Elektronická učebnice literatury

Elektronická učebnice literatury > Romantismus > Anglie

Turner: Vodopád

Královský pavilon v Brightonu

Anglický romantický park

ANGLICKÝ ROMANTISMUS

I když ve Velké Británii nevládl absolutistický panovník a jeho moc omezoval parlament, zavládl zde podobný strach z Velké francouzské revoluce jako v jiných evropských zemích. Brity rovněž těžce zasáhla Napoleonova námořní blokáda. Revoluční nepokoje v Anglii měly mírnější formu. Jejich výsledkem bylo omezení vlivu horní sněmovny parlamentu a rozšíření volebního práva.
Romantismus ovlivnil umění i myšlení ve většině zemí, angličtina ale dala novému směru jméno. V anglickém malířství se rozvinulo hlavně krajinářství. Věnoval se mu Thomas Gainsborough [gejnzbere] (1727-1788), John Constable [kanstebl] (1776-1837) nebo John Martin (1789-1854). William Turner [térnr] (1775-1851) je považován za předchůdce impresionismu.
První generací anglických romantických spisovatelů byli tzv. jezerní básníci. Patří k nim William Wordsworth [vérdzvérs] (1770-1850) a Samuel Taylor Coleridge [koulridž] (1772-1834).

Historie

Na konci 18. století přišla Velká Británie o americké kolonie, ale získala Kanadu, Austrálii, Indii a další území v Asii a Africe. Roku 1798 se musela vypořádat s povstáním Irů. Úspěšně čelila francouzské námořní blokádě a podílela se na konečné porážce Napoleona I. Za vlády královny Viktorie I. (1837-1901) se stala nejvýznamnější světovou mocností.

Gainsboroughův les

Constable: Studie oblaků

William Blake (1757-1827)

Blake [blejk] se vyučil mědirytcem. Od dětství měl různá vidění – rozmlouval s Ezechielem, Šalomounem nebo svatým Pavlem a uměl předpovídat budoucnost. Současníky byl považován za blázna. Žil v chudobě, na okraji zájmu společnosti. Básně si tiskl sám. Doprovázel je ilustracemi vytvořenými technikou reliéfního leptu, které ručně koloroval. Napsal mystické texty Písničky nevinnosti, Písničky zkušenosti nebo Sňatek nebe s peklem. Ilustroval biblickou Knihu Jobovu a Dantovu Božskou komedii. Někdy bývá považován za předchůdce symbolismu, jindy za preromantika.

William Blake: Sňatek nebe s peklem

Kniha Sňatek nebe s peklem obsahuje Blakeovy kontroverzní prózy, ve kterých ironizuje Desatero, církev, racionalismus a názory švédského myslitele Emanuela Swedenborga. Blake vyzdvihuje energii jako hlavní kladnou sílu v člověku. Jelikož jde o projev těla, církev tuto lidskou stránku zatratila a nazvala ji ďáblem. V Pekelných příslovích Blake parafrázuje přísloví starozákonní, staví se ovšem na stranu ďábla...

Blake: Vichřice milenců (ilustrace k Dantově Peklu)

Blake: Duch dávných dnů

Jak na tebe působí Blakeovy obrazy?

Které přísloví tě zaujalo? Proč? Budeš se jím řídit?

Kdo byl Emanuel Swedenborg?

George Gordon Byron
(1788-1824)

Lord George Gordon Byron [džórdž górdn baj(e)rn] musel po milostné aféře s nevlastní sestrou a rozvodu opustit Anglii. Cestoval po Evropě, s přítelem Shelleym pobýval ve Švýcarsku a nakonec se usadil v Itálii. Smrt našel v Řecku, kde onemocněl malárií, když přijel podpořit zdejší protiturecké povstání. Napsal lyrickoepické básně (tzv. byronské povídky) Childe Haroldova pouť, Džaur, Korzár, Lara, Chillonský vězeň a Don Juan, dramata Manfréd a Kain nebo básnické sbírky Hodiny zahálky a Hebrejské melodie.

Byron napsal báseň Nevěsta z Abydu a přeplaval Helespont ze Sestu do Abydu. Proč?

George Gordon Byron: Childe Haroldova pouť

Childe Haroldova pouť [čaild] je rozsáhlá lyrickoepická skladba, která se odehrává v různých částech Evropy. Titulní hrdina Childe Harold utíká před prázdným životem z Anglie. Postupně navštíví Portugalsko, které obsadila anglická armáda, Španělsko, které válčí proti Napoleonovi, a Albánii. Pokračuje do Řecka, jehož slavná minulost kontrastuje s úpadkem v době turecké nadvlády. Další zastávkou je bojiště u Waterloo. Odtud Harold putuje do Alp, kde opěvuje švýcarskou přírodu. Závěr básně se odehrává v Itálii. I zde hrdina vidí bídnou současnost, která nedosahuje slávy starověkého Říma, ani období renesance.

