|
Guilhem de Peitieu: Vers složím zhola o ničem
I. Verš složím zhola o ničem: nebude o mně, o jiném, nebude láska, mladost v něm, ani to ostatní; vždyť ve spánku ho složil jsem za jízdy na koni. II. Den neznám, kdy jsem narozen, radosti, smutku vzdálen jsem, mrzoutství dalek, družnostem, a jinak nelze mi; vždyť tak na kopci vysokém mě v noci zakleli. III. Nepoznám, kdy spím a kdy bdím, a vím to jen dík ostatním; pro nic si srdce poraním zlou, vážnou bolestí; a vůbec se tím netrápím, při našem světcovi. IV. Nemocný jsem, snad smrtelně, a vím jen to, co řeknou mně. Snad najdu na to lékaře, je-li však takový. Zdraví-li dá, pak dobrý je, špatný, když přitíží. V. Mám milou, nevím, kdo to jest: ji nespatřil jsem, na mou čest, ni vlídnost od ní znám, ni lest, co na tom záleží: vždyť Francouz, Norman ke mně z cest nebyli pozváni. VI. Ji neznám a moc rád ji mám, necelím přízni, urážkám; když je pryč, pak se usmívám, zbla na tom záleží: jemnější, hezčí totiž znám a úcty hodnější. VII. Kde žije, je mi neznámé, zda na kopci či v nížině; nehodlám říct, jak trápí mě, to volím mlčení; a strach mám, že snad zůstane, že pryč jdu raději. VIII. Tu je vers, o kom nevím sám, a pošlu ho a tomu dám, kdo po jiném ho pošle tam, kde Peitau má své zdi; od svojí schránky aby k nám protiklíč poslal mi. |