|
Josef Václav Frič: Písně z bašty
Resignace XIII. Ač jsem doznal bol, ach nejkrutější – národa bol, na vždy upadlého, neleží přec na mně kletba lidu mého: kletba svatozrády nejsmutnější! Ač umírám s touhou nejsvětější, nezkojenou, lidstva bloudivého, které marně hledá cíle svého – v ňadrech svých přec chovám pravdy nejtajnější! Dlouho by pokojně bylo svítívalo světlo malé, jasné, v kapli tužeb mých; vynesli ho v bouř – aj zachvělo se – zhaslo! Ptejte se světýlka, proč nad bouří žaslo?… Bouří zhaslo, blesk ho znova vznítil, proměnil ho v požár, jenž i z hrobu mého časem vyšlehne, ač teď se v chmury halí. Ptejte se požáru, čím se zdme – proč pálí! – |