|
Pavel Josef Šafařík: Slovanské starožitnosti
12. Důvod z mravův, obyčejův, náboženství a práva Obrátíme-li dále zřetel na mravy, obyčeje, náboženství, řád a právo starých Slovanův, pokud o tom o všem důkladné zprávy buď z hodnověrných písemných pramenův, buď z podání starých nabýváme, a srovnáme-li je pilně s mravy, obyčeji, náboženstvím, řádem a právy jiných starých evropejských kmenův téhož indoevropejského plemene, jmenovitě Thrakův, Celtův, Němcův a Litvanův, nalezneme takovou mezi nimi příbuznost, shodu a srovnalost, že nám jinač domýšleti se nelze, než že všickni tito sbratření kmenové od nepaměti spolu zde v Evropě sídliti, dle stejných vzorův ústavy a pravidla domácího i občanského života sobě utvořiti, a potomně jimi v dlouhé času koleji vzájemné se podělovati museli. I v tomto ohledu jsou Slované mnohem bližší kmenův evropejských, nežli asiackých téhož plemene, ačkoli předce těchto ještě vždy nekonečně bližší, nežli kmenův plemene severského, třebas později s některými z těchto sousedili, ba co více, i s nimi se pomíchali, jmenovitě s Čudy na hořejší Volze, s Bulhary v Moesii atd. Není možné podrobným uvozováním důkazův sem náležejících pravdivosti této výpovědi na místě tomto náležitě a všestranně potvrditi; to se teprva po dokonalém vypsání života jak domácího tak občanského starobylých Slovanů v druhé částce přítomného díla v celosti stane. Zde pozatím jen na některých příkladech přestaneme. Mythologie čili bájesloví dřevních Celtův, Němcův, Litvanův a Slovanův nad míru mnoho má společného. Tak u Celtův věřeno v Dusy, u Slovanů v Ďasy č. Děsy, slovanský Perun vzýván byl u Litvanův pod jménem Perkunas, u Lotyšův Pehrkons, u Staroprusův Perkunos, u Gothův Fairguns. Slovanská Prija (Venus) sloula u dřevních Skandinávcův Freya, Příjmím Vanadis t. vendická bohyně. Skandinávská Sif (stněm. Sippia, ags. Sib?). lot. Seeva, jest naše Živa (Ceres) a Wöla naše Vila. Skandinávský Tyr (Mars) byl u Slovanův pod jménem Tura slaven, odkudž i svátky turice, podnes u Slovákův na letnice obrácené. Staří Skandinávci ctili zbožněného mudrce a hrdinu Kvasira z rodu Vanův t. Vendův. Litevský Pikulík jak dřevním tak dnešním Slovanům znám jest. Český Plivník vyškytá se u Prušanův co Pelvit, u starých Němcův Pilwith, Pilwis, Belewitt; čes. pídimužík, u Prušanův parstuk, perstuk (srov. litv. pirsztas, t. prst), u Němcův Däumling; čes. skřet, skřítek, pol. skrzot, kor. škrat, stněm. scrat, scrato, něm. schrat, schrete. Naše Děvana, luz. Dřivica, pol. Dziewana, nebezdůvodně porovnati se může s římskou Dianou. Nápodobně i jiná staroslovanská božstva a posvátné obřady nalézají svou roveň v mythologii německé, litevské, latinské, řecké, celtické, np. Dodola, Kupalo, Morena, Koleda, sobotky, omaja, zmok č. zmek atd. Nemenší shoda spatřuje se v národních obyčejích a zvycích těchto teď jmenovaných kmenův. Staří Slované v rozepři o meze vydávali svědomí držíce kus drnu čili trávy se zemí nad hlavou; totéž činili Římané i Němci. Na znamení postoupení roli jinému okusovali Němci vody, Slované medovce. Pomíjíme množství jiných příkladův. Že by dřevní Slované po mongolsku a turecku kdy meč za Boha byli vzývali a na přísahách lidskou krev lokali, toho dokázati nelze. Podělení země u Němcův na sippa, sippia (got. sibja, ags. sib), Friede atd. podobá se slovanskému na žápy, míry (v Pravdě Ruské) atd. Stupně a rozdíly mezi vojíny a soudci u Němcův a Slovanův, jakož již dříve u Římanů, vyznamenávány těmiž čísly: v gothických zákonech se připomínají millenarii, quingentenarii, centenarii a decani, a o velikém županu srbském Nemani se čte, že povolal na sněm všecky důstojníky a vladaře panství svého, všecky desátníky, padesátníky, setníky i tisícníky. Jména hodností a ouřadův u Thrakův, Latinův, Celtův, Němcův, Slovanův atd. začasté tatáž jsou, np. get. zoapan slv. župan; lat. rex celt. rix got. reiks čes. rek; got. kuniggs stněm. chuninc cyr. kńez čes. kněz atd. Nadto Slované v čas svého vystoupení v historii všeobecné na počátku 6ho stol., podlé svědectví Prokopia a Mauricia, obývali, podobně Řekům, Římanům, Celtům a Němcům v městech a všech stavěli domy, obírali se orbou, řemesly a kupeckým obchodem, bojovali jezdecky i pěšky, užívali štítův do obrany atd., aniž pak zároveň Skythům a Sarmatům, dřepěli pořád pod plstěnými stany, anebo na vozích a koních z pastviska na pastvisko se potloukali, jediné po loupeži a kořisti dychtíce. Všecko toto a tomu podobné, chceme-li spravedlivě a zdravě souditi, k tomu nás vede, že Slované v 5tém stol. nebyli ostatních Evropčanův tak vzdálení a cizí, jakž obyčejně, ačkoli mylně, za to se pokládá. |