|
Alexandreida (rady Aristotela Alexandrovi) Svatovítský zlomek Poslúchaj mne tuto sada, *(sedni si) toť jest moje prvnie rada: Jměj dvór svój po kněský vnadě, *(mravu) své šlechtice jměj v svéj radě; chovaj sě obojetníkóv, *(střež se) hospodnie čsti proradníkóv! Ti toho jsú obyčeje: oko sě jich veždy směje, jazyk jmají vniž meč v sobě, *(jako) jenž seče straně na obě. Z chlapieho řáda nikoli *(z neurozeného stavu) i jednoho v čest nevoli; *(důstojnost) nebo chlap, když jest povýšen, *(neboť) nesnadně bude utišen: Zlé kolo najviece skřípá, malý had najviece sípá a chlápě najviece chlípá. *(je zpupné) Aspis slove hádek jeden, *(zmije) ten jest tak velmi nezbeden, jakž nedbá i jedněch kúzel, *(žádných) hlavu stáhne jako uzel; když kto kúzly kce jej jéti, *(když ho chce chytit) nemóže ničse prospěti; *(mít žádný úspěch) jedno ucho k zemi stulí *(přitiskne) a druhé chvostem zatulí. *(zacpe) A takéž chlap, když bude vyší, dobřě slyšě, však neslyší. Kteříž potok voden bude, *(rozvodněný) ten sě vždy viece zabude *(zapomene) než která hluboká řěka, ježto široce vytieká. Takéž chlap, když obohatie, když sedí, daní neplatě, *(vlastní majetek) dobře znav, však nepozná tě. Avšak ktož jmá dobré nravy, *(mravy) ktoliž jest své viery pravý, nebo ač i pokolenie některý zbožného nenie: *(bohatého) však jsú dóstojni čstnosti, *(jsou hodni) když dbajú o múdrosti; neb najvěčšie šlechta tu je, kdež smysl nravy okrašlije. Šlechetný ščep bývá z pláni, když sě starý peň oplaní: tak z chuzších bývají páni. Když zbožie neb smysla nenie, *(majetek nebo moudrost) v šlechtě bude porušenie. A pakli sě kdy to udá vztazovati tobě súda, *(vyptávati se) pro dar nepřěvracuj práva, jakž juž pohřiechu sě stává. Kterúž stranu peniez súdí, druhá sě naprázdno trudí, nejeden sě tiem oblúdí. *(oklame) Budž lehek proti chudému, protiven budž protivnému *(nepřátelský) nenieť nikde tako tuhý, chceš-li, budeš jemu druhý. *(přítel) Přěd zástupem první bývaj, *(vojskem) svých sě lidí nepokrývaj; *(neskrývej se) a když tě tu uzřie tvoji, tu rád každý tobě sstojí. *(zůstane s tebou) Když pastýř přěd vlkem srší, *(prchá) toho sě stádo rozprší, ten jest nehoden své vrši. Potom, mój kněžiče, věz to: *(mladý kníže) ač kde dobudeš město, dobytek, poklad vybera, všěcky svoje lidi sbera, otplacijž každému míle podlé skutkóv, úsilé. Juž v službě nýnie otplátka, *(není) že hospodnie milost vrátka, *(nestálá) zle sě brž než dobřě zračí; *(rychleji se ukáže) jak sě z mračna nebe zmračí, tak sě hospoda rozpáčí. *(hospodář si rozmyslí) Snad jsi chud, že nejmáš dáti? Uč sě v tom rady chovati když dobudeš, tehdy dávaj, a když nejmáš, oběcévaj. *(slibuj) Lékař vždy jmá čáku k sěči, pták rád slyší, kdežto skřěčí, sluha věří slibný řěči. To ti naposled povědě, jenž k tvéj čsti najlepšie vědě: v rozkoši sě neobložij, *(neoddávej se) u panosti neumnožij; *(v obžerství) ač sě v tom dvém neostřěžeš, *(nevyvaruješ) sám sě tiem najviec sviežeš. Plodu nedá moklé pole, a čest i v rozkoši vóle nesedí na jednom stole. Juž ti všicku radu kráci, v jedno slovo sě navráci: milosrden buď k nevinnému, najviece k člověku svému. Chovajž tvrdě moje slova, *(pevně) budeť služba vždy hotova a ve cti vždy obnova." |