|
Z devadesáti pěti tezí Martina Luthera
1. Když náš Pán a mistr Ježíš Kristus řekl: Čiňte pokání, chtěl, aby celý život věřících byl pokáním. 2. Tomuto výroku nelze rozumět ve smyslu pokání svátostného, to jest zpovědi a dostiučinění, udílených kněžími. 6. Papež nemůže odpouštět žádnou vinu jinak, než že prohlásí, že ji odpustil Bůh, leč by se jednalo o případy jemu vyhrazené. Kdo v takovém případě pohrdá jeho mocí, zůstává vinným. 11. Přeměna kanonického trestu v trest očistcový je koukol, zasetý jistě v době, kdy biskupové spali. 18. Nelze, zdá se, dokázat rozumem ani Písmy, že duše v očistci nemají možnost zásluh nebo růstu v lásce. 19. Není prokázáno, že všecky duše v očistci mají plnou jistotu své blaženosti, i když my o tom máme jistotu úplnou. 21. Hlasatelé odpustků bloudí, tvrdí-li, že papežské odpustky osvobozují a zachraňují člověka od všech .trestů. 25. Takovou moc, jakou má obecně papež nad očistcem, má každý biskup ve své diecézi a každý farář ve své farnosti. 28. Je jisté, že jakmile zazní peníz v pokladnici, vzrůstá lakota a žádostivost, ale přímluvná modlitba církve je závislá pouze na svobodné vůli boží. 41. Je třeba opatrně hlásat apoštolské papežské odpustky, aby se lid falešně nedomýšlel, že mají přednost před ostatními dobrými skutky lásky. 43. Křesťany je třeba učit tomu, že ten, kdo dává chudému a pomáhá potřebnému, činí lépe, než kdyby kupoval odpustky. 47. Je zapotřebí učit křesťany, že papež potřebuje mnohem více modlitby než peníze. Jestliže tedy udílí odpustky, žádá tím spíš horlivé modlitby než peníze. 49. I tomu je třeba křesťany učit, že nákup odpustků je věc dobrovolná, nikoli přikázaná. 50. Stejně tak je namístě křesťany učit, že kdyby papež věděl o vyděračství kazatelů odpustků, raději by připustil, aby se bazilika sv. Petra rozpadla v prach, než by ji budoval z kůže, masa a kostí svých ovcí. 53. Ti, kteří kvůli hlásání odpustků zcela umlčují v ostatních kostelích kázání božího slova, jsou nepřátelé Krista i papeže. 54. Věnuje-li se v témž kázání stejný, nebo delší čas hlásání odpustků než zvěstování slova, děje se božímu slovu křivda. 56. Poklady církve, z nichž papež odpustky udílí, křesťanský lid nezná a nemá o nich jasnou představu. 57. Těmito poklady jistě nejsou časné statky. Vždyť hlasatelé odpustků jimi s lehkým srdcem nikoho ne-obdarují, ale naopak je shromažďují. 62. Pravý poklad církve je svatosvaté evangelium slávy a milosti boží. 63. Tento poklad je přirozeně ve veliké nenávisti, neboť pro něj se první stávají nejposlednějšími. 64. Zato poklad odpustků je velmi oblíbený, neboť z nejposlednějších dělá první. 77. Tvrdit, že kdyby byl svatý Petr dnes papežem, nemohl by udílet větší milosti, je rouháním proti svatému Petru i papeži. 81. Neopatrné kázání odpustků znesnadňuje i moudrým mužům obranu vážnosti papežství proti pomluvám a zejména proti kritickým otázkám laiků. 90. Chtít potlačit kritické soudy laiků pouhým násilím a nevyvrátit je dobrými důvody, znamená vystavit církev i papeže posměchu nepřátel a učinit křesťany nešťastnými. 94. Je třeba vybízet křesťany, aby následovali svou hlavu – Krista strázněmi, smrtí i peklem. 95. A tak raději mnohou strázní vcházeli do nebe, nežli spoléhali na falešný smír. 31. října 1517 |