|
Luís de Camões: Lusovci
Zpěv VIII, sloky 84-99 Zamezit plavcům návrat, toho hleděl sbor mohamedánů teď dosáhnouti, aby král Lusovců se nedozvěděl, kde leží jejich zem a jak tam plouti. Uvízl tedy Gama zde, jak zvěděl, když kótvál nedopřál mu pryč se hnouti, nařídiv skrýt – ve shodě se svým plánem – kdejaký člun před cizím kapitánem. A na námitky, jež se v hněvu rodí, dí pohan úlisně, ať Gama blíže přivolá k břehům vzdálené své lodí, že tak se domů vrátí bez obtíže. „Tak v dálce kotvit pověsti tvé škodí, to špatné svědomí vás asi hryže; kdo není pirát, ale přítel lidu, ten nebál by se poblíž kotvit v klidu." Z těchto slov bystrý Gama rozpoznává, že kótvál hodlá lodi nablízku mít, aby je mohl zapálit, tak žhavá je jeho zášť, již nedovede ztlumit. A Gama přemítá, až vře mu hlava, jak čelit těm, kdo chtějí plavce zhubit, a kterak zmařit léčku nachystanou. Rozvážil vše, nic neponechal stranou. Jako když proti slunci nastavíte zrcadlo z oceli či broušené sklo a zlato paprsků tak odrazíte jinam, kde odrazem se pozalesklo jak světlá skvrna, kterou hravé dítě kdekoliv v domě do očí vám blesklo, když po střeše a zdech jí kmitá hojně ve stálém pohybu a nepokojně, – tak mysl Gamy těká bez otěží, když v zajetí si vzpomíná, zda čeká Coelho s lodicemi u pobřeží, jak dal mu rozkaz; teď však sám se leká a tajně vzkáže, třebaže jej střeží, ať Coelho, jenž není duše měkká, odpluje zpátky, aby neupadl do léčky, kterou kótvál jemu kladl. Tak jedná ten, kdo nadán Martem touží rovnat se rekům neznajícím hanu; ví o všem, do všeho se duchem hrouží, předvídá útok, myslí na obranu a s mečem, jehož hrot se vtipem dlouží, přelstí své soky zchytralostí plánu, a řídí vše; posměchu by se vydal vůdce, jenž řek by: „To jsem nepředvídal." Drží jej Malabařan ve vězení, dokud své loďstvo k břehům nepřivolá; však Gama u vznešeném rozezlení té hrozby neleká se ani zpola; spíš hodlá snášet zlo, jež lehké není, i drzost, jaká po ztrestání volá, než aby vydal – o tom není řeči – flotilu svého krále v nebezpečí. Tu noc byl ještě držen v uvěznění, i po část dne, než počal požadovat rozmluvu s králem; stráž, jež malá není, však zůstat donutí ho beze slova. Tu pohan návrhy své jinak změní, obávaje se hněvu vladařova, zví-li o této lsti, již nelze skrýti při delším trvání, jak v duchu cítí. Praví, ať Gama veškeré své zboží, jež prodat chce, dá přivézt na pevninu a prodá nebo smění, až je složí; jeť obchod opak válečného činu! Přestože Gama, oddán vůli Boží, nevěří nejhoršímu ze zlosynů, přec souhlasí; ví, utrpí-li škodu, že za to zboží vyjde na svobodu. I shodnou se, že mouřenín dá čluny na zboží, jehož bude vrchovatě, neb Gama, na své čluny opatrný, nechce je vystavovat možné ztrátě. Vyplují čluny na modravé vlny pro zboží, jehož bude vrchovatě, a Gama píše bratrovi, ať zboží, jímž vykoupí ho, na lodice složí. Přivezou zboží v člunech na pobřeží, kde kótvál přijímá je rozdychtěný; Alvaro s Diegem však zboží střeží, aby je prodali za vhodné ceny. Tak tam, kde nízké duši o zisk běží, ničím je čest i rozkaz uložený, jen vizte kótvála, jenž mlčky Gamu za zboží propouští a volnost dá mu! Má totiž za to, že tak zbožím získal záruku dostatečnou, z níž mu plyne zisk, jaký by už jistě nevyzískal, kdyby dál držel Gamu na pevnině. A Gama, jenž se držel stanoviska, že na břehu jen zatčení mu kyne, kdyby se vrátil, – zůstal na palubě a ničím nezneklidňoval se hrubě. Pokojně na palubě setrvává a čeká na nejbližší události, neboť již nedůvěrou vést se dává k správci, v němž je tak málo šlechetnosti. Posud sám, bystrý duchu, co se stává, když lidé klesnou k nízké chamtivosti a boháče i chudé bez rozdílu chtíč peněz nutí k odpornému dílu! Zabit byl Polydoros králem Thráků, že velikého pokladu si žádá; v nedobytnou věž, strmící až k mrakům, k dceři Akrisia déšť zlata vpadá; a u Tarpeje za třpyt na zlaťáku s neřestí lakoty se sešla zrada, jež mohutnou věž nepříteli vzdala. (Pak, zlatem dusíc se již, za své vzala!) Tvrz plnou zbraní zlato zradou získá, učiní z přátel zrádce licoměrné; vznešené zkazí chtivost zlata nízká, i vojevůdce zradí v noci černé; čistotu panen špiní kov, jenž blýská, zmar cti a zásluh řady nepřeberné. Zlý vliv má rovněž zlato na vzdělání, slepotou svědomí i rozum raní. Vykládá texty zlato víc než lstivě, zákony dává a hned zneužije; pro zlato lidé přísahají křivě a z králů ctitelé jsou tyranie; i ty, kdo Boha vyznávají živě, omámí žlutý lesk, jenž kouzelný je – jak uslyšíte o tom víc než dosti – a oklame je pod pláštíkem ctnosti. |