|
Homér: Ilias (ukázka o Patroklově smrti) Patroklos na trójské vojsko se vrhl a chystal jim zhoubu. Třikrát se vyřítil na ně – a vypadal stejně jak Arés – strašlivě křičel a mužů tam usmrtil třikráte devět. Ale když počtvrté již se rozehnal, podoben božstvu, tenkrát života tvého se, Patrokle, přiblížil konec, vždyť už ti v urputné seči šel naproti Foibos, bůh hrozný. Patroklos nevšim si ho, jak blíží se v zmateném davu, neboť mu naproti vyšel, jsa zahalen do husté mlhy. Přistoupil zezadu k němu a rukou ho seshora praštil do zad a širokých plecí, až v očích měl mrákotné mžitky. Z hlavy Apollón Foibos tím úderem srazil mu přilbu – rázem se pod nohy koní ta přilbice s otvory v hledí koulela, řinčela velmi a přitom se žíněný chochol potřísnil krví a prachem; moc božská dřív nepřipouštěla, aby se třísnila v prachu ta přilbice s chocholem z žíní, nýbrž spanilé čelo a hlavu chránila muže, božského Achillea; sám Zeus však Hektoru dopřál, aby ji na hlavě nosil, vždyť zhouba mu nablízku byla. Potom i stinný oštěp se v rukou mu úplně zlomil, veliký, těžký a pevný a s kovovým hrotem, a také z ramen zdobený štít i s řemenem upad mu na zem; rovněž Apollón vladař, syn Diův, mu uvolnil krunýř, Patrokla pojala závrať a klesly mu ztepilé údy, strnule stanul; vtom zblízka jej zezadu broušeným kopím do zad doprostřed plecí muž dardanský zasáhl, totiž Euforbos, Panthoův syn, jenž vojáky stejného věku překonal kopím a jízdou i nohama rychlýma v běhu, neboť on srazil z vozu už tenkrát na dvacet mužů, s vozem když poprvé přijel, ač teprve učil se válčit. První on, Patrokle jezdce, svým oštěpem po tobě hodil, nezabil však, i vytáhl z těla svůj hlazený oštěp – a pak odkvapil zas, tam vmísil se v zástup a nechtěl s Patroklem podstoupit boj, ač pozbyl on veškeré zbroje. Patroklos Foibovou ranou a oštěpem přemožen couval nazpět k hloučku svých přátel a unikal osudné smrti. Jakmile Hektór však spatřil, že Patroklos, hrdina chrabrý, poraněn broušeným kopím se snaží uchýlit nazpět, na krok řadami vojska se přiblížil k němu a kopím hluboko do slabin bod ho a oštěp skrz naskrz jím prohnal. Padl, až duněla zem, a Danajce zarmoutil velmi. |