pádem se starého dubu... (Prarodiče a děti se živě objímají) BABIČKA TYLOVÁ Jak jsi vyrostl a zesílil, Tyltyle! DĚDEČEK TYL (hladí Mytylu po vlasech) A Mytyla!... Podívej se přece!... Krásné vlasy, krásné oči!... A pak, jak krásně voní! BABIČKA TYLOVÁ Obejměme se ještě!... Sedněte si na klín... DĚDEČEK TYL A já nebudu mít nic? BABIČKA TYLOVÁ Ne, ne... Nejdříve já... Jak se daří tatínkovi a mamince Tylovým? TYLTYL Výborně, babičko... Spali, když jsme odcházeli... BABIČKA TYLOVÁ (si je prohlíží a zahrnuje je něžnostmi) Můj Bože, jak jsou hezké a pěkně umyté!... To tě myla maminka?... A nemáš děravé punčošky!... Dříve jsem ti je spravovala já... Proč se na nás nepřijdete podívat častěji?... Dělá nám to takovou radost!... Již mnoho dlouhých měsíců na nás zapomínáte a my nikoho nevidíme... TYLTYL Nemohli jsme, babičko; a to jen díky Čarodějce, že dnes... BABIČKA TYLOVÁ My tu jsme stále, abychom čekali na krátkou návštěvu těch, kteří žijí... Přicházejí tak zřídka!... Kdypak jste tu byli naposledy?... To bylo na Všechny svaté, když kostelní zvon vyzváněl... TYLTYL Na Všechny svaté?... Tehdy jsme ani nevyšli, protože jsme měli velkou rýmu... BABIČKA TYLOVÁ Ne, ale mysleli jste na nás... TYLTYL Ano... BABIČKA TYLOVÁ Tož kdykoliv vy myslíte na nás, probouzíme se a opět vás vidíme... TYLTYL Jakže, stačí, aby... BABIČKA TYLOVÁ Ale vždyť ty víš dobře... TYLTYL Ale ne, nevím... BABIČKA TYLOVÁ (k dědečkovi Tylovi) To je neuvěřitelné, tam nahoře... Ještě neví... Tedy se ničemu neučí? DĚDEČEK TYL Je to jako za našich časů... Živí jsou tak hloupí, když hovoří o Druhých... TYLTYL Vy pořád spíte? DĚDEČEK TYL Ano, nespí se nám špatně v očekávání, že nás vzpomínka Živých probudí... Ach! jak krásně se spí, když je život skončen... Ale probudit se čas od času je také příjemné... TYLTYL Tak vy tedy nejste doopravdy mrtví? DĚDEČEK TYL Co říkáš?... Co říká?... Používá slov, kterým my již nerozumíme... To je nějaké nové slovo, nějaký nový vynález? TYLTYL Slovo „mrtvý"? DĚDEČEK TYL Ano, to bylo to slovo... Co to znamená? TYLTYL Ale to znamená, že člověk již nežije... DĚDEČEK TYL Jak jsou tam nahoře hloupí! TYLTYL Je tu hezky? DĚDEČEK TYL Ale ano; dobré je to, dobré je to; a zvlášť kdyby se ještě modlili... TYLTYL Tatínek mi říkal, že už se nemusíme modlit... DĚDEČEK TYL Ale ano, ale ano... Modlit se znamenalo vzpomínat... BABIČKA TYLOVÁ Ano, ano, všechno by bylo dobré, jen kdybyste nás přicházeli častěji navštěvovat... Vzpomínáš si, Tyltyle?... Posledně jsem měla dobrý jablkový koláč... Snědl jsi takový kus, až ti bylo špatně... TYLTYL Ale vždyť já jsem od loňska jablkový koláč nejedl... Letos jablka nebyla... BABIČKA TYLOVÁ Neříkej hlouposti... Tady jsou pořád... TYLTYL To není totéž... BABIČKA TYLOVÁ Jakže? Není to totéž?... Ale všechno je totéž, když se můžeme objímat... TYLTYL (se dívá postupně na dědečka a babičku) Dědečku, ty jsi se nezměnil, vůbec ne, vůbec ne... A babička se také vůbec nezměnila... Ale jste krásnější... DĚDEČEK TYL Inu, ujde to... My už nestárneme... Vy ale rostete...! Ach, ano, vyháníte do výšky!.. Hle, tam na dveřích jsou ještě vidět znamení od minula... To bylo na Všechny svaté... Tak se pěkně rovně postav... (Tyltyl se postaví ke stěně) Čtyři prsty!... To je ohromné!... (Mytyl se také postaví ke dveřím) A Mytyl čtyři a půl!... Ach, ach! vy