Elektronická učebnice literatury

Tiráž

on-line

Elektronická učebnice literatury > Starověk > Arabské písemnictví

© Radek Sárközi

První strana Koránu	ARABSKÉ PÍSEMNICTVÍ Křesťanská Evropa viděla v muslimech nebezpečí už od nejstarších dob. Brzy po vzniku arabské říše ji totiž začali ohrožovat svými vojenskými výpady. Nic na tom nemění skutečnost, že byli k obyvatelům dobytých územích často tolerantnější než křesťané. Muslimové se dostali až na Sicílii a Pyrenejský poloostrov a hrozilo, že postoupí dál. Naštěstí je v roce 732 zastavil Karel Martel v bitvě u Poitiers. Z dnešního Španělska ovšem byli muslimové vytlačeni až v roce 1492. Mezitím se papež rozhodl osvobodit od těchto „barbarů" Svatou zemi (Jeruzalém s Božím hrobem), ale křížové výpravy byly nakonec neúspěšné. Ani dnes nejsou vztahy mezi křesťanským Severem a muslimským Jihem ideální. Vidíme hlavně civilizační rozdíly mezi oběma kulturami a zapomínáme na to, co nám tato kultura dala. Jsou to například arabské číslice, které denně používáme, velikáni jako lékař Ibn Síná (980-1037) neboli Avicenna či filozof Ibn Rušd (1126-1198) neboli Averroes, velcí znalci Aristotela, nádherné stavby a také literární díla (milostné básně, pohádky, náboženské texty).	Historie Arabský poloostrov osídlily semitské kmeny už ve 3. tis. př.n.l. a v 6. stol. př.n.l. zde začaly vznikat první státní útvary. Zakladatel islámu Muhammad (†632 n.l.) zároveň sjednotil všechny semitské kmeny Arabského poloostrova a položil základy velké arabské říši. Jeho nástupci vtrhli do okolních zemí a postupně získali obrovské území, které na západě sahalo přes Egypt a severní Afriku až na Pyrenejský poloostrov a na východě se rozprostíralo od bývalé Mezopotámie a Persie až k hranicím s Indií. Na většině těchto území je dodnes islám hlavním náboženstvím.
Korán Muhammad (570-632 n.l.) se považoval za dovršitele činnosti starozákonních proroků a Ježíše, posledního proroka a posla Alláhova. Na rozdíl od Mojžíše nebo Ježíše nebyl obdařen nadpřirozenými schopnostmi a nekonal žádné zázraky, přesto se mu podařilo založit nové náboženství. Narodil se v Mekce, ale musel ji opustit, protože tamějším obyvatelům se nelíbily názory, které hlásal, a dokonce mu usilovali o život. Muhammadův odchod do oázy Jathrib (pozdější Mediny, tj. Města Prorokova) nazývaný hidžra byl považován za tak významnou událost, že bylo jeho datum 24. září 622 později stanoveno jako počátek muslimského letopočtu. V Medině byl Muhammad úspěšnější. Získal zde velký vliv, a protože tato oáza ležela na obchodní stezce mezi Mekkou a Sýrií, rozhodl se, že začne přepadávat karavany, aby poškodil Mekku a získal majetek pro muslimy. Nakonec došlo k několika válkám mezi oběma městy, které skončily triumfální poutí Muhammada a dalších muslimů do Mekky k posvátné Kaabě. Muhammad ve výbojích pokračoval a dostal celý Arabský poloostrov pod nadvládu muslimů.	