Niccolo Machiavelli: Vladař Jak mají vladaři plnit dané slovo Každý chápe, jak je chvályhodné, když vladař dodržuje dané slovo, je-li upřímný, a nikoliv úskočný. A přece víme ze zkušenosti, že za našich časů dokázali velké věci vladaři, kteří nebrali mnoho ohledu na své sliby a dovedli chytře klamat lidské mozky. A nakonec nabyli vrchu nad těmi, kdo vždy zachovávali věrnost. Musíme si uvědomit, že lze bojovat dvojím způsobem: jednak zákony, jednak násilím. První způsob je vlastní lidem, druhý zvířatům. První způsob často nestačí, a proto nezbývá než uchýlit se ke druhému. Vladař proto musí umět jednat jako zvěř i jako lidé. Tomuhle umění učili zastřeně vladaře antičtí spisovatelé. Vyprávějí, jak byli Achilles a četní jiní starověcí vládcové svěřeni do péče kentaura Chirona, aby je vychoval ve svém duchu. Mít za učitele bytost zpola zvířecí a zpola lidskou neznamená nic jiného, než že se vladař má umět chovat jednou jako zvíře a jindy jako člověk. Jeden způsob bez druhého neobstojí. Je-li tedy vladař nucen dobře si osvojit způsoby zvěře, má si vzít za vzor lišku a lva. Lev si neví rady s léčkami, liška se neubrání vlkům. Člověk tedy musí být liškou, chce-li prohlédnout nástrahy, a lvem, chce-li zastrašit vlky. Kdo se chová prostě jen jako lev, nerozumí své věci. Obezřetný vládce tudíž nemůže a ani nesmí držet slovo, jestliže se věrnost obrací proti němu a jestliže pominuly příčiny, proč slovo dával. Kdyby všichni lidé byli dobří, nebyla by dobrá tato rada. Ale jsou špatní, a sami by rovněž nedodrželi, co ti slíbili, a proto ani ty jim nemusíš sliby plnit. Vladaři nikdy neměli nouzi o vhodné záminky k porušení slova. O tom lze uvést nekonečně mnoho příkladů z nové doby a ukázat, jak často byl věrolomností panovníků porušen mír a nesplněn slib. Nejlépe vždy dopadne ten, kdo si důkladně osvojí liščí zchytralost. Musí však dovést toto umění utajit, musí se výborně vyznat v přetvářce a zastírání. Lidé jsou tak prostomyslní a tolik se pachtí za tím, co právě potřebují, že kdo chce klamat, vždycky najde někoho, kdo se oklamat dá. Z nedávných příkladů chci uvést alespoň jeden. Alexandr VI. nikdy nic jiného nedělal a na nic jiného nemyslil, než jak obalamutit lidi, a vždycky našel někoho, kdo mu naletěl. Nikdo také nedovedl horlivěji přesvědčovat a nejsvětějšími přísahami stvrzovat právě to, co hodlal nejméně dodržet. Jeho uskoky se vždycky zdařily, jak si přál, protože se znamenitě vyznal v lidech. Vladař tedy nemusí nezbytně mít všechny shora uvedené dobré vlastnosti, ale musí umět vzbudit zdání, že je má. Troufám si dokonce tvrdit, že mít je a vždycky se jimi řídit přináší škodu, kdežto předstírat je přináší užitek. Panovník má budit zdání, že je vlídný, věrný, lidský, upřímný a zbožný, a má takový být. Ale pro případ, kdy je nutno takovým nebýt, má mít povahu dost pružnou, aby se mohl a dovedl změnit v pravý opak. Nutno chápat, že vladař, a zejména vladař nový, nemůže vynikat všemi vlastnostmi, pro které jsou lidé považováni za dobré, protože je často nucen k udržení vlády jednat proti věrnosti, proti milosrdenství, proti lidskosti, proti náboženství. Musí se přizpůsobovat rozmarům Štěstěny a proměnlivosti události. Jak jsem již řekl, nemá pokud možno opouštět cestu dobra, ale přikazuje-li to nezbytnost, má též umět nastoupit cestu zla. Vladař má proto úzkostlivě dbát, aby nikdy nepro-nesl nic, co by se plně neshodovalo s uvedenými pěti vlastnostmi. Kdo ho vidí a slyší, musí mít dojem, že je zosobněná laskavost, věrnost, upřímnost, lidskost a zbožnost. A zvláště si musí dát záležet, aby se zdálo, že má tuto poslední ctnost. Téměř všichni lidé věří víc zraku než hmatu. Zrak mají všichni, kdežto cit v rukou málokdo. Každý vidí, jakým se zdáš být, ale málokdo vycítí, jakým opravdu jsi. A ti nemnozí si netroufají popírat názor většiny, jež má záštitu v majestátu státní moci. Při posuzování lidské činnosti, zejména skutků vladařových, proti nimž není odvolání, se hledí na výsledek. Panovník se musí starat, aby zvítězil a podržel si moc; prostředky, jimiž to dokázal, shledají lidé vždy čestnými a každý je bude chválit. Lid dá vždycky jen na zdání a na výsledek věci, a na světě není než lid. Menšina nic nesvede, když se většina má o co opřít. Jistý současný panovník, kterého raději nebudu jmenovat, nehlásá nic jiného než mír a věrnost danému slovu, ale to i ono je mu solí v očích; kdyby totiž žil v míru, neměl by slávu, a kdyby plnil sliby, byl by už nejednou přišel o trůn. Niccolo Machiavelli: Vladař, přel. A.Felix, Odeon, Praha 1969