uličníci!... To to roste, to to roste! TYLTYL (se kolem sebe dychtivě rozhlíží) Jak je to všechno stejné, jak je všechno na svém místě!... Ale jak je všechno krásnější!... Tam jsou hodiny s velkou ručičkou, co jsem jí urazil špičku... DĚDEČEK TYL A tady je polévková mísa, u níž jsi urazil ucha... TYLTYL A tamhle ve dveřích je díra, kterou jsem vyvrtal tenkrát, když jsem našel nebozez... DĚDEČEK TYL Ó, ano! ty ses toho natropil!... A tady je slíva, po které jsi tak rád šplhal, když jsem tam nebyl... Stále ještě rodí krásné červené slívy... TYLTYL Ale jsou mnohem hezčí! MYTYL A tady je starý kos!... Zpívá ještě? (Kos se vzbudí a dá se z plna hrdla do zpěvu) BABIČKA TYLOVÁ Tak vidíš... Jakmile na něho pomyslíš... TYLTYL (s úžasem zpozoruje, že je kos úplně modrý) Ale vždyť je modrý!... Ale vždyť to je Modrý pták, kterého mám přinést čarodějce!... A vy neřeknete, že ho tu máte! Ach, vždyť je modrý, modrý, modrý jako skleněná modrá kulička!... (Prosebně) Dědečku, babičko, dáte mi ho? DĚDEČEK TYL Ale možná že ano... Co myslíš, maminko Tylová? BABIČKA TYLOVÁ Jistě, jistě... K čemupak je tu... Stále spí... Nikdy ho neslyšíme... TYLTYL Zavřu ho do klece... Ale kdepak je má klec? Ach! pravda, zapomněl jsem ji za starým stromem... (Běží ke stromu, přinese klec a kosa do ní zavře) Tak vážně, opravdu mi ho dáte?... To bude mít čarodějka radost!... A což teprve Světlo! DĚDEČEK TYL To víš, já za toho ptáka neručím... Bojím se, že si již nezvykne na neklidný život tam nahoře a že se sem s prvním příznivým větrem vrátí... Konečně, uvidíme... Nech ho tu chvíli a běž se podívat na krávu... TYLTYL (zpozoruje úly) A pověz, jak se daří včelám? DĚDEČEK TYL Ale dobře se jim vede... Také už nežijí, jak vy tam nahoře říkáte; ale pilně pracují... TYLTYL (jde k úlům) Ach ano!... Voní to medem!... Úly musí být těžké! Všechny květiny jsou tak krásné!... A jsou tu také mé malé mrtvé sestřičky? MYTYL A kde jsou moji tři malí bratříčci, které pohřbili? (Při těch slovech vyjde z domu postupně sedm malých dětí různé velikosti jako Panova flétna) BABIČKA TYLOVÁ Tady jsou, tady jsou!... Jakmile na ně pomyslíš, jakmile o nich promluvíš, veselá kopaje tu! (Tyltyl a Mytyl běží dětem naproti. Pošťuchují se, objímají se, tancují, dovádějí, výskají radostí) TYLTYL Pojď, Petře!.,. (Chytí se za vlasy) Ach! budeme se prát jako dříve... A Roberte! Dobrý den, Jene!... Ty už nemáš káču? Magdaléno a Petřičko, Pavlínko a Riketo! MYTYL Ach! Riketo, Riketo!... Ještě chodí po čtyřech! BABIČKA TYLOVÁ Ano, už neroste... TYLTYL (zpozoruje malého psíka, který kolem nich skáče) Tady je Kiki, co jsem mu Pavlinými nůžkami ustřihl ocas... Také se nezměnil... DĚDEČEK TYL (zamyšleně) Ne, tady se nic nemění... TYLTYL A má ještě Pavlinka na nose tu bradavičku? BABIČKA TYLOVÁ Ano, nemizí, nedá se nic dělat... TYLTYL Ach! jak dobře vypadají, jací jsou tlustí, a zářící!... Jaké mají hezké tvářičky!... Je vidět, že se jim dobře daří... BABIČKA TYLOVÁ Od té doby, co nežijí, se jim vede mnohem lépe... Již se nemusí ničeho bát, nikdy nestůňou, ničím se neznepokojují... (V chaloupce odbíjejí hodiny osm hodin) BABIČKA TYLOVÁ (užaslá) Co je to? DĚDEČEK TYL Na mou věru, nevím... To budou asi hodiny... BABIČKA TYLOVÁ To není možné... Nikdy nebijí... DĚDEČEK TYL Protože my už na hodiny nemyslíme... Myslel někdo na