Korán (7. stol. n.l.) Korán (Přednášení) je posvátnou knihou muslimů. Tvoří ho 114 súr (kapitol), které pronesl prorok Muhammad v posledních 20 letech svého života. Jeho stoupenci si tyto súry zapsali nebo zapamatovali a 20 let po Muhammadově smrti je uspořádali do závazného textu, který už dále neměnili. Korán je tedy jedno z mála náboženských děl, jehož autorem byl jediný člověk a které bylo sepsáno bezprostředně po smrti svého tvůrce. Muhammad znal některé biblické příběhy a záměrně je v Koránu použil, aby ukázal, že navazuje na židovské proroky i Ježíše. Vystupuje zde Mojžíš, Abraham, David, Šalomoun, Goliáš, Job, Jonáš, Josef a další starozákonní postavy. Z nadpřirozených bytostí tu kromě andělů (Gabriel) a satanů můžeme narazit i na arabské džiny. Zvláštní postavení má v Koránu Ježíš. Muhammad sice uznává, že byl prorokem, ale popírá jeho božství. Všechny převzaté příběhy mají ilustrovat Alláhovu všemohoucnost nebo mají být zdrojem mravního ponaučení. V čem se liší požadavky v ukázce z Koránu od biblického Desatera? Vyber si jednu ze zásad a napiš o jejím porušení mravoučný příběh.	Súry Jednotlivé súry pronesené Muhammadem nebyly v Koránu seřazeny podle časové nebo tematické návaznosti, ale formálně od nejdelších k nejkratším. Súry byly složeny v rýmované próze, jejíž jednotlivé „verše" mají značně odlišnou délku. Některé tvoří jen pár slov, jiné i 15 řádků arabského textu. Počet veršů v súrách se pohybuje od 2 do 286 a jsou graficky odděleny obrázkem drobného kvítku. Každou súru uvádí formule „Ve jménu Boha milosrdného, slitovného". Navíc je doplněna názvem, který se bohužel většinou nevztahuje k jejímu obsahu, záhadnou kombinací písmen a pořadovým číslem. Orientace v Koránu tedy není právě snadná. Kaaba v Mekce byla uctívána dlouho před vznikem islámu. Jde o kostku, ve které je ukryt kámen meteorického původu. Muslimové Kaabu rituálně obcházejí.
Mešita v Jeruzalémě je po Kaabě v Mekce a Muhammadově hrobu v Medině třetím nejposvátnějším místem muslimů. Co považuješ na islámu za pozitivní a co za negativní? Nacházíme tyto jevy i jinde?	Islám Islám je monoteistické náboženství. Muslimové věří v jediného boha – Alláha, Muhammad je považován za jeho posla, prostřednictvím kterého byl Arabům seslán Korán. Hlavní požadavky kladené na věřící jsou pravidelné modlitby (5x denně), almužna (vlastně náboženská daň), třicetidenní půst a četba Koránu v měsíci ramadánu, pouť do Mekky k posvátné Kaabě, zákaz lichvy a požívání alkoholu a vepřového masa. Islám povoluje mnohoženství(4 ženy). Muslimské představy o posmrtném životě vycházejí z Bible. Když nastane konec světa a následné vzkříšení, dostanou se lidé buď do ráje (džanna), nebo do pekla (džahannam). Pokud se drželi správné víry a konali dobré skutky, čeká je odměna v rajské zahradě, kde kupodivu protéká také řeka vína, mohou hledět na tvář boží, nikdo nikoho nepomlouvá ani nevede prázdné řeči atd. Sporným bodem je víra, že do ráje se dostane muslim, který zemře ve svaté válce (džihád) při šíření islámu.	Sunnité a šíité Brzy po Muhammadově smrti se muslimská obec rozdělila na sunnity a šíity. Sunnité uznávají kromě Koránu také sunnu (tradici, která zahrnuje hadíthy, což jsou spisy o počátcích muslimské obce) a jsou převládajícím proudem islámu. Šíité (přívrženci Alího) uznávali za hlavu muslimské obce pouze potomky Muhammadova zetě chalífy Alího. Toto původně politické hnutí ale nebylo příliš úspěšné a rozpadlo se do mnoha sekt. Navázali na ně především súfijci – muslimští mystikové.
