on-line Tiráž on-line
 Elektronická učebnice literatury > Věk rozumu > Klasicismus  © Radek Sárközi 

zvětšit

  • Co víš o Napoleonově Vítězném oblouku v Paříži?

    zvětšit

    Ingres: Turecká lázeň

    Nicolas Boileau
  • KLASICISMUS

    Klasicistní sloh vznikl ve Francii v polovině 17. století (za vlády Ludvíka XIII.). Vyznačuje se důsledným návratem k antice a podrobným rozdělením umění na vysoké a nízké žánry, formy i náměty. Upřednostňuje urozené hrdiny, vznešené myšlenky, žánrovou čistotu (zákaz míšení žánrů a forem) a antické náměty. Za vysoký žánr je považována tragédie, óda, epos, sonet a poezie vůbec, k nízkým patří komedie, román, satira, bajka či píseň a próza. V dramatu je ideálem zákon trojí jednoty.
    Mezi klasicistní stavby můžeme zařadit zámecký komplex Versailles [versaj], který začal budovat „král Slunce“ Ludvík XIV., a pařížský Pantheon. Klasicismus se prosadil i ve Spojených státech amerických – washingtonský Kapitol.
    Průkopníkem klasicismu v malířství byl Francouz Nicolas Poussin [pusen] (1594-1665) a krajinář Claude Lorrain [loren] (1600-1682). Vrcholná díla vytvořili Jean Auguste Dominique Ingres [éngr] (1780-1867), Jaques Louis David (1748-1825), jakobín (Maratova smrt) a oficiální portrétista Napoleona, a německý malíř a teoretik Anton Raphael Mengs (1728-1779). Mezi sochaři vynikal Ital Antonio Canova (1757-1822).

    zvětšit

  • Která instituce sídlí ve washingtonském Kapitolu?
  • zvětšit

    David: Napoleon Bonaparte

    zvětšit

    David: Maratova smrt

    zvětšit

    Poussin: Parnas
    Nicolas Boileau-Despréaux (1636-1711)
    Francouzský básník Nicolas Boileau-Despréaux [nikola boalo depreo] byl královským dějepiscem a rozhodčím ve věcech umění na dvoře Ludvíka XIV. Přátelil se s Molièrem, Racinem a La Fontainem. Napsal programovou skladbu Umění básnické a sbírky Satiry a Listy.

    Nicolas Boileau: Umění básnické

    Ve své básni Umění básnické (L’art poetique) popsal Boileau hlavní zásady klasicistní poetiky. Toto dílo bylo přijato s obrovským nadšením a stalo se základem celé klasicistní literatury. Boileau viděl ideál v umírněnosti a vyrovnanosti výrazu, pravděpodobnosti děje a v síle básnického génia. Vybízí umělce, aby napodobovali antické formy, ale sám je popisuje velmi mlhavě: idyla je „prostá, naivní, jemná, lahodící uchu” bez „hrubých slov venkovanů“, elegie má „trochu vyšší tón a dlouhý černý šat“ a óda opěvuje “krásný chaos”. Jasnější je v požadavku trojí jednoty:

    Ale my, kterým um pravidla stále pějě
    chceme, ať důvtipně snují se všechny děje
    a ať jen na jednom místě a v jednom dni
    jeden čin divadlo napětím naplní

    Umění básnické navazuje na Horatiův List Pisonovcům z jeho sbírky Epištoly a Aristotelovu Poetiku.
    zvětšit

    Mengs: Marie Luisa
    Pierre Corneille (1606-1684)
    Dramatik Pierre Corneille [pjér kornej] bývá někdy řazen k baroku. Přijal členství ve Francouzské akademii, ale později se ocitl v nemilosti. Je autorem her Cid, Medea, Andromeda, Horatius nebo Lhář.

    zvětšit

    David: Přísaha Horatiů

  • Co je obsahem Cidova monologu?
  • Srovnej ho se známým monologem Hamleta.
  • Souhlasíš se Cidovými názory? Proč?
  • Pierre Corneille: Cid

    Drama Cid [sid] vypráví o vztahu milenců Rodriga a Chimeny, pro které je čest důležitější než láska. Děj dramatu Cid se odehrává ve Španělsku. Rodrigo-Cid v souboji zabije otce milované Chimeny. Urazil totiž jeho otce a čest rodiny je mu nade vše. Chimena žádá krále, aby Rodriga potrestal, přestože ho miluje. Rodrigo se mezitím vyznamená v boji proti Maurům, nakloní si tak přízeň krále a získá titul Cid (pán). V souboji o Chimeninu ruku porazí svého soka a král nakonec svolí, aby se po roce smutku vzali.



