|
Václav Hájek z Libočan: Kronika česká
1383 Roku toho Vácslav král oddal se na veliké neřády, hry, tance rozličné provozuje. Manželka jeho, jenž byla velmi ctná a šlechetná žena, za takové jeho nepořádné obyčeje se hanbila a jej samotně trestávala pravěci, aby se na svého dobrého otce rozpomenul, že jest on nikdá takových věcí neprovozoval, a ktož by takové věci před sebe bral, že jej míval v ošklivosti. Skrze takové trestání král proti své manželce se pozdvihl a vzal ji v velikú nenávist, takže jest k ní hledal příčiny, aby ji mohl o její život připraviti. Nazajtří po slavnosti svatého Zigmunda, povolav k sobě kněze Jana Nepomuckého, jenž byl mistr učení pražského a kanovník pražského kostela a králové zpovědník, a on jistě bál se Pána Boha, i pilně se jeho vyptával, žádaje, podtají aby mu oznámil, jakých hříchuov se králová před ním Pánu Bohu vyznávala; kterýž odpověděl: „Králi, pane muoj, já toho jistě v paměti nemám, a bych měl, nebylo by mi to slušné učiniti, a vám také jistě slušné není se na to ptáti." Král rozhněvav se kázal jej do těžkého podzemního vsaditi vězení, a nemoha na něm nic míti, poslal po kmotra svého, mistra popravného, kázal jej ukrutně mučiti, a nemoha se na něm ani tak nic doptati, kázal jej nočním časem na most pražský vyvésti a svázaného do vody svrci a utopiti. To když se stalo, té noci i druhé světla mnohá vidina sú nad tělem jeho ležícím u vodě. Král když o tom divu uslyšel, na hrad Žebrák odjel a preláti kostela pražského, vzavše tělo to z vody u kláštera svatého Kříže, na hrad pražský sú je slavně nesli a s velikým náboženstvím v kostele svatého Víta proti oltáři Panny Marie na nebe vzetí pohřbili a kamenem přikryti rozkázali. Potom mnozí a rozliční se tu divové dáli a skrze to mnozí jej mučedlníka božího a svatého býti pravili a ktožkoli jeho svatosti odpíral a svévolně na kříž vytesaný na kameni vstúpil, toho dne světskú hanbu trpěl. I rozkázali sú preláti ten hrob železnú mřeží odělati. |