Arabská poezie Poezii šířili profesionální recitátoři ráwijové. Z orientálních básnických forem byla oblíbená zejména kasída (báseň věnovaná mecenáši umění) a gazel (báseň perského původu s jediným rýmem). Po vítězství islámu se prosazuje duchovní lyrika a zároveň začíná pronásledování jeho odpůrců. Autoři opěvující pití vína často končili ve vyhnanství nebo byli pro výstrahu zbičováni. Arabská milostná lyrika ovlivnila středověkou dvorskou poezii na jihu Evropy.	Antara ibn Šaddád Předislámský básník Antara ibn Šaddád (Antar) žil v 6. století. Tento otrok byl natolik populární, že o jeho životě a tvorbě vzniklo obsáhlé lidové vyprávění nazvané Román o Antarovi, které obsahuje i básníkovy verše.	Milenci
Kasída Kasída vznikla přibližně v 6.stol. n.l. Šlo o ustálenou formu, která měla tři části – nasíb (báseň začínala zmínkou o opuštěném ležení a melancholickou vzpomínkou na milovanou osobu), wasf (popis cesty pouští plné nebezpečí a věrné velbloudice) a madh (chvála mecenáše, někdy i oslava sebe samého). Básník v kasídě líčí, co všechno musel podniknout, aby se dostal ke svému chlebodárci.	Zuhair ibn Abí Sulmá chválí Sinána Předislámský básník Zuhair ibn Abí Sulmá proslul jako autor mu’allakát a kasíd.	Pokus se napsat vlastní kasídu.
Tisíc a jedna noc Tento koberec je modlitební, v arabských pohádkách se ale vyskytují spíše koberce létací. Kaligrafický nápis Hodža Nasreddin (Džuhá) Kachel s úryvkem z Koránu	Tisíc a jedna noc Tato rozsáhlá sbírka pohádek, bajek, povídek a dalších příběhů různých žánrů je založena na geniální zápletce. Král Šahriján se rozhodne, že každou svou manželku ihned po svatební noci popraví. Po třech letech si vezme za ženu vezírovu dceru Šahrazád, která mu začne vyprávět zajímavý příběh. Důvtipná Šahrazád ale skončí v nejlepším a napjatý král nechce přijít o zajímavé rozuzlení, a proto ji nechá žít. Další noc se vše opakuje. Šahrazád předchozí příběh dokončí, ale z vypravování vyplyne další zajímavá zápletka. Šahriján už se nemůže dočkat nové noci, a tak Šahrazád přežije další týdny, měsíce a roky, až král své nesmyslné nařízení konečně zruší. Mezi příběhy se objevují známé pohádky Alibaba a čtyřicet loupežníků, Aladinova lampa, Sindibád… Pokus se příběh dokončit. Potom své vypravování srovnej s druhým dnem Tisíce a jedné noci. Hodža Nasreddin (Džuhá) Hlavním hrdinou mnoha lidových vyprávění a anekdot byl šibal a podvodníček, jehož jméno mělo stát od státu jinou podobu. Nejznámější variantou byl turecký Hodža Nasreddin a arabský Džuhá. Někdy jeho moudrost a drzost uváděla do rozpaků i samotného sultána, jindy ji Nasreddin zneužíval, aby se obohatil na úkor obyčejných lidí...	Kniha Tisíc a jedna noc zahrnuje příběhy, které vznikly v nejrůznějších zemích a kulturách. Jádrem bylo indické Velké vyprávění, které se bohužel nedochovalo, ale čerpal z něj anonymní autor Paňčatantry (Patero ponaučení), žijící v 5. stol. n.l., nebo Sómadéva v Oceánu příběhů. Základem těchto děl je rámcový příběh. Do něj je volně zakomponováno obrovské množství samostatných bajek, pohádek a povídek, které vyprávějí různé postavy a které se k rámcovému ději vztahují velmi volně nebo vůbec. Tyto příběhy byly velmi populární nejen v Indii, ale i dalších zemích. Peršané řadu indických příběhů přeložili a zakomponovali je do sbírky Hazár afsána (Tisíc vyprávění), která už obsahovala základní rámcový příběh o králi, jenž dal popravit svou ženu, jakmile s ní strávil jedinou noc. Chytrá Šírázád ale svůj ortel oddaluje tím, že králi vypráví příběhy. V 8. stol. n.l. bylo toto dílo přeloženo do arabštiny a rozšířeno o další příběhy. První zmínky o sbírce Alf lajla wa lajla (Tisíc a jedna noc) pocházejí z 12. stol. z Egypta. Její konečná podoba se ale ustálila až v 18. století. Znáš jiné postavy, které jsou velmi blízké Nasreddinovi?
