Alexandreida
(rady Aristotela Alexandrovi)

Svatovítský zlomek
Poslúchaj mne tuto sada, *(sedni si)
toť jest moje prvnie rada:

Jměj dvór svój po kněský vnadě, *(mravu)
své šlechtice jměj v svéj radě;
chovaj sě obojetníkóv, *(střež se)
hospodnie čsti proradníkóv!
Ti toho jsú obyčeje:
oko sě jich veždy směje,
jazyk jmají vniž meč v sobě, *(jako)
jenž seče straně na obě.

Z chlapieho řáda nikoli *(z neurozeného stavu)
i jednoho v čest nevoli; *(důstojnost)
nebo chlap, když jest povýšen, *(neboť)
nesnadně bude utišen:
Zlé kolo najviece skřípá,
malý had najviece sípá
a chlápě najviece chlípá. *(je zpupné)
Aspis slove hádek jeden, *(zmije)
ten jest tak velmi nezbeden,
jakž nedbá i jedněch kúzel, *(žádných)
hlavu stáhne jako uzel;
když kto kúzly kce jej jéti, *(když ho chce chytit)
nemóže ničse prospěti; *(mít žádný úspěch)
jedno ucho k zemi stulí *(přitiskne)
a druhé chvostem zatulí. *(zacpe)
A takéž chlap, když bude vyší,
dobřě slyšě, však neslyší.
Kteříž potok voden bude, *(rozvodněný)
ten sě vždy viece zabude *(zapomene)
než která hluboká řěka,
ježto široce vytieká.
Takéž chlap, když obohatie,
když sedí, daní neplatě, *(vlastní majetek)
dobře znav, však nepozná tě.
Avšak ktož jmá dobré nravy, *(mravy)
ktoliž jest své viery pravý,
nebo ač i pokolenie
některý zbožného nenie: *(bohatého)
však jsú dóstojni čstnosti, *(jsou hodni)
když dbajú o múdrosti;
neb najvěčšie šlechta tu je,
kdež smysl nravy okrašlije.
Šlechetný ščep bývá z pláni,
když sě starý peň oplaní:
tak z chuzších bývají páni.
Když zbožie neb smysla nenie, *(majetek nebo moudrost)
v šlechtě bude porušenie.

A pakli sě kdy to udá
vztazovati tobě súda, *(vyptávati se)
pro dar nepřěvracuj práva,
jakž juž pohřiechu sě stává.
Kterúž stranu peniez súdí,
druhá sě naprázdno trudí,
nejeden sě tiem oblúdí. *(oklame)
Budž lehek proti chudému,
protiven budž protivnému *(nepřátelský)
nenieť nikde tako tuhý,
chceš-li, budeš jemu druhý. *(přítel)

Přěd zástupem první bývaj, *(vojskem)
svých sě lidí nepokrývaj; *(neskrývej se)
a když tě tu uzřie tvoji,
tu rád každý tobě sstojí. *(zůstane s tebou)
Když pastýř přěd vlkem srší, *(prchá)
toho sě stádo rozprší,
ten jest nehoden své vrši.

Potom, mój kněžiče, věz to: *(mladý kníže)
ač kde dobudeš město,
dobytek, poklad vybera,
všěcky svoje lidi sbera,
otplacijž každému míle
podlé skutkóv, úsilé.
Juž v službě nýnie otplátka, *(není)
že hospodnie milost vrátka, *(nestálá)
zle sě brž než dobřě zračí; *(rychleji se ukáže)
jak sě z mračna nebe zmračí,
tak sě hospoda rozpáčí. *(hospodář si rozmyslí)
Snad jsi chud, že nejmáš dáti?
Uč sě v tom rady chovati
když dobudeš, tehdy dávaj,
a když nejmáš, oběcévaj. *(slibuj)
Lékař vždy jmá čáku k sěči,
pták rád slyší, kdežto skřěčí,
sluha věří slibný řěči.

To ti naposled povědě,
jenž k tvéj čsti najlepšie vědě:
v rozkoši sě neobložij, *(neoddávej se)
u panosti neumnožij; *(v obžerství)
ač sě v tom dvém neostřěžeš, *(nevyvaruješ)
sám sě tiem najviec sviežeš.
Plodu nedá moklé pole,
a čest i v rozkoši vóle
nesedí na jednom stole.

Juž ti všicku radu kráci,
v jedno slovo sě navráci:
milosrden buď k nevinnému,
najviece k člověku svému.
Chovajž tvrdě moje slova, *(pevně)
budeť služba vždy hotova
a ve cti vždy obnova."

  • Alexandreida, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1963