Ó krásné Řecko! veliké i v pádu!
vždy nesmrtelné, ač tě více není!
Kdo povede tvé děti? kdože vládu
jich dlouhé poroby v los lepší změní?
Ó kde jsou synové tví proslavení,
co v jícen smrtný černých Thermopyl
se samovolně vrhli v utracení?
Kdož ducha jich by v sebe pochopil
a tebe probudil i z hrobu vykoupil?

George Gordon Byron: Manfréd

Titulní hrdina dramatu Manfréd vládne své zemi z osamělého hradu uprostřed Alp. Věnuje se astrologii a kouzelnictví, aby zapomněl na smrt milované Astarté, která zřejmě zemřela jeho vinnou. Hledá lék na své utrpení, pokusí se o sebevraždu, z vodní tříště vyvolá alpskou vílu a nakonec vyhledá démona Arimána. Podaří se mu spatřit přízrak Astarté, ale když jí vyzná lásku, dozví se od ní jen to, že zítřejšího dne zemře. Manfréd zvítězí nad svým strachem ze smrti i démony a umírá.

Byronismus

Romantičtí básníci z jiných zemí (Lermontov, Mácha a další) byli často napadáni, že Byrona pouze napodobují. Kritikové je nazývali hanlivým označením byronisté.

Turner: Childe Haroldova pouť

Manfréd a Astarté

Percy Bysshe Shelley
(1792-1822)

Percy Bysshe Shelley [pérsi biš šeli] pocházel ze šlechtické rodiny. Proslul jako bojovník proti útlaku. Pomáhal Irům v jejich snaze osvobodit se od anglické nadvlády. Za spis Nezbytnost ateismu byl vyloučen z univerzity. Když mu soud jako známému buřiči odmítl vydat děti z prvního manželství, přestěhoval se s novou chotí do Itálie. Při ztroskotání lodi Ariel utonul v moři. Shelley je autorem eposů Islámská vzpoura a Královna Mab, lyrického dramatu Odpoutaný Prometheus a tragédie Cenciové.

Percy Bysshe Shelley: Odpoutaný Prometheus

Dramatická báseň Odpoutaný Prometheus vychází z řecké báje o Titánovi, kterého bohové přikovali ke kavkazskému útesu, protože předal lidstvu jejich oheň. V Shelleyho zpracování se příběh mění v alegorické střetnutí Promethea (symbol Dobra a Krásy), tyranského vládce bohů Jupitera a Demogorgona (beztvaré a nehmotné božstvo Nutnosti). Jupiter je svržen Demogorgonem, Prometheus odpoután a jeho milá Asia se proměňuje v „život života“ – ztělesnění Přírody a Lásky. Skladba končí Demogorgonovou ódou na dobré lidské vlastnosti.

„Napsal jsem tuto báseň téměř celou na horských zříceninách Caracallových lázní uprostřed květinových palouků a houštin vonných kvetoucích stromů, které se rozprostírají v nekonečné klikatině bludišť po obrovských terasách lázní a závratných klenbách pnoucích se do výše. Inspirací tohoto dramatu bylo římské zářivé modré nebe a působení bujně se probouzejícího jara v tak božském podnebí i nový život, který až omamně zaplavuje lidské duše.“

Mary Shelleyová (1797-1851)

Manželka romantického básníka Shelleyho Mary napsala proslulý hororový román Frankenstein čili Moderní Prometheus a katastrofický příběh Poslední člověk.

Kterých lidských vlastností si Demogorgon cení nejvíce?

Shelley bývá považován za zakladatele titanismu. Co si pod tímto termínem představuješ?

Kdo napsal drama Spoutaný Prometheus?

Jak popisují Demogorgona encyklopedie?

Walter Scott (1771-1832)

Walter Scott [vóltr skot] pocházel ze Skotska. Je považován za zakladatele romantické historické prózy. Napsal romány Waverley, Ivanhoe, Rob Roy, Kenilworth, Srdce Edinburgu, Nevěsta lammermoorská nebo Puritáni a básně Panna jezerní a Píseň posledního skotského barda.

Co víš o puritánech?

Kdo byl Rob Roy?

Převyprávěj pověst o Robinu Hoodovi.

Walter Scott: Ivanhoe

Historický román Ivanhoe se odehrává na konci 12. století. Když se anglický král Richard Lví srdce vracel z křížové výpravy, upadl do zajetí. V Anglii se zatím chopil vlády jeho intrikánský bratr Jan a normanští šlechtici, kteří terorizovali prosté obyvatele i starou saskou šlechtu. Proti Janovým stoupencům bojuje Vyděděný rytíř (Ivanhoe), lučištník Locksley (Robin Hood) a Černý rytíř (král Richard). Společnými silami nakonec obnoví v zemi pořádek.

Thomas Faed: Walter Scott předčítá ze svého rukopisu

V knize vystupují rovněž ženské postavy – židovka Rebeka a Rowena. Jakou hrají v romantickém příběhu roli?