Arabská kaligrafie Kaligrafický podpis Islámské vyznání víry (Není boha kromě Boha a Muhammad je Posel Boží.) v podobě minaretů.	Jazyk a písmo Arabština patří mezi semitské jazyky, je tedy příbuzná s hebrejštinou. Arabské písmo vzniklo z písma aramejského, ale bylo značně nedokonalé, protože nemělo znaky pro některé samohlásky a pro více souhlásek používalo pouze jeden znak. Až v 8. stol. n.l. se podařilo tyto nedostatky napravit. I tak ale existuje sedm povolených různočtení Koránu. Nejvíce respektované je kanonické egyptské vydání z roku 1923, které vzniklo na půdě káhirské univerzity al-Azahar. Korán zakazuje zobrazovat Alláha i Muhammada. Muslimové proto používají jako dekorativní výzdobu v mešitách ozdobné písmo a stylizovanými nápisy zdobí i předměty běžné denní potřeby (talíře). Tyto kaligrafie většinou obsahují jméno Alláhovo nebo citáty z Koránu. Arabové píší zprava doleva. Chvalozpěv na Alláha v podobě bárky	Kaligrafické nápisy
Internetové stránky Muslim inform Muslim, informace, obrázky... Islámská nadace v Praze Bible a Korán Talíř s kaligrafickým nápisem Co si myslíš o muslimech? Proč? Odkud o nich čerpáš informace? Jsou objektivní? Navštívil/a jsi některou z islámských zemí? Proč? Byl/a jsi v mešitě? Jak na tebe působila?	Doporučená četba Avicena: Z díla, přel. Kubíčková, Petráček, Praha 1954 Cestou karavan, přel. K.Petráček, Československý spisovatel, Praha 1975 Džbán žízně, Stará arabská poezie, přel. Drozdík, Štroblová, Mladá fronta, Praha 1966 Grube, E.J.: Islámské umění, přel. K.Benda, Artia, Praha 1973 Hrbek, Petráček: Muhammad, Orbis, Praha 1967 Katalog arabských rukopisů z Národní knihovny České republiky, Dar Ibn Rushd, Praha 2001 Korán, přel. I.Hrbek, Odeon, Praha 1991 Kropáček, Luboš: Duchovní cesty islámu, Vyšehrad, Praha 1993 Nasreddinovy taškařice Oliverius, Jaroslav: Svět klasické arabské literatury, Atlantis, Praha 1995 Petiška, Eduard: Příběhy tisíce a jedné noci, Melantrich, Praha 1986 Petráček, Karel: Básníci pouště, Arabská poetika devíti století, Československý spisovatel, Praha 1977 Robinson, Francis: Svět islámu, Knižní klub, Praha 1996 Román o Antarovi, přel. J.Štroblová, Praha 1968 Slova mystika al-Halládže, Myšlenky súfismu, přel. A.Mrázková, Vyšehrad, Praha 2002 Solovjov, Leonid: Nasreddinova dobrodružství Šprýmy hodži Nasr-ed-dina efendiho Tauer, F.: Svět islámu, Vyšehrad, Praha 1984 Tisíc a jedna noc (5 dílů), přel. F.Tauer, Odeon, Praha 1973 Tucet tváří Nasreddinových, přel. M.Mendel, Vyšehrad, Praha 1990 Z vyprávění Šahrazádiných, přel. F.Tauer, Odeon, Praha 1967	Připrav si referát o některé z uvedených knih nebo internetových stránek. Protože islám zakazuje zobrazovat Alláha i jeho proroka, nevidíme na obrázku Muhammadovu tvář. Tipy Na vydávání překladů z arabštiny se specializuje nakladatelství Dar Ibn Rushd.