    Námět hry vychází ze španělského středověkého cyklu o Cidovi. Navíc Corneille v této tragikomedii porušil všechny zákony klasicistního dramatu, což vedlo kritiky k naprostému odsouzení hry i jejího autora.
    Zákon trojí jednoty v dramatu
    Ideální klasicistní drama splňuje zákon trojí jednotymísta (děj se odehrává na jednom místě), času (během jednoho dne) a děje (zachování čistoty žánru komedie nebo tragédie, nesměly se tedy psát tragikomedie).

    zvětšit

    Dobové dekorace k Andromedě

    zvětšit
    Jean Racine (1639-1699)
    Jean Racine

    Jean Racine [žan rasin] se hlásil k jansenismu. Byl nejuznávanějším francouzským dramatikem, ale konec života strávil v nemilosti. Proslul jako autor tragédií na antické náměty (Faidra, Ifigenie v Aulidě, Andromacha...)

    Jean Racine: Faidra

    Racinova tragédie Faidra vypráví antický příběh o žárlivosti. Žena krále Thésea Faidra se zamiluje do svého nevlastního syna Hippolyta. Jeho srdce ale patří jiné, a proto Faidru odmítne. Nevlastní matka se mu chce pomstít. Řekne manželovi, že o ni jeho syn usiluje, Théseus jí uvěří a svolává na syna pomstu bohů. Hippolytos umírá a zdrcená Faidra spáchá sebevraždu.



    Stejnou látku zpracoval už řecký dramatik Euripides (Hyppolitos) a Říman Seneca (Phaedra).
    zvětšit

    Poussin: Théseus

    zvětšit

    Lorrain: Námořní přístav

  • Charakterizuj obě postavy.
  • Co je incest?
  • Molière (1622-1673)
    Jean-Baptiste Pocquelin [žan batist poklen], známější pod jménem Molière [moljér] vystudoval práva, ale živil se jako herec, dramatik a režisér. Vlastnil kočovné divadlo, se kterým putoval po Francii. Později se stal ředitelem královského divadla v Paříži, se kterým hrál před samotným králem Ludvíkem XIV. Měl neustále problémy s cenzurou a nakonec se ocitl v nemilosti. Během představení komedie Zdravý nemocný Molière omdlel a brzy na to se odebral na věčnost (bez lékařské pomoci i posledního pomazání). Molière je autorem 33 komedií: Směšné preciózky, Sganarel, Škola pro muže, Škola pro ženy, Tartuffe, Don Juan, Misantrop, Měšťák šlechticem, Amfitryon, Láska lékařem, Lékařem proti své vůli, Skapinova šibalství, Lakomec nebo Zdravý nemocný. V jeho hrách vystupují hlavně obyčejní lidé – kupci, měšťané a sluhové.

  • O čem jsou komedie Zdravý nemocný, Don Juan a Misantrop?
  • Koho označujeme výrazem donchuán?
  • V čem připomíná hra Lakomec komedii dell’arte?

    zvětšit

    Dobová ilustrace k Molièrově Škole pro muže

  • Co si myslíš o Tartuffovi?
  • Molière: Lakomec

    Lakomý lichvář Harpagon chce oženit syna Kleanta s bohatou vdovou a vdát dceru Elišku za starého boháče Anselma. Eliška ovšem miluje Valéra, který z lásky k ní slouží u Harpagona zcela zadarmo, a Kleantes miluje Marianu, o kterou se zároveň uchází i jeho otec. Naštěstí Kleantův sluha Čipera vymyslí plán, jak Harpagona přelstít. Ukradne mu pokladnici, ve které je třicet tisíc dukátů. Aby je Harpagon dostal zpět, musí se Mariany vzdát. Nakonec svolí i k sňatku svých dětí, protože se ukáže, že Mariana a Valér jsou děti boháče Anselma...



    Podobný námět zpracoval římský dramatik Plautus ve své Komedii o hrnci.

    zvětšit

    Molièrově společnosti konkurovala Italská komedie.

    Molière: Tartuffe aneb Podvodník

    Tartuffe [tartif] je pokrytec, který dává na odiv svou čestnost a zbožnost. Vetře se k bohatému měšťanu Orgonovi, zneužije jeho důvěry a zavede v jeho domě asketická pravidla, která sám nedodržuje. Orgon svěří svůj majetek i osud do Tartuffových rukou, ale nakonec prohlédne jeho intriky. Schová se totiž pod stůl a slyší, jak Tartuffe svádí jeho manželku Elmíru. Za Orgona se postaví i král, protože se ukáže, že Tartuffe je špiclem Svaté kabaly.