Černý (gotický) román

V 18. století začaly být velmi populární tzv. černé nebo gotické romány. Šlo o hrůzostrašné příběhy, které zobrazovaly temné stránky lidské duše. Většinou se odehrávaly v tajemném prostředí hradů a klášterů s tajnými chodbami. V černých románech nesměly chybět zloduchové, vraždy, zločiny, záhady a kouzla. Na druhé straně zobrazovaly čistou lásku nebo nezištné přátelství. Úroveň tohoto čtiva nebyla nikterak vysoká a časté dějové zvraty působí značně nevěrohodně. K nejznámějším autorům černých románů patří Horace Walpole: Otrantský zámek (1764), Ann Radcliffová: Záhady Udolpha (1794), Matthew Gregory Lewis: Mnich (1795) a Charles Robert Maturin: Poutník Melmoth.

Matthew Gregory Lewis: Mnich

Hlavní postavou Lewisova [lúis] románu je opat Ambrosio, kterého si všichni váží pro jeho ctnosti. Samolibý mnich ale postupně podlehne zrůdnému chtíči a skončí v rukou samotného ďábla. Nejprve naváže poměr s čarodějkou Matyldou, která se do jeho kláštera vloudila v přestrojení za novice. Později se zamiluje do krásné Antonie a s pomocí kouzel se jí zmocní. Antonii miluje rovněž Lorenzo, jehož sestru Agnes vězní v podzemní kryptě abatyše madridského kláštera. Svou sestru nakonec zachrání, ale Antonie zemře rukou chlípného mnicha Ambrosia.

Další autoři a díla

Jane Austenová: Pýcha a předsudek, Rozum a cit, Emma
Emily Brontëová: Na větrné hůrce
Charlotte Brontëová: Jana Eyrová
John Keats: Óda na řeckou vázu

Constable: Déšť nad brightonským pobřežím

Turner: Ztroskotání lodi v bouři

Jak na tebe působí ukázka z Mnicha?

Kterými prostředky autor dosáhl patřičného účinku?

Internetové stránky

Blake Digital Text Project

The William Blake Archive

William Blake Online

William Blake, obrazy

Byron, ilustrace

Byron, díla

Matthew Gregory Lewis

Exkurze

Tate Gallery London, Turner

Royal Pavilion Brighton

Turner: Parník ve sněhové bouři

Doporučená četba

Ackroyd, Peter: Blake, přel. S.Ficová, Paseka, Praha 2000

Austenová, Jane: Rozum a cit

Blake, William: Napíšu verše kytkám na listy, přel. Z.Hron, Československý spisovatel, Praha 1981

Byron, George Gordon: Childe Haroldova pouť, přel. E.Krásnohorská, Praha 1919

Byron, G.G.: Manfréd, přel. M.Procházka, Supraphon, Praha 1989

Byron, G.G.: Poutník z Albionu, přel. H.Žantovská, Československý spisovatel, Praha 1981

Coleridge, Samuel Taylor: Dračí křídlo stesku, přel. V.Renč, Mladá fronta, Praha 1965

Coleridge, S.T.: Píseň o starém námořníku, přel. V.Renč, Praha 1988

Dějiny anglické literatury, SPN, Praha 1988

Durdík, Josef: O poesii a povaze lorda Byrona, J.Otto, Praha 1890

Chudoba, František: Pod listnatým stromem, nakl. J.Laichtera v Praze, 1947

Jezerní básníci, přel. Z.Hron, Mladá fronta, Praha 1999

Keats, John: Déšť z plané růže, přel. H.Žantovská, Mladá fronta, Praha 1994

Keats, J.: Když mraky září, přel. J.Hauková, Praha 1961

Keats, J.: Obrys krásy, přel. H.Žantovská, Mladá fronta, Praha 1977

Lewis, Matthew Gregory: Mnich, přel. F.Vrba, Odeon, Praha 1971

Maurois, André: Ariel aneb Život Shelleyho (román)

Maurois, A.: Život lorda Byrona, přel. M.Janů, Praha 1979 (román)

Scott, Walter: Ivanhoe, přel. J.Kraus, Praha 1989

Scott, W.: Rob Roy

Scott, W.: Waverley aneb Před šedesáti lety

Shelley, Mary: Frankenstein, přel. T.Korbař, Práce, Praha 1991

Shelley, Percy Bysshe: Odpoutaný Prométheus, Lyrické drama, přel. J.Valja, Mladá fronta, Praha 1962

Stříbrný, Zdeněk: Dějiny anglické literatury, Akademia, Praha 1987

Tři stálice, přel. J.Urbánková, Československý spisovatel, Praha 1974 (Wordsworth , Keats, Shelley)

Připrav si referát o některé z uvedených knih nebo internetových stránek.

Sestry Brontëovy

Turner: Stonehenge

Martin: Ztracený ráj