Život Aisópův
(ukázka o propuštění Ezopa z otroctví)
Když Samští spatřili Aisópa, dali se do smíchu a volali:
„Ať je přiveden jiný vykladač věšteb, aby nám vyložil, co nám věští tento úkaz! Jak zrůdný je to zjev! Vždyť je to ropucha, splašený kanec, baňatý hrnec, opičí princ, chodící láhev, kuchařova zásobárna, pes v košíku."
Aisópos to vyslechl, ani při tom nemrkl, pak si zjednal ticho a začal takto mluvit:
„Občané samští, co se na mne díváte a posmíváte se mi? Není správné hledět na zevnějšek, ale na rozumnost. Je totiž nemístné hanět něčí rozum kvůli jeho podobě. Je přece mnoho lidí velmi ošklivých, a přitom rozumných. Když někdo vidí u někoho menší vzrůst, nemá zlehčovat jeho rozum, který nevidí. Vždyť lékaři také nestačí jen pohlédnout na nemocného, aby se vyslovil beznadějně o jeho zdravotním stavu, ale nejprve mu ohmatá tep a pak teprve pozná chorobu. Kdo se podívá na sud a neochutná z něho, z čeho má poznat, jaký je obsah! Múzu posoudíš v divadle, Afrodítu v lůžku, a stejně tak rozum při řeči."
Samští usoudili, že jeho slova neodpovídají jeho vzhledu, a říkali si mezi sebou:
„Při Múzách, je vtipný a umí mluvit."
A hned na něho křičeli:
„Neboj se, vykládej."
Aisópos poznal, že už ho chválí, využil příležitosti a začal mluvit:
„Občané samští, není v pořádku, aby otrok vykládal věštbu svobodnému lidu; proto mi dovolte, abych mluvil jako svobodný člověk a aby se mi dostalo pocty jako svobodnému, jestliže bude má odpověď správná, kdežto bude-li chybná, abych byl potrestán ne jako otrok, ale jako svobodný člověk. Dáte-li mi tedy právo mluvit jako svobodný, začnu mluvit beze strachu."
Samští řekli Xanthovi:
„Prosíme tě, Xanthe, dej Aisópovi svobodu."
A předseda shromáždění pravil Xanthovi:
„Učiň Aisópa svobodným."
A Xanthos řekl:
„Nedám svobodu otrokovi, který mi slouží velmi dlouhou dobu."
Když předseda viděl, že Xanthos nesouhlasí, řekl:
„Vezmi za něho cenu a odevzdej mi ho, a já mu dám svobodu jménem obce."
Když si Xanthos uvědomil, že ho koupil za pětasedmdesát denárů, tu aby se lidem nezdálo, že dal Aisópovi svobodu kvůli penězům, postavil Aisópa doprostřed a prohlásil:
„Já Xanthos propouštím na prosbu samského lidu Aisópa na svobodu."
Když se to stalo, Aisópos vystoupil před lid a mluvil:
„Občané samští, pomozte sami sobě a poraďte se o své svobodě; věštba předpovídá válku a otroctví. Válka přijde dříve. Chtěl bych, abyste si uvědomili, že orel je král ptactva a že sám zmůže víc než ostatní. Snesl se shůry, uchvátil vojevůdcovskou pečeť z knihy zákonů a hodil ji do klína obecního sluhy. Záruku svobodných strhl do jha otroctví, v němž není záruky. To je tedy výklad věštby. Rozhodně některý z králů bude chtít zotročit vaši svobodu, učinit zákony neplatnými a přiložit na vás pečeť své vlády."
Ještě během této Aisópovy řeči dorazil na Samos posel krále Kroisa v plášti s bílým lemem a ptal se po vládcích Samu. Když uslyšel, že řídí shromáždění lidu, přišel do divadla a odevzdal vládcům dopis. Oni dopis otevřeli a četli. Bylo v něm napsáno toto:
„Kroisos, král Lýdů, vládcům Samských, samské radě a všemu lidu posílá pozdravení. Nařizuji, abyste mi od tohoto času odváděli dávky a daně. Nebudete-li chtít, budu vám škodit veškerou svou královskou mocí."
Vládcové lidu radili, aby se slíbilo, že budou platit, aby nepoštvali proti obci tak strašného krále. Aisópovi vzdali úctu jako pravdivému vykladači věštby a vyzvali ho, aby poradil, zda mají požadované poslat nebo odepřít. Aisópos jim řekl:
„Občané samští, když už vaši předáci vyslovili svůj názor, aby se králi platila daň, ptáte se mne, zda je třeba dát, nebo ne? Jestliže řeknu: ,Nedávejte,' ukážu se jako nepřítel krále Kroisa!"
Lidé křičeli:
„Řekni svůj názor!"
Aisópos jim odpověděl:
„Neřeknu svůj názor, ale budu vám vypravovat bajku.
Prométheus kdysi ukázal lidem z Diova rozkazu dvě cesty, cestu svobody a cestu otroctví. Cesta svobody byla ze začátku drsná, neschůdná, srázná a vyprahlá, posetá trním a plná nebezpečí, ke konci však vedla po rovné pláni, byla pohodlná a procházela sady plnými ovoce, všude bylo dost vláhy, aby všechno strádání bylo zakončeno odpočinkem. Cesta otroctví vedla nejdřív po rovině, byla plná krásných květů a pohled na ni byl příjemný, zkrátka rozkoš nad rozkoš, na konci však byla neschůdná, tvrdá a příkrá."