    Představení Tartuffa bylo součástí jedenáctidenních slavností Rozkoše kouzelného ostrova, které pro dvůr Ludvíka XIV. inscenoval Molière na zámku Versailles.
    zvětšit

    Pierre Mignard: Molière

    zvětšit

    Molière v kostýmu Sganarela

    zvětšit

    Dobová ilustrace k Tartuffovi

    zvětšit

    Rozkoše kouzelného ostrova
    Carlo Goldoni (1707-1793)
    Carlo Goldoni

    Italský dramatik Goldoni psal stručné scénáře pro komedie dell’arte i klasické dramatické texty. Z 218 her se dodnes hrají komedie Sluha dvou pánů, Chytrá vdova, Mirandolina, Zamilovaní nebo Poprask na laguně. Cenné jsou jeho Paměti.

    Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů

    Hlavním iniciátorem zápletek Goldoniho komedie Sluha dvou pánů je věčně hladový popleta Truffaldino, který se rozhodl pracovat zároveň pro dva pány (Beatrici a Florinda). Hra je založena na řadě záměn, omylů a převleků. Beatrice hledá milovaného Florinda. Přestrojí se za svého mrtvého bratra Fedriga, ale když přijde na zásnuby Silvia s Clarice, původní Fedrigovou snoubenkou, způsobí značný rozruch. Po mnoha komických peripetiích se vše vysvětlí a milenecké páry se šťastně políbí – Clarice se Silviem, Beatrice s Florindem a Truffaldino s Claricinou služkou.



    zvětšit

    Ingres: Slečna Rivierová

  • Na čem stojí komičnost této ukázky?
  • Sehraje ukázky z klasicistních dramat v této kapitole.
  • Bajky
    zvětšit

    La Fontainovy bajky ilustroval francouzský malíř Jean-Baptiste Oudry [udry] (1686-1755).

    Bajky

    Bajky byly velmi oblíbené ve starověku, středověku i renesanci. Tomuto žánru se věnovala řada významných spisovatelů, především francouzský básník Jean de La Fontaine, Němec Gotthold Ephraim Lessing a Rus Ivan Andrejevič Krylov. Většinu námětů k jejich bajkám nacházíme již u Ezopa.



  • Napiš vlastní bajku. Nezapomeň na závěrečné mravní ponaučení.
  • Francouzský básník Jean de La Fontaine [žan de lafonten] (1621-1695) byl členem Francouzské akademie. Kromě Bajek je autorem veršovaných Elegií a Povídek, románu Láska Psyché a Kupida a operních libret.

    Německý spisovatel Gotthold Ephraim Lessing (1729-1781) pracoval jako knihovník. Psal divadelní hry (Mína z Barnhelmu neboli Vojácké štěstí, Emilia Gallotti, Moudrý Nathan), Bajky a Epigramy. Ve svých teoretických pojednáních se hlásil k osvícenství.

    Ruský básník Ivan Andrejevič Krylov (1769-1844) pracoval jako úředník, ale kvůli svým satirickým básním se ocitl pod policejním dohledem. Po vydání Bajek získal slávu, peníze i uznání cara.
    Internetové stránky
  • Boileau, informace
  • Boileau, díla
  • Molière, informace
  • Molière, informace
  • La Fontaine, informace
  • La Fontaine, informace
  • La Fontaine, informace
  • Goldoni, hry

  • Vysvětli význam slov klasifikace, klasický, klasicistní, klasika, klasik a klasa.
  • Doporučená četba

  • Boileau, Nicolas: Básnické umenie, přel. J.Švanter, Tatran, Bratislava 1990
  • Brett, Vladimír: Molière, Orbis, Praha 1967
  • Bukáček, Josef: Carlo Goldoni, Osobnost a doba, NČSAV, Praha 1957
  • Bulgakov, Michail: Život pana Molièra, přel. A.Morávková, Lidové nakladatelství, Praha 1979
  • Corneille, P.: Cid, přel. S.Kadlec, Praha 1956
  • Kopal, J.: Literární teorie Boileauova, Praha 1923
  • Krylov, Ivan Andrejevič: Bajky, přel. H.Vrbová, Lidové nakladatelství, Praha 1973
  • La Fontaine, Jean de: Bajky, Odeon, Praha 1983
  • Lessing, Gotthold Ephraim: Hry, básně, bajky, epigramy, přel. E.Petiška
  • Molière: Hry (4 svazky)
  • Molière: Lakomec, Misantrop, Tartuffe, Mladá fronta, Praha 1966
  • Molière: Versailleská improvizace, Praha 1928
  • Goldoni, Carlo: Komedie (3 svazky), SNKLHU
  • Racine, J.: Britannicus, Ifigenie, Atalia, Praha 1990
  • Racine, J.: Faidra, přel. G.Francl, Orbis, Praha 1960
  • Připrav si referát o některé z uvedených knih nebo internetových stránek.
  • Odvoď základní pravidla pro výslovnost francouzských jmen.

    zvětšit

    Canova: Amor a Psyché