|
Geoffrey Chaucer: Canterburské povídky
Pak DOBRÁ ŽENA z poblíž BATH zde šla; žel bohu byla trochu nahluchlá. Dovedná byla věru soukenice, s Yprami, s Ghentem mohla poměřit se. Z farnosti celé žádná, na mou věru, nesměla před ní sáhnout pro ofěru, a když se stalo, zuřila tak lítě, že naráz bylo veta po charitě. Přejemných šátků měla velký výběr; chci přísahat, že plných deset liber jich na hlavě vždy měla na neděli. Punčochy její šarlatem se skvěly napjaty těsně, boty z jemné kůže a zánovní; tvář smělá, jako růže. Po celý život žila spořádaně, pět mužů pojala před tváří Páně, když nemluvím o jejích pletkách v mládí, leč tam mě příběh právě nezavádí. Ve Svatou zem ji třikrát vedla pouť a překročila mnohý cizí proud. Řím znala, Boulogne, kolínský též chrám, i ve Španělích Jakub byl jí znám. Dost zkušeností měla ze svých poutí, neb byla chlípná, jest mi podotknouti. Klusala na svém oři polehoučku a měla pěkně upravenou roušku, na hlavě klobouk jak štít přeširoký, plášť chránil v jízdě její mocné boky, a blýskala si břity od ostruh. Dovedla smát se, každý byl jí druh. Na lásku znala každý lék a trik, vždyť k tomu měla odedávna cvik. |