|
Řád vagantů
„Jděte ke všem národům!" jakmile kdo slyší, knězi hned se chystají, sbíhají se mniši, zdvíhají se levité od posvátných stránek, běží k naší družině, zdroji radovánek. V našem cechu psáno jest: „Chvalte vše, co chcete, nad naším pak životem obezřele bděte. Proti těm zlým duchovním jděte na stráž, braši, kteří nechtí darem svým zmírnit bídu vaši!" Prosím, druzi milení, ať jste odkudkoli, z Bavor, Rakous, ze Saska, z braniborských polí, všichni nyní poslyšte rozhodnutí nové: nechať zhynou lakomci, item* držgrešlové! *(lat. také) Poněvadž i soucit nám v srdci nyní roste, přijímáme vznešené, přijímáme prosté, boháče i chudáky, jimž, ač bídu mají, zbožní mniši před nosem dveře zavírají. Přijímáme mnichy též s hlavou vyholenou, i když přijde farář k nám se svou vyvolenou, kantory i se žáky, kněze s milenkami, student dobře oděný nechť se sdruží s námi! Cech náš přijme ochotně zlé i spravedlivé, kulhavé i zchátralé, stářím neduživé, Čechy, Němce, Italy, Slávu příslušníky, lidi střední postavy, obry, trpaslíky, lidi skromné, chlubivé, bojovné i vlídné, přijme slušné, jakož i hrubiány bídné. Sděluji vám stanovy toulavého cechu: žijem si jak knížata sladce, pro potěchu; potěší nás mnohem víc oběd omaštěný nežli krajíc z bochníku silně ukrojený. Řád náš mužem nazvati cechem po všem právu: k němu Úd všech národů přidává se v davu. Proto ten a ta a ti k nám se mohou dáti, členy ze všech národů chceme uvítati. Chodit časně na mši je řádem zakázáno, neboť různá strašidla bloudí za tmy ráno, takže pak zlá vidění mysl naši plaší – kdo tak brzy vstával by, tomu v hlavě straší. Zapovídá řád náš všem chodit na mši zrána, velí však, jak vstaneme, jít, kde nalévárna. Tam si dáme kuřátko, víno, jak se sluší – kromě hráčů hazardních nic nás nevyruší. Zapovídá řád náš všem míti oděv dvojí; kdo si plášť svůj ponechá, čestně neobstojí. Brzy kabát odhodí, jestli hře se oddá, sejme i svůj opasek, v oběť hry jej podá. Totéž, co dím o plášti, o prádle nechť platí; ten, kdo vlastní košili, nesmí kalhot bráti; tomu, kdo má střevíce, trepky nestrpíme, a kdo tohle překročí, toho vyloučíme. Z hostiny nechť nikdo z nás lačný neutíká; i když dárce chudý je, žák ať o dar říká; často jeden čtyř áček další k sobě láká, jestli ve hře štěstěna doprovází žáka. Každému ať po větru potulky se daří, nikdo, i když nouzi máš, neměj smutek v tváři! V protivenstvích naděje každého nechť sytí, že zas po všech trampotách radost bude míti. Ať přijdete kamkoli, příčinu jim rcete, proč as mravy každého prozkoumati chcete: „Zavrhnout jdem nehodné, hodné pochváliti, a pak od těch nehodných hodné odděliti." |