Samští poznali z Aisópových slov, co je pro ně lepší, a jako jeden muž vzkřikli na posla, že si vybrali cestu drsnou. On odešel a oznámil králi vše, co Aisópos řekl. Když to Kroisos vyslechl, svolal svá vojska a poručil zbrojit. Jeho přátelé ho povzbuzovali k válce a říkali:
„Pane, vypravme se proti tomu ostrovu. Zmocněme se ho, odvlečme ho do Atlantského oceánu a dejme tím výstražný příklad ostatním národům, aby nikoho nenapadlo odporovat tak mocnému králi."
Jeden králův příbuzný se obrátil ke králi a řekl mu:
„Při posvátném diadému, jímž ses ozdobil, nedokážeš zmocnit se Samských, dokud bude žít jmenovaný Aisópos, který jim dává rady. Pošli jim dopis se žádostí, aby ti vydali Aisópa, a slib jim: ,Žádejte za něj co chcete a já vám to dám.' „
Když to Kroisos uslyšel, poručil tomu, kdo mu tuto radu dal, aby odjel na Samos, protože neměl jiného vyslance oddanějšího a schopnějšího. Vyslanec bez prodlení odplul na Samos, požádal, aby se sešel sněm, a přemluvil Samské, aby raději vydali Aisópa, než ztratili královo přátelství. Zástup na něho volal:
„Odveď si ho, ať si král Aisópa vezme."
Aisópos vystoupil před shromáždění a promluvil:
„Občané samští, je i mým přáním zemřít u králových nohou. Chci vám však dřív vyprávět jednu bajku, a až zemřu, vyryjte ji na můj náhrobek.
Když ještě zvířata mluvila jako lidé, byla jednou válka mezi vlky a ovcemi. Vlci vyhrávali a zacházeli s ovcemi zle, ovcím však přišli na pomoc psi a vlky zahnali. Vlci, pronásledovaní psy, poslali jednoho ze svých řad k ovcím jako vyslance. Ten přišel k ovcím, postavil se před nimi jako řečník a promluvil: ,Chcete-li, aby mezi námi nebyla válka, vydejte nám psy, pak budete moci klidně spát a nebudete se musit bát žádné války.' Ovce byly hloupé, daly se přesvědčit a vydaly je. Vlci psy roztrhali a zanedlouho nato si ovce podrobili. Podle této bajky byste neměli tak bez rozmýšlení vydat lidi, kteří vám jsou užiteční."
Samští pochopili, že bajka byla vyprávěna k jejich prospěchu, a Aisópa nevydali. Aisópos však na Samu nezůstal, ale odešel s vyslancem ke Kroisovi. Když král Aisópa spatřil, rozzlobil se a řekl:
„Hle, kdo mi zabránil, abych si podrobil Samos, a nedovolil, abych odtamtud dostával daně. Ještě by se to dalo snést, kdyby to byl člověk, jenže je to bůhvíco, nějaká lidská zrůda."
Aisópos mu na to odpověděl:
„Králi a pane, nebyl jsem k tobě doveden násilím, ale přišel jsem k tvým nohám z vlastní vůle. S tebou je to podobné jako s lidmi nečekaně zraněnými, křičíš, když jsi znenadání pocítil prudkou bolest. Rány vyléčí zkušenost lékařů a tvůj hněv vyléčí mé slovo. Jestliže já zemřu u tvých nohou, přinese to škodu tvé královské moci, neboť tví přátelé ti budou dávat škodlivé rady. Budou totiž brát ohled na to, že dobří rádci tvou vinou umírají, a budou ti radit jen to, co tvé královské vládě uškodí."
Král se mu podivil, usmál se a řekl:
„Můžeš pokračovat a vyprávět mi nějaký příběh o lidském osudu?"
Aisópos vypravoval:
„Když ještě zvířata mluvila jako lidé, nějaký chudák, který neměl co jíst, chytal luční cvrčky, kterým se také říká cikády, sušil je a levně je prodával. Jednou zas chytil jednoho cvrčka a chtěl ho zabít. Cvrček však viděl, co mu hrozí, a řekl mu: ,Nezabíjej mě tak pro nic za nic. Vždyť jsem neublížil osení ani větvím nebo výhonkům, ani jsem nepoškodil pupeny, a navíc souzvukem křídel a nohou vydávám příjemné zvuky a přináším pocestným potěšení.' Člověka tato slova dojala a pustil jej do jeho rodné samoty. Právě tak i já padám k tvým nohám. Slituj se nade mnou! Vždyť nejsem silný, abych uškodil nějakému vojsku, ani nejsem vzhledný, abych proti někomu křivé svědčil a krásou své tváře přiměl soudce k porušení práva. V mém ubohém těle vznikají jen rozumné řeči přinášející prospěch lidskému životu."
Král byl těmi slovy dojat a řekl:
„Daruji ti život; řekni si co chceš a já ti to dám."
„Smiř se se Samskými," žádal Aisópos.
„Smířím se," slíbil král.
Aisópos mu padl k nohám a děkoval mu. Pak pro něho sám sepsal své bajky a příběhy, které se ještě dnes vyprávějí pod jeho jménem, a uložil jev královské knihovně. Potom přijal od krále dopis pro Samské, v němž jim král oznamoval, že se s nimi smiřuje kvůli Aisópovi, dostal od něho mnoho darů a odplul na Samos. Na Samu svolal lid do shromáždění a přečetl králův dopis. Když se Samští dověděli, že se s nimi Kroisos smířil, odhlasovali Aisópovi velké pocty a ono místo nazvali Aisópeion. Aisópos přinesl oběť Múzám a zřídil pro ně svatyni; uprostřed postavil Mnémosynu, ne Apollóna. Apollón se na něho rozhněval jako na Marsya.
Svět ezopských bajek, přel. Bahník, Kuthan, Valeš, Svoboda, Praha 1976
|