hodiny? TYLTYL Ano, já!... Kolik je hodin? DĚDEČEK TYL Na mou věru, já už ani nevím... Odvykl jsem si... Bilo osm úderů, to bude asi to, čemu tam nahoře říkají osm hodin. TYLTYL Světlo na mne čeká ve tři čtvrti na devět... kvůli Čarodějce... Je to nanejvýš nutné... Musím... odejít. BABIČKA TYLOVÁ Přece nás neopustíte tak před večeří!... Rychle, rychle, prostřeme před chaloupkou stůl... Mám zrovna výbornou zelnou polévku a dobrý švestkový koláč... (Vynesou stůl, prostřou jej před dveřmi, přinášejí talíře, mísy, atd... Všichni pomáhají) TYLTYL Na mou věru, vždyť já mám Modrého ptáka... A kdy jsem neměl zelnou polévku!... Od té doby, co cestuji... V hotelích to nemají... BABIČKA TYLOVÁ Tak!... Už je hotovo... Děti, ke stolu... Neztrácejte čas, když pospícháte... (Babička rozsvítila svítilnu a nalévá polévku. Dědeček s babičkou a děti zasednou k večeři za pošťuchování, radostného výskání a smíchu) TYLTYL (hltavě jí) Ta je dobrá!... Bože, ta je dobrá!... Chci ještě! ještě! (Mává svou dřevěnou lžící a hlučně jí ťuká o talíř) DĚDEČEK TYL No tak, no tak, klid... Ty jsi pořád tak nevychovaný; a rozbiješ talíř... TYLTYL (se na své stoličce napůl vztyčí) Já chci ještě, ještě! (Uchopí a přitáhne k sobě polévkovou mísu, ta se převrhne a vylije na stůl a odtud na kolena stolovníků. Výkřiky a křik opařených) BABIČKA TYLOVÁ Vidíš!... Vždyť jsem ti to říkala... DĚDEČEK TYL (dá Tyltylovi hlučný pohlavek) Tu máš! TYLTYL (je chvíli zaražený, pak si nadšeně položí ruku na tvář) Ó, ano, takové políčky jsi dával, když jsi byl živý.. .Dědečku, to bylo příjemné a dělá to dobře!... Musím tě obejmout! DĚDEČEK TYL Dobře, dobře; dostaneš ještě, když ti to dělá takovou radost... (Hodiny bijí půl deváté) TYLTYL (zděšený) Půl deváté!... (Odhodí lžíci) Mytylo, máme nejvyšší čas! BABIČKA TYLOVÁ Počkejte!... Ještě několik minut!... Vždyť nehoří... Tak málo se vídáme... TYLTYL Ne, není to možné... Světlo je tak hodné... A slíbil jsem mu... Pojďme, Mytylo, pojďme! DĚDEČEK TYL Bože, jak jsou ti živí se všemi svými záležitostmi a spěchem protivní! TYLTYL (vezme klec a všechny kolem spěšně objímá) Sbohem, dědečku... Sbohem, babičko... Sbohem, bratři, sestry, Petříku, Roberte, Pavlínko, Magdaléno, Riketo, a ty také, Kiki! Cítím, že tu již déle zůstat nemůžeme... Neplač, babičko, uvidíme se často... BABIČKA TYLOVÁ Denně se navracejte! TYLTYL Ano, ano, vrátíme se jak možno nejdříve... BABIČKA TYLOVÁ Je to naše jediná radost, a je to tak velký svátek, když nás vaše myšlenka navštíví! DĚDEČEK TYL Jiné rozptýlení nemáme... TYLTYL Rychle, rychle!... Klec!... Můj pták! DĚDEČEK TYL (mu podává klec) Tady je!... To víš, já za nic neručím; a jestli není dobře vybarvený... TYLTYL Sbohem, sbohem! TYLOVI BRATŘI A SESTRY Sbohem, Tyltyle!... Sbohem, Mytylo!... Vzpomeňte si na cukrátka! Sbohem!... Přijďte zase!... Přijďte zase! (Všichni mávají šátky za zvolna se vzdalujícím Tyltylem a Mytylou. Ale již při posledních slovech zhoustla mlha jako na začátku a zvuk hlasů tak zeslábl, že na konci výstupu vše zmizelo v husté mlze a v okamžiku, kdy padá opona, je vidět jen Tyltyla a Mytylu pod mohutným dubem) TYLTYL Tudy, Mytylo... MYTYL Kde je Světlo? TYLTYL Nevím... (Dívá se na ptáka v kleci) Podívej! pták již není modrý!... Zčernal! MYTYL Bratříčku, podej mi ruku... Bojím se a je mi zima